Jáchymovské peklo a první radonová naučná stezka

Jáchymov se rozkládá v Karlovarském kraji na ploše 55,11 km čtverečných v nadmořské výšce 756-570 metrů a žilo v něm k 14. květnu roku 2010 3333 obyvatel.

V okolí tohoto západočeského města vzniklo v padesátých letech 20. století mnoho pracovních lágrů s nelidskými podmínkami. Jimi prošlo v letech 1948 až 1961 přes 60 tisíc vězňů. Velká část z nich byla vězni politickými a právě ti poznali během svého nuceného pobytu v tomto pekle nejkrutější nepředstavitelné zacházení.

Kupodivu již v roce 1945 byly Rudou armádou obsazeny jáchymovské doly v kterých se těžila uranová ruda - smolinec. Přestože Jáchymov ležel na západ od demarkační linie, pro sověty bylo ložisko strategické suroviny tak důležité, že porušili spojenecké dohody jen aby získali uran do svých rukou. Po tom, co se ukázalo, jak mocným nástrojem, vojenským i politickým, jsou atomové zbraně, bylo pro Sovětský svaz životně důležité získat přístup k surovinám, umožňujícím jejich výrobu. Vhodnou pracovní silou, která by byla schopna ve velmi těžkých podmínkách dolovat smolinec a částečně přitom ještě nahrazovat nedostatek důlní techniky, byli právě vězni, neboť jen u nich bylo možné vynutit si nelidskou dřinu. S tím jak se vyvíjela vnitropolitická situace v Československu, bylo logické, že odsouzence za kriminální delikty postupně nahrazovali lidé odsouzení za svou politickou neloajálnost. V roce 1946 byl zřízen národní podnik Jáchymovské doly, který podléhal zvláštnímu režimu utajení a ochrany a jehož veškerá produkce uranu putovala do Sovětského svazu. Hlavní pracovní silou se tu stali muklové (mukl = muž určený k likvidaci), odsouzení často jen pro svá slova nebo přesvědčení k mnohaletým trestům, jejichž konce se neměli dožít.

V tomto příspěvku se nejprve zmíním o historii hornictví na Jáchymovsku, o smolinci, poté o naučné stezce Jáchymovské peklo, budu charakterizovat radon a na nakonec sdělím informace o nově otvírané radonové stezce.

Historie hornictví na Jáchymovsku je stará. Již od počátku 16. století se tu těžilo stříbro, později rudy kobaltu, arsenu a rádia, používaného při výrobě barev. Díky bohatým ložiskům stříbra se z Jáchymova stalo prosperující královské město a ve zdejší mincovně se začaly razit stříbrné Joachimsthalery, pozdější tolary, které se později staly inspirací pro měnu USA - americký dolar. Z těch dob se dodnes zachovaly některé štoly zvané "stařinky". Jsou ukázkou důlního mistrovství, které dávní horníci "starci" ovládali a představují významnou technickou památku. I těžba samotného uranu nezapočala na rozkaz velkého východního bratra. Počátek těžby smolince se na Jáchymovsku datuje již od konce 19. století. Dobývání této pro vojenské mocnosti tak přitažlivé rudy se tu intenzivně věnovali i Němci během okupace. Když starci procházeli v dávných dobách za stříbrem částečně zatopenými štolami, všimli si, že tato koupel má na jejich dolní končetiny příznivý vliv. Lépe se hojila drobná zranění, přestávaly je bolet namáhané klouby, mizely otoky. Od té doby se začala využívat i voda prosakující radioaktivní horninou. Z Jáchymova se tak stalo i město lázeňské a těžba radioaktivní vody je jediná, která tu pokračuje dodnes. V podzemí této části Krušných hor se tak po mnoha staletích dolování různých minerálů skrývá neuvěřitelných 1102 kilometrů štol.

Smolinec má někdy matně skelný temný lesk jako stromová pryskyřice, své jméno ale možná získal podle smůly, kterou představoval pro staré hledače stříbra. Tam kde totiž začínala uranová ruda, končila zpravidla ložiska stříbra. Starci tenkrát nemohli tušit o jak nebezpečnou a zároveň cennou horninu jde. Velmi by se ale asi podivili jak těžba uranu změní jejich město, jak se kvůli černému matnému kameni z Jáchymova stane místo se zvláštní ostrahou, nepřístupné bez speciálního povolení. Těžko by pochopili, proč bývalé honosné domy obývají strážní jednotky a novodobé horníky ženou do dolů koridory z ostnatého drátu. Stříbro udělalo z údolní obce v Krušných horách prosperující hrdé město, smolinec byl naopak příčinou úpadku a hanby.

Jáchymov, kdysi jedno z největších měst Čech, je v 21. století zanedbané ospalé městečko. Hornickou minulost tu nejvíce připomíná jediná těžní věž nad dolem Svornost, který zásobuje místní lázně léčebnou vodou. Údolí Jáchymova je dnes navštěvováno především jako základna vyznavačů zimních sportů, k jejichž provozování se okolní Krušné hory nabízejí. Skoro to vypadá, že se tu snaží na nedávnou minulost symbolizovanou komunistickými koncentráky zapomenout. I samotní normalizátoři se po ukončení těžby uranu vězni v roce 1961 snažili zahladit veškeré stopy svého řádění. Štoly byly zasypávány, lágry srovnány se zemí. Naštěstí se ale vždy najdou lidé, pro které je pravda důležitá.

Hornický spolek Barbora, založený v roce 1996 se rozhodl vlastními silami zrekonstruovat alespoň některé symboly bezpráví, útlaku, ponižování a teroru v podání tehdejší "vládnoucí dělnické třídy". Stále je dobré si připomínat, jak si komunisté ten nový spravedlivý mírový řád představovali. Spolek Barbora za pomoci Konfederace politických vězňů, referátu životního prostředí a Klubu českých turistů z Karlových Varů, vybudoval v okolí Jáchymova historickou naučnou stezku Jáchymovské peklo. Na zpřístupňování a rekonstrukci dalších objektů z dob nejhlubší totality se stále pracuje.

Stezka začíná na historickém náměstí Jáchymova, kde je pod kostelem, akademickým sochařem Romanem Podrázským, zbudována symbolická "Křížová cesta ke svobodě", znázorňující jednotlivé komunistické lágry. Nedaleko od Křížové cesty je radnice, kde najdete informační centrum a Městský úřad. Za návštěvu stojí i budova královské mincovny, hned vedle radnice, kde je muzeum se stálou expozicí, připomínající 50. léta 20. století na Jáchymovsku. Další zastávkou naučné stezky je nedaleko nad kostelem situovaný důl Svornost. Patří mezi nejstarší jáchymovské doly a je také jediným, kde nějaká těžba ještě probíhá (čerpá se tu radioaktivní voda pro lázně). Šachta dolu Svornost je hluboká 532 metrů a byla opatřená větrací šachtou i odvodňovacími štolami. Tyto odvodňovací štoly zvané dědičné, odváděly nežádoucí spodní vody, které zaplavovaly důlní díla. Dědičné se jim říkalo proto, protože jejich vlastnictví a zpráva přecházela z otce na syna. Majitel štoly se staral o její průchodnost a náleželo mu za to až deset procent podílu ze zisku z dolů, z nichž štola vodu odváděla. Na Jáchymovsku byly dědičné štoly dvě: Barbora a Daniel. Celková délka Barbory i s jejími odbočkami byla přes 8000 metrů. Délka Daniela pak přes deset tisíc.

Po silnici, směrem na Nové město, je možné po pár desítkách metrů dojít od Svornosti k Hornickému skanzenu, který je v okolí štoly dlouhé asi 260 metrů. Její komunisty zasypané ústí bylo objeveno náhodně. K vidění je tu například katr (mříž), který bránil vězňům v útěku. Na síle této mříže, svařené z vodního potrubí je vidět, jak moc se útěku vězňů jejich bachaři báli. Plánuje se i propojení této štoly se starou středověkou "stříbrnou" štolou, jejíž prohlídka by byla z technicko-hornického pohledu možná ještě zajímavější. V okolí ústí štoly vaší návštěvě již hrozivě přihlížejí strážní věže a bokem stojí vláček, který obstarával vyvážení natěžené horniny z dolu. Nad štolou stával i ubytovací tábor vězňů Svornost. S dolem ho spojovalo na dvě stě šedesát schodů, jejichž zdolání si díky věrné rekonstrukci dnes může každý vyzkoušet. Při představě výšlapu tohoto koridoru, obehnaného ostnatým drátem, po celodenní hornické lopotě v podzemí, si již začínáme uvědomovat krutost několikaletých trestů v jáchymovských dolech. Z lágru samotného však dnes nezbylo skoro nic, veškeré stopy byly zahlazeny a rekonstrukce původních budov je snad otázkou budoucnosti a odhodlání Hornického spolku. Jediným zbytkem, který se tu zachoval z původního vybavení tábora jsou tzv. korekce (samotky).

Stezka dál vede okolo jáchymovského vodovodu a ústí štoly Vysoká jedle k Městskému rybníku. Ten byl zásobárnou vody, kterou se za starých časů poháněly stroje v dolech. Důmyslný systém kanálů a nádrží přiváděl vodu k žentourům a vodním kolům stoupoven i plavíren, potom byla voda čerpána do dědičných štol a jimi odváděna z dolů. Městský rybník se také po protržení hráze několikrát vylil a způsobil značné škody v samotném Jáchymově.

Naučná stezka pokračuje exkurzí po místech bývalých dolů, nápravně pracovních táborů a táborů nucených prací Nikolaj, Eduard, Eva, Adam, Barbora, Vršek, Eliáš I, Eliáš II, Mariánská a Rovnost. Na Rovnosti, kde se těžilo stříbro již od roku 1792, byla také nejhlubší šachta revíru. Dvanácté patro této šachty leželo v hloubce 661 metrů a jáma byla spojena překopem se Svorností. Součástí naučné stezky jsou i zastavení ryze ekologická. Jedno z nich upozorňuje na lesy Jáchymovska, které byly původně složeny z buku, smrku a jedle s podrostem třtiny chloupkaté a brusnice borůvky. Jako v mnoha jiných horských oblastech Čech však byly tyto porosty pro rychlý zisk dřevní hmoty nahrazeny nevhodnou smrkovou monokulturou, velmi náchylnou k snadnému oslabení jedovatými imisemi i škůdci. Další zastavení je situováno do blízkosti zajímavého ekosystému Horkého rybníka. V okolí rybníčků postavených na Eliášově potoce se daří množství chráněných živočichů a rostlin. Samotné chladné vody rybníků obývají vzácné střevle potoční, čolek horský nebo skokan hnědý. Na sjezdovce nad Horkým rybníkem můžete najít plavuník alpský, prhu arniku i hruštičku menší, jejichž výskyt dokládá extrémní horský charakter Jáchymovska.

Historická naučná stezka končí na kopci kde stával Šlikův hrad Freudenstein, v jehož sklepích se od roku 1519 razily stříbrné tolary. Tady nad městem je možná i to správné místo se na chvíli zamyslet nad samotnou existencí zařízení, kde byli lidé vězněni, nuceni k tomu aby dolovali surovinu k výrobě hromadných zbraní, trýzněni a likvidováni jen pro své politické přesvědčení, svobodnou mysl a nepoddajnost totalitnímu režimu.

Tábory nucených prací byly velmi podobné nacistickým koncentrákům. Buzerák, dřevěné provizorní baráky, strohé cimry pro desítky osob a vlhké studené samotky. To vše obehnáno ostnatými dráty, dvojitým plotem a bedlivě hlídáno esenbáky. I heslo nad vstupní bránou bylo podezřele podobné tomu německému Arbeit macht frei. Nedobrovolné horníky při návratu z dolů vítal nápis: "Prací ke svobodě!" Pojmem se stal i tzv. ruský, později jáchymovský autobus. Tam, kde nebylo možné hnát vězně koridorem z ostnatého drátu, byla skupina sedmdesáti až sto padesáti mužů v řadách omotána 6 milimetrovým ocelovým lankem, zamčena visacím zámkem a popohnána k pochodu. Zvlášť v zimě se takový lidský balík pohyboval na náledí velmi nekontrolovatelně. Sklouznutí, zakopnutí nebo zaboření se do bahna se okamžitě projevilo nestejnoměrným tlakem, na což nejvíce doplatili ti na krajích. Těm se pak tenké lanko zařezávalo hluboko do těla. Samotná práce v dolech byla doslova nelidská. Pro nedostatek finančních prostředků byly v mnoha činnostech důlní stroje nahrazovány lidskou silou, která nebyla vybavena ani nejzákladnějšími ochrannými prostředky. V prachu z radioaktivního smolince vykonávali muklové namáhavou práci chatrně oblečení, často bez přestávek a bez ošetření poranění. Nízká životnost vězně se nahrazovala neustálým přísunem dalších odsouzených a výkonnost chybějících strojů kvantitou lidských jedinců. V roce 1953 například vytěžilo na Jáchymovsku 15 tisíc vězňů asi 554 tun uranu. Pro srovnání: v letech 1853-1945 tedy za 92 let se tu vytěžilo jen asi 650 tun této radioaktivní horniny. Dalo by se tedy říci, že v 50. letech 20. století zažilo hornictví v Jáchymově opravdový boom. Je však otázkou, jestli šlo ještě o hornictví. Ti, kteří práci v dolech přežili, mluví spíše o rabování za cenu obrovského lidského utrpení. Vyrvat ze skály co nejvíce suroviny k výrobě zbraní, pod přímým dohledem sovětských poradců, nebylo rozhodně v zájmu a ku prospěchu Jáchymova.

Snad nejhorší pověst si získal lágr ve Vykmanově (severní část Ostrova nad Ohří). Vězni tohoto malého tábora byli určeni k obsluze velmi nebezpečného pracoviště, kterému se říkalo Věž smrti. V budově s několikapatrovou věží se drtila uranová ruda z celé republiky. Mlýn s koly drtil rudu postupně na jemnější a jemnější zrno, uran se třídil, plnil do 80ti kilových barelů a nakládal do vagónů. Potom se odvážel do SSSR k dalšímu zpracování. Vězni tu bezprostředně přicházeli do styku s čistou uranovou rudou, vdechovali do plic radioaktivní prach a dřeli se s těžkými břemeny. Muklové, kteří zde pracovali, sem byli zpravidla přemístěni za trest. Dostávali se sem například ti, kteří přežili pokus o útěk. V roce 1951 se ale podařilo uprchnout 156ti vězňům. Většinou však byli uprchlíci chyceni, často byli zastřeleni přímo na útěku jako toulaví psi.

V jáchymovských dolech pracovali zpočátku také němečtí váleční zajatci a kolaboranti. Paradoxní bylo, že právě ti "nepolitičtí" často dostávali od vedení tábora funkce a moc, aby mohli své spoluvězně ovládat a ponižovat. Lágry byly místem fyzického i psychického mučení, místem strachu, hrůzy i smrti. Kolik vězňů práci v dolech a pobyt v lágrech nepřežilo, kolik jich zemřelo později na následky svého pobytu v Jáchymově, kolik jich zůstalo navždy zdravotně nebo psychicky poznamenáno, jak moc trpěli jejich blízcí a kolik jiných následků zanechala na lidech komunistická hrůzovláda se již nikdy zjistit nepodaří. Rozhodně je ale nutné nezapomínat a k tomu především má sloužit i naučná stezka Jáchymovské peklo.

V roce 2011 získal Jáchymov unikátní světové prvenství. Místní obyvatelé, turisté i lázeňští hosté se mohou od 12. května 2011 projít po první naučné radonové stezce na světě.

Co to vlastně radon je a k čemu se používá? Radon, chemická značka Rn, lat. Radonum je nejtěžším prvkem ve skupině vzácných plynů. Je radioaktivní a nemá žádný stabilní izotop. Jedná se o bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Vzniká jako produkt radioaktivního rozpadu radia a uranu a díky své nestálosti postupně zaniká dalším radioaktivním rozpadem. Je známo přibližně dvacet nestabilních izotopů radonu. Chemické sloučeniny tvoří stejně jako krypton a xenon pouze vzácně s fluorem, chlorem a kyslíkem, všechny jsou velmi nestálé a jsou mimořádně silnými oxidačními činidly. Radon je velmi dobře rozpustný ve vodě (okolo 51 % svého objemu) a ještě lépe se rozpouští v nepolárních organických rozpouštědlech. Radon je možno při velmi nízkých teplotách zachytit na aktivní uhlí. Radon stejně jako i ostatní vzácné plyny má velmi nízký elektrický odpor a tudíž vede velmi dobře elektrický proud. Toho se využívalo ve druhé polovině 20. století při výrobě osvětlovací techniky! Radon ve výbojce vydával jasně bílé světlo, ale radioaktivní.

Nově vybudovaná radonová stezka bude přínosná pro pacienty, kteří se dozvědí, jak radon ve vodě léčí. Místním obyvatelům se může hodit prevence proti vzdušnému radonu, způsobujícímu rakovinu.

V Jáchymově byla na počátku 90. let 20. století realizována první ozdravná opatření. Vyšší koncentrace ve starších jáchymovských domech jsou i důsledkem bývalé důlní činnosti (stavby byly stavěny na vysoce propustných důlních výsypkách a ke stavbě domů byly používány radioaktivní odpady z místního smolince vzniklé pří výrobě barev pro keramický a sklářský průmysl). Na pozůstatky hornické činnosti (kamenité odvaly či Důl Svornost, jehož radonová voda slouží k léčebným procedurám v Lázních Jáchymov) narazíte i na trase naučné stezky o radonu.

Stezka vychází od muzea, vede kolem dolu Svornost k jámě Josef a poté od Špitálního kostelíka kaštanovou alejí k Radium paláci. Postupně projdete klidnými místními komunikacemi s překrásným výhledem na východní svah a za Špitálním kostelíkem dojdete do cíle po pohodlné lesní cestě. Na trase dlouhé 3 kilometry je umístěno 9 tabulí věnujících se následujícím tématům:

1. Působení radonu na zdraví člověka, 2. Co vše ovlivňuje koncentraci radonu v domě?, 3. Zdroje radonu v domech, 4. Jak se měří radon?, 5. První měření radonu a první ozdravná opatření na území ČR, 6. Jak zvýšit účinnost stávajících nefunkčních opatření? (nové a praxí ověřené postupy), 7. Jaká opatření pomohou snížit koncentraci radonu ve stávajících stavbách? 8. Jak postupovat při ochraně nových staveb? a za 9. Radonový program ČR.

Radonová naučná stezka vznikla jako první svého druhu na světě v rámci Radonového programu ČR za finanční podpory Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a s přispěním Města Jáchymov.

Květen je jedním z nejkrásnějších měsíců v roce. Tak se třeba během něho (nebo i jindy) přijeďte do Jáchymova podívat, projít se po první naučné radonové stezce na světě a pokochat se i krásnou vonící podkrušnohorskou krajinou.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení