Berlín

Berlín je městem a také spolkovou zemí SRN. Hlavním městem Německa se stal znovusjednocením Německa dne 3. 10. 1990 (předtím byla východní část města hlavním městem NDR, hlavním městem SRN byl přes 40 let Bonn). Berlín patří mezi největší města v Evropě.

Město leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 kilometrů západně od hranic s Polskem. Berlín je celý obklopen "novou" spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree). Vodní plochy (hlavně jezera) zaujímají 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nacházejí také lesy (17,9 % celkové plochy).

Průměrná nadmořská výška města ležícího v rovině je 34 metrů. Nejvyšším bodem je Teufelsberg se 115 m n. m. Jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků z vybombardovaných domů během druhé světové války.

První historicky doložené informace o Berlíně pocházejí z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stal vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, roku 1701 pak hlavním městem Pruského království, v roce 1871 pak hlavním městem nově založené Německé říše.

Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie po roce 1685) a protestanti z Čech (po roce 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století mluvili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stala evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance skončila v roce 1933 nástupem Adolfa Hitlera k moci.

Berlín

Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (40 % obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních zón - Americké, Sovětské, Britské a Francouzské. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již v roce 1948 došlo k Sovětským svazem vyhlášené Berlínské blokádě (veškeré zásobování města se uskutečňovalo pouze letecky spojeneckými letadly z území západní časti Německa; Lufthansa do Berlína nesměla až do znovu sjednocení létat). Blokáda měla západní část města vyhladovět, připravit ho o zásobování energetickými surovinami a dusit ho vlastními odpadky. Když se to Rusům díky západním spojencům nepodařilo, museli od blokády nakonec upustit. Pak následovaly různé další obstrukce a nakonec i politické rozdělení města. K definitivnímu rozdělení města došlo stavbou Berlínské zdi dne 13. srpna 1961.

Po pádu Berlínské zdi dne 9. listopadu 1989 večer začala nová kapitola dějin města. Berlín se stal městem se zázemím a brzy poté znovu hlavním městem Německa.

Věková struktura obyvatelstva města se po sjednocení Berlína normalizovala. Dřívější západní část města trpěla svou polohou: přes vysoký počet studentů bylo přestárnutí obyvatelstva aktuálním problémem, zejména vzhledem k omezenému počtu nových pracovních míst. 

Již dříve se Západní Berlín vyznačoval vysokým podílem cizinců. Z celkového počtu 1,8 milionu obyvatel (1989) ve městě bydlelo např. 128 000 obyvatel turecké národnosti (43,2 % ze všech cizinců). Současná situace je obdobná. Podle údajů statistického úřadu činil celkový počet ve městě hlášených občanů neněmecké národnosti k 30. červnu 2009 téměř půl milionu - 497 555. Tito obyvatelé Berlína pocházejí ze 185 států světa. Celkový počet obyvatel byl v polovině roku 2009 3,425 milionu. K největším národnostním menšinám patří již výše zmíněná turecká menšina, jejíž příslušníci žijí ve městě částečně již ve třetí a čtvrté generaci. Druhou největší národnostní skupinu tvoří Poláci a pak Srbové a Černohorci. Problematické je posouzení počtu a podílu občanů arabské národnosti (přes 22 000). Zde se jedná zejména o uprchlíky z občanské války v Libanonu, kde největší skupinu tvoří kategorie "národnost nevyjasněna". Uvedená čísla je třeba brát i v jiném ohledu s rezervou. Německo nerozlišuje mezi národností a státní příslušností. V Berlíně žije např. i velká skupina tzv. vystěhovalců ze zemí bývalého SSSR, kteří jakýmkoliv způsobem prokázali svůj německý původ a získali tím německé občanství, i když jejich znalosti němčiny jsou v mnoha případech mizivé, nejsou ve výše uvedených číslech zachyceni.

Stará galerie - muzejní ostrov

V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky - základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 % žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou. Integrační modely sedmdesátých a osmdesátých let, zpočátku nadějné, ztroskotaly. Částečně se dá hovořit o uzavřených ghettech různých menšin cizinců. Jedná se zejména o arabské resp. palestinské přistěhovalce či nositele asylu, ale též i o jistou část tureckého obyvatelstva.

Berlín - Bílé město, architektura meziválečných let je na seznamu Světového dědictví UNESCO

V Berlíně existuje i velká židovská obec, se svými 13 000 členy největší židovská obec v celém Německu. V tom je obsaženo ale přibližně 8 000 vystěhovalců z bývalého SSSR počátkem devadesátých let 20. století. To znamená, že méně než jedna třetina obce pochází ještě z doby dřívějšího Západního Berlína. Před holocaustem v Berlíně žilo asi 170 000 Židů, z nich asi 90 000 včas emigrovalo. Ze zbylých jich přežilo koncentrační tábory jen asi 800.

Berlínská architektura meziválečných let je na seznamu Světového dědictví UNESCO

Spolková země Berlín je vedle zemí Hamburg a Bremen jednou ze tří městských zemí SRN. 
V čele Berlina stojí primátor (regierender Bürgermeister), volený poslaneckou sněmovnou (Abgeordnetenhaus). Ve spolkových orgánech Německa je Berlín zastoupen 23 mandáty ve spolkovém sněmu a 4 mandáty ve spolkové radě.

Berlín se tradičně dělí do obvodů (Bezirk). Po sjednocení města měl původně Berlín 23 obvodů. Zákonem o územní reformě z roku 1998 byl jejich počet k 1. lednu 2001 snížen na 12, přičemž v některých případech došlo ke sloučení bývalých západních a východních obvodů. Jednotlivé obvody jsou: Berlin-Mitte, Friedrichshain-Kreutzberg, Charlottenburg-Wilmersdorf, Lichtenberg, Marzahn-Hellerddorf, Neunkölln, Pankow, Reinickendorf, Spandau, Steglitz-Zehlendorf, Tempelhof-Schönberg, Treptow-Köpenick.

Již dlouhou dobu se uvažuje o sloučení spolkových zemí Berlín a Braniborsko. V referendu roku 1996 bylo toto však zamítnuto (především voliči v Braniborsku byli proti zejména pro velké zadlužení Berlína).

Sjednocený Berlín se v mnoha ohledech stal symbolem nové doby, skončení studené války. Tyto pozitivní aspekty se ovšem netýkají současného stavu hospodářství hlavního města Německa, a již v žádném případě její finanční situace.

Celkem lze říci, že Berlín se stal obětí své polohy a trpí silnými vlivy hospodářsky zaostalých tzv. nových spolkových zemí (dříve NDR), jež se dodnes patří mezi podprůměrně vyvinuté regiony Evropské unie. Důležité parametry hospodářského vývoje jsou většinou vysoce neuspokojivé, zejména nezaměstnanost je zde jednou z nejvyšších v Německu.

Berlín je dobře napojen na celoněmeckou i evropskou síť dálnic. Kolem Berlína vede vnější, zcela uzavřený dálniční okruh. Vnitřní okruh byl plánován, ale v blízké budoucnosti zřejmě pro nedostatek financí realizován nebude. Také železniční spojení je velmi dobré (např. z/do Prahy jezdí denně šest rychlíků Eurocity ve 2-hodinových intervalech). Největším berlínským nádražím je Berlin Hauptbahnhof, otevřené v roce 2006 na místě bývalého Lehrter Bahnhof Berlin Hauptbahnhof. Je považováno za největší nádraží Evropy a i proto mu často hrozí teroristický útok. Dalšími významnými nádražími jsou Ostbahnhof, Spandau, Südkreuz a Gesundbrunnen.

Síť MHD patří k nejhustším mezi evropskými městy; po sloučení obou částí města byla propojena a dále rozšířena. Jedná se o kombinaci metra, městské železnice, tramvajové a autobusové sítě. V posledních letech si získala velkou oblibu nejen mezi turisty i doprava něčím, co připomíná asijskou rikšu - jízdní kola, která pojmou mimo řidiče ještě dvě další osoby. Městem jezdí zejména v centru (mimo zimních měsíců).
Berlín se vyznačuje velkým počtem kulturních a vědeckých zařízení, z nichž některé dosáhly popularity i v zahraničí. Kulturní pestrost a tolerance se přitom traduje hlavně z doby Západního Berlína, který se stal v tomto smyslu "svobodným" městem podle hesla "pro každého něco". Současná situace a výhledy do budoucnosti jsou ovlivněny finanční krizí města ( vede se diskuse o zavření nebo sloučení oper, o subvencích pro kulturní a vědecká zařízení atd.).

Mezi kulturní, umělecká a vědecká zařízení patří např. (nelze jmenovat všechna) vedle nesčetných divadel malých forem a kabaretů tři opery - Státní opera, Německá opera a Komická opera (Staatsoper, Deutsche Oper, Komische Oper), velké množství muzeí, z nichž nejznámějšími jsou Pergamonské muzeum a Egyptské muzeum (s originálem sošky Nefertiti). Velmi známá je botanická zahrada, dvě zoologické zahrady, jedna z nich s velice známým akváriem, dále Národní galerie, často s výstavami jiných galerií, Berlínská filharmonie, tři univerzity - Svobodná univerzita, Humboldtova univerzita a Technická univerzita. Mimo to jsou ve městě další vědecká a výzkumná zařízení a instituce. Z dalších pozoruhodností a památek je možno jmenovat Říšský sněm (Reichstag), Rotes Rathaus z let 1861-69, 26 metrů vysokou a 66 metrů širokou Braniborskou bránu z let 1788-91 se sousoším Kvadrigy, světoznámou třídu Unter den Linden, Karl-Marx-Allee, Schloss Charlottenburg z 18. století, bývalý přechod Checkpoint Charlie, East Side Gallery (zbytek Berlínské zdi), 365 metrů vysokou televizní věž Fernsehturm z roku 1969 s otočnou kavárnou, chrám Berliner Dom s v roce 1963 přistavěnou moderní zvonicí a svatyní z modrého skla a zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche z 19. století, Kurfürstendamm a Alexanderplatz (bývalé "západní" a "východní" centra měst). Zcela nový je komplex budov na Postupimském náměstí (Potsdamer Platz) a v nejbližším okolí. Známé jsou také památky v nedaleké Postupimi.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení