Zcela nenápadně se přiblížilo jedno z nejvýznamnějších výročí našich moderních dějin. Ve třetí dekádě června 2011 tomu bylo už dvacet let, kdy Československo opustily sovětské okupační jednotky. Jednadvacátého června 1991 překročil naše hranice poslední železniční transport se sovětskou vojenskou technikou a s okupačními vojáky. O šest dní později, dne 27. června 1991, odešel poslední z nich, generál Eduard Vorobjov. Snad navždy.
Tento článek má připomenout dávnou historii od konce 2. světové války, kdy na památku po osvoboditelích zůstal v Praze sovětský tank jako symbol tohoto osvobození, až po současnost.
Po 21. srpnu 1968 se v očích československé veřejnosti staly sovětské jednotky z osvoboditelů okupanty. Po jejich odchodu pak došlo i na odchod
"symbolů."
Tzv. "Růžový tank" je sovětský těžký tank IS-2, jehož prototyp byl úspěšně vyzkoušen na konci roku 1943 a ihned byla zahájena jeho sériová výroba.
Označení IS znamenalo Iosif Stalin. Tank je přes 10 metrů dlouhý, skoro 3,5 metrů široký a 3 metry vysoký. Váží 46 tun. Posádku tvořili čtyři muži. Maximální rychlost byla 37 kilometrů za hodinu. Tank disponoval kanónem ráže 122 milimetrů, který mohl zničit jakýkoli nepřátelský tank. Díky kanónu a zároveň silnému pancéřování představoval IS-2 pro všechny německé tanky nesrovnatelnou konkurenci.
Tyto sovětské tanky byly poprvé nasazeny při osvobozování Ukrajiny a sehrály důležitou roli v rychlé porážce Německa v letech 1944-45. Celkem jich bylo vyrobeno asi 3 500 kusů. Po druhé světové válce se úspěšně vyvážely i do
"spřátelených" zemí jako např. do Egypta, Číny atd.
Na osvobozování Prahy v květnu 1945 se podílely především střední tanky T-34/85, takže umístění tanku IS-2 v červenci 1945 na Smíchově bylo z historického hlediska zcela nesprávné.
Konkrétní tank IS-2 byl údajně dovezen z Drážďan a jeho volba byla dána i tím, že byl větší, takže vypadal impozantněji (včetně dlouhé hlavně kanónu). Byl opatřen číslem 23, což mělo být údajně číslo prvního tanku, který vjel do Prahy. Gardový poručík Ivan Grigirijevič Gončarenko, který na pražském Klárově vedl skupinu tří tanků T-34 vjíždějících do Prahy (s čísly 24, 23 a 25), však jel v tanku s číslem 24. Ten pravý osvobozující tank byl vystaven německé palbě ze stíhače tanků Hetzer a velitel tanku I. G. Gončarenko v něm zahynul a tank byl zcela zničen. Tank s číslem 23 pak vjel jako první na Staroměstské náměstí.
Na pět metrů vysokém kamenném podstavci stál vystavený tank IS-2 od 29. července 1945 na smíchovském Štefánikově náměstí, přejmenovaném v roce 1951 na náměstí Sovětských tankistů (od roku 1990 se jmenuje náměstí Kinských). Tank připomínal příjezd Koněvova 1. ukrajinského frontu, 4. gardové tankové brigády do Prahy 9. května ráno.
Tank mířil hlavní přečnívající z podstavce k západu, do otevřeného prostoru náměstí. Na podstavci obdélníkového půdorysu byly ze všech stran bronzové desky s nápisem:
"VĚČNÁ SLÁVA HRDINŮM gardovým tankistům generála Leljušenka, padlým v bojích za svobodu a nezávislost naší veliké sovětské vlasti. 9. května
1945."
V únoru 1991 historik Pavel Bělina napsal, že nejsou historické ani morální důvody, aby tank na Smíchově zůstal.
V noci ze 27. na 28. dubna 1991 natřel výtvarník David Černý tento "hrdinný" tank na růžovo, za což byl krátce poté i stíhán, protože v té době byl tank ještě zapsán jako národní kulturní památka. A tak byl tank v následujících dnech opět přetřen do původních zelených barev. Skupina poslanců však využila své imunity a tank 12. května 1991 znovu přebarvila na růžovo. Tanku byl následně odňat status kulturní památky a dne 13. června 1991 byl z podstavce definitivně snesen./p>
Připadnul pak do sbírek Vojenského historického ústavu Praha. Nejprve byl umístěn v Leteckém muzeu Kbely, v polovině 90. let 20. století (1996) byl pak po vzniku Vojenského technického muzea v Lešanech umístěn tam.
Muzeum bylo založeno v roce 1996 v prostorách bývalých dělostřeleckých kasáren. Počet vystavených exponátů postupně narůstal až na současných 450 kusů tanků, kanónů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel.
Toto muzeum soustřeďuje ve svých sbírkách vojenská vozidla a další vojenskou techniku od roku 1890 až do současnosti. Nachází se mezi obcemi Krhanice a Lešany na levém břehu řeky Sázavy asi 30 kilometrů jižně od Prahy.
Tento slavný (dnes růžový) tank je umístěn u hlavní brány a je součástí sbírky pozemního, dělostřeleckého i raketového vojska, které čítá přes 700 exponátů bojové techniky. Provozovatelem muzea je Vojenský historický ústav.
Expozice je soustředěna v několika halách a venkovních přístřešcích. Pro zájemce o návštěvu muzea uvádím dále, co se ve kterých halách mimo tento výše popsaný tank nachází:
hala č. 1 - období 1918-1938, hala č. 2 - období 1939-1943, hala č. 3 - období 1944-1945, hala č. 4
- období 1945-1950, hala č. 5 - Období 1950-1962, hala č. 6 - Ostravská operace
- tanková bitva (březen-duben 1945), hala č. 7 - protiletadlové dělostřelectvo, hala č. 8 - děla systému ŠKODA (1890-1935). Přístřešky a volné prostranství
- zde je umístěno více než 100 kusů těžké
vojenské techniky.
Jan Hájek Zeměpisné sdružení |