V rumunské Bukovině.

Koncem června jsem podnikl desetidenní cestu za krásami pravoslavných klášterů v Bukovině. Hranice mezi Rumunskem a Maďarskem jsem přejeli poblíž Oradei, rušného města s několika pěknými památkami. Další zastávkou byla výstavná univerzitní Cluj-Napoca (Kluž), jejímuž hlavnímu náměstí vévodí obrovská socha Matyáše Korvína.

Kluž je Korvínovým rodným městem. Asi 40 km za Kluží se ukládáme ke spánku na louce, která patří místním hasičům. Družba s nimi je rychle navázána - naše slivovice a jejich tuica (cujka) dělá divy. Další den putujeme přes upravené městečko Reghin, známé výrobou kytar, k první turistické atrakci, jezeru Lacul Rossu (Červené jezero). Voda je v něm skutečně načervenalá a složení jejích příměsí zřejmě způsobuje, že již drahně let trčí z vod jezera kmeny mohutných stromů. Za občasného deště pokračujeme fantasticky krásnou horskou krajinou do Bikazské soutěsky, v nejužším místě "široké" pouhých 7 metrů.

Vyprávění o malebné rumunské přírodě by vydalo na celou obsáhlou kapitolu. Jenom krátce pro ilustraci: málo aut, mnoho zalesněných kopců a dravých řek, rázovité osady s typickými ze dřeva vyřezávanými bránami před staveními, na návsi husy, kachny, po silnici běhají prasata, psi štěkají jako o život, ale jsou velice přátelští, koňské a kravské povozy s plnými fůrami sena, bosé babičky s nůšemi na zádech.

V klášteře Sihăstria jsme pozváni mnichy na oběd, který sestával z  rumunské speciality - mamaligy (kukuřičné kaše s tvarohem), zeleninové polévky, chleba a bílého domácího vína. Vše bylo výborné. Nazítří nás čekala celodenní pěší túra přes hory ke klášteru Secu, kam jsme dorazili pozdě večer a několik z nás se tu rozhodlo přenocovat. Za necelou hodinku po ubytování jsme již přítomni tzv. Jitřní sv. liturgii, která začíná ve 23.00 a trvá dvě a půl hodiny. Při sporém svitu svíček se mniši modlí a překrásně zpívají hlubokými hlasy žalmy. Vše je ještě umocněno intenzivní vůní kadidla.

Vynechat jsme samozřejmě nemohli monastýry, které jsou na seznamu UNESCO, mj. Voroneţ (Voronec), který je nazýván Sixtinskou kaplí Východu. U jednoho z nejslavnějších klášterů - Putna jsme navštívili i poustevnu, kde žil mnich jménem Danil Sihistra, později svatořečený. Z dalších zajímavostí jsme si prohlédli mj. skanzen - Muzeum vesnice a tzv. Veselý hřbitov, kde na dřevěných křížích jsou veselé postavičky znázorňující profese nebožtíků. Deset dní uběhlo jako voda. Co dodat? Bylo nám velice dobře mezi obyčejnými venkovany a horaly, kteří vám nic nevezmou, ale spíše vás pohostí a jsou potěšeni zájmem cizích turistů. La revedere Romania! Zase někdy na shledanou!

Bohumír Krepčík
Zeměpisné sdružení