Plavba na Farallonské ostrovy

O Farallonských ostrovech jsem se poprvé dozvěděl při četbě knih mého oblíbeného spisovatele z dětských let Jacka Londona. V jedné z povídek líčil své dobrodružné výpravy s rybáři a pašeráky whisky, se kterými se plavil na Farallonské ostrovy. London žil v Oaklandu u San Franciska, kde je dodnes k vidění slavná krčma s názvem Poslední šance, kterou rád navštěvoval a ani zmíněné ostrovy nejsou až tak daleko.

Farallonské ostrovy leží v Tichém oceánu jen necelých čtyřicet kilometrů od kalifornského pobřeží. Při jasném počasí je dokonce možné zahlédnout jejich vzdálené siluety dobrým dalekohledem. Při jedné z výprav za velrybami, které bývají k vidění u kalifornského pobřeží vždy na jaře, kdy táhnou z mexických teplých zálivů na sever, jsem měl příležitost ty skalnaté ostrovy z lodě také zahlédnout. A umínil jsem si, že je jednou uvidím zblízka. Přestože na jejich půdu nebudu moci vystoupit.

Farallonské ostrovy jsou totiž chráněnou přírodní rezervací, která poskytuje skutečný azyl nejrůznějším mořským živočichům, ptákům a velrybám. Američané to s ochranou myslí natolik vážně, že donutili k odklonu všechny komerční lodní linky a jakékoli lodi či jachtě je přísně zakázáno na ostrovech přistát. Ostrovy je možné navštívit jen na lodi Oceánské společnosti, která vyplouvá za dobrého počasí ze San Franciska s omezeným počtem cestujících na jednodenní plavbu.

Cesta na Farallonské ostrovy, které tady nazývají "Kalifornské Galapágy" mě silně láká a tak neváhám, platím 130 dolarů a rezervuji si účast na jedné z plaveb. Dvakrát nemám štěstí. Na moři je mlha nebo bouře a kapitán plavbu na poslední chvíli odvolává. Teprve při třetím termínu mám štěstí a loď konečně vyplouvá. Nevelký bývalý rybářský kutr, přestavěný Oceánskou společností na výletní loď, odráží s patnácti cestujícími a průvodcem - profesorem biologie kalifornské univerzity - Davidem, od mola v přístavu San Franciska.

Ani dnes není zrovna ideální počasí. Je zataženo, zpočátku poprchává a most Golden Gate, pod kterým proplouváme do neklidného Pacifiku, je skoro zahalen v mlze. Do mlžného oparu jen poněkud řidšího se halí také pevnost Fort Point z dob občanské války na jižní straně pod mostem. Po pár mílích míjíme skálu, na jejímž vrcholku se nám předvádí jeden z kalifornských lvounů - Sea Lion - který vydává typický ryk. Ale to už nabíráme kurs přímo k ostrovům a zaznamenáváme, že na širém moři je jasnější podnebí a vítr úplně utichá.

Náš průvodce David z Oceánské společnosti nám mezitím vypráví o historii Farallonských ostrovů, které už v 16. století objevili španělští mořeplavci a později je využívali bukanýři a pašeráci, až se na nich nakonec koncem 19. století usídlili kolonisté, kteří se tady pokoušeli těžit stříbro. V současné době jsou Farallony neobydlené, zůstalo tu jen několik prázdných domů, maják a malá stanice pro příležitostná vědecká pozorování ptáků a mořské fauny.

Blížíme se k ostrovům, obloha se jasní a její modř se odráží v průzračné vodě Pacifiku, ve které se náhle kolem naší lodi objevuje hejno skotačících delfínů, A jen malou chvíli poté několik velkých medúz. Zahlédneme také několik létajících ryb, ale to už se před námi objevuje největší z Farallonských ostrovů s malým přístavním molem, domkem vědecké stanice a majákem na vrcholu. Svým tvarem velice připomíná ostrov Back Cup z Verneova románu "Vynález zkázy" - včetně nevelké jeskyně, kam prý v dobách Jacka Londona pašeráci ukrývali zásoby whisky. 

Zátoka u ostrova je oblíbeným útočištěm velryb. S vypnutým motorem se pohupujeme na modrých vlnách, nízko nad hlavou nám přeletí alky a pár kormoránů, a brzy můžeme pozorovat ve vodě blízko našeho kutru několik kosatek. Na půdu ostrovní rezervace nesmíme vystoupit a tak obeplouváme ostrov a pozorujeme docela zblízka větší kolonii lvounů na skalnatém břehu. A pak o něco dál ještě docela zachovalé domky někdejší kolonie osadníků.

David nás upozorňuje na jeden z domů, ve kterém prý straší - má se tu údajně zjevovat duch zemřelého majitele. Postupně obeplouváme ještě skupinu dalších tří ostrovů, které jsou právě tak skalnaté a porostlé jen drobnou vegetací. Jsou rájem hlavně pro racky, pelikány a alky. Jejich podmořské korálové útesy zase pro množství ryb a ovšem také žraloky - včetně toho obávaného bílého, kterého tu pozorovali už několikrát. 

My se nakonec vracíme zpět do zátoky největšího ostrova. Teď máme štěstí. Docela blízko naší malé lodě se objevují ve vodě hřbety několika modrých velryb - matky s mládětem a pak celé další velrybí rodiny. Několikrát se vymrští k nadechnutí, až máme obavu, aby nás při svých manévrech nepotopily. O něco klidnějším dojmem působí obrovské a dlouhé velryby šedé, které proplouvají v hejnu jen o něco dál a chrlí do vzduchu typické gejzíry vody. Jen neradi se vracíme zpět, provázeni znovu hejnem delfínů. 

Tentokrát připlouváme do přístavu v zálivu San Franciska, ozářeného podvečerním sluncem a loučíme se s lodí Salty Lady. Jako suvenýr si odnáší každý z nás malý dárek od Oceánské společnosti - výborný film o přírodní rezervaci Farallonských ostrovů, který nám bude připomínat plavbu za kouskem nádherné a nedotčené přírody u západního pobřeží Ameriky, které místní obyvatelé nazývají "Kalifornské Galapágy".

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava