Tramvaje v Lisabonu

Návštěva Lisabonu se bez jízdy tramvají nedoporučuje. Jednak jsou parkoviště nedostatkovým zbožím a ulice chronicky zacpané, navíc je z tramvaje nerušený výhled na historické památky a malebná zákoutí, která byste jinak ani neobjevili.

Normální (chipová) denní jízdenka vám za necelá 4 eura umožní poznat Lisabon. Mimochodem: tato jízdenka se dá zakoupit již na letišti, platí na cestu expresním autobusem do města a pak celý den na všech veřejných linkách včetně metra.

Lisabonská tramvaj

Lisabonské tramvaje jsou zachovalé a upravené historické exempláře z 30. let, uvnitř jsou celé ze dřeva, kontrola jízdenek je elektronická... Jednou z linek je linie 28, která poskytuje to nejdůležitější… jezdí totiž  mezi Maritim Moniz a Capo Ourique, tedy místy kde se "odehrává" to zajímavé z města. Tramvaj projíždí čtvrtí Graça, uzoučkými uličkami Alfamy, což ji ale na rychlosti neomezuje a auta se jí hbitě vyhýbají. Dále Miradouro Santa Luzia a pak okolo Katedrály Sé Patriarcal, pak skrz centrum Baixa a zas nahoru do čtvrti Chiado a odtud k Parlamentu a Basilice da Estrela. 

I na dalších linkách jezdí historické tramvaje, kterých po městě cirkuluje celkem asi 500. Nejstrmější linka má jen jednu stanici a vede z náměstí Restauradores k famózní vyhlídce na celé město směrem k pevnosti St. George (Castello Sao Jorge). I k této pevnosti vede tramvajová linka, přesto poslední úsek cesty je nutno zdolat pěšky. 

Vchod do muzea pod mostem

Z pevnosti je zase vidět na druhou část města, na centrum a směrem k mostu 25. Dubna - Most byl postaven Salazarem r. 1966 a je 3,2 km dlouhý a kvůli zámořským lodím 70 metrů vysoký. Nyní je pojmenován podle "Karafiátové revoluce…25 de Abril,“" která smetla Salazara.

Společnost veřejné dopravy schraňuje své tramvaje ve třech funkčních depech a jednom tramvajovém muzeu – samozřejmě že jsou všechny tramvaje provozuschopné. 

Museu do carro eléctricos bylo založeno v r. 1992 a nachází se na tramvajové lince mezi Lisabonem a Belémem, přímo u řeky v historické elektrocentrále Massarelos. Další depo je pod gigantickým pilířem monumentálního mostu, který spojuje město s protilehlou pevninou, takže jej lehce najdete. 

Expozice dokumentuje vývoj veřejné dopravy od dob koňské dráhy dovezené z Ameriky kolem roku 1880 a pak její elektrifikace, která se částečně zachovala dodnes.

Renovované vozy jsou atrakcí pro malé i velké… ochotní zaměstnanci, navzdory jazykovým potížím, nás nechali i řídit tramvaj depem…

Více o muzeu najdete na adrese: www.museu-carro-electrico.stcp.pt

G. W. Pollak
Zürich