Kaple svatého Josefa v Senetářově

Na jihu Moravy je skoro šest set kostelů, přes pět set dvacet kaplí a dvě stě dvacet kapliček. Téměř všechny tyto stavby jsou staré stovky let. Mezi ty nejmladší, staré ani ne 50 let patří kaple svatého Josefa v Senetářově.

Obec Senetářov se nachází v nadmořské výšce 545 m n. m. východně od Blanska a severozápadně od Vyškova v Jihomoravském kraji. Tato vesnice s přibližně pěti sty obyvatel se stala zajímavou tím, že v době tuhé husákovské "normalizace" se v ní podařilo postavit a otevřít nevelkou, ale velmi moderní, nepřehlédnutelnou kapli svatého Josefa. 

Kaple svatého Josefa v Senetářově

Tato sakrální stavba vznikla náhradou za kapličku z roku 1855 zasvěcenou sv. Josefu (jeho atribut lilie byl v obecní pečeti). V roce 1891 byla tato kaplička opravena a rozšířena (na místě kapličky stával dříve dva metry vysoký kamenný kříž a socha sv. Josefa, z kamene vytesaná). Tato kaplička ale stála na nevhodném místě poblíž křižovatky. Ve třech směrech se tu protínaly silnice, na kterých při bohoslužbě stála velká část lidí, kteří se do kaple nevešli. To ohrožovalo jejich zdraví. Pan farář Vavříček se proto rozhodl tuto starou stavbu zbořit a nechat postavit novou kapli. Nápad na stržení se zalíbil zejména ochotným "rudým" památkářům, kteří výstavbě nové kaple moc nevěřili (ve staré kapličce téměř nic cenného nebylo, snad jen svatý Josef ve výklenku portálu. Tato barokní plastika je postavena před kaplí sv. Josefa).

Kaple svatého Josefa v Senetářově

A co vůbec stálo za tak odvážnou stavbou kaple v Senetářově? Za druhé světové války, v roce 1944, si nuceně vystěhovaní obyvatelé vesnice slíbili, že pokud se kdy vrátí zpět z vyhnanství (byli rozptýleni do 85 vesnic), vystavějí si novou kapli. Území obce mělo být Němci využíváno jako vojenská střelnice. Naštěstí se konec války rychle přiblížil a tak obec připravovanou zkázu přežila. Trvalo ale ještě dlouhá léta, než se plán podařilo zrealizovat. O jeho dotažení se velkou měrou zasloužil právě již výše jmenovaný páter František Vavříček, který dobře věděl, jak může prosté lidi ovlivnit.

Vlajka Senetářova

V příznivém roce 1968 ještě před příchodem sovětských vstupců bylo vydáno povolení ke stavbě nové kaple. Návrh extravagantní stavby vytvořil za necelé dva týdny výtvarník a architekt Ludvík Kolek (*5. 8. 1933). Pro inspiraci sáhl i k Le Corbusierovi, švýcarsko-francouzskému architektovi a malíři, představiteli purismu a brutalismu. 

Kaple svatého Josefa v Senetářově

Se stavbou se začalo v červnu 1969 kopáním základů a přípravnými pracemi (náklady byly 850 tisíc Kčs). V roce 1970 bylo na stavbě kaple v Senetářově odpracováno 11 tisíc hodin a bylo proplaceno 550 tisíc Kčs. A v roce 1971 byla stavba podle návrhu arch. Ludvíka Kolka dokončena. 

Šlo vlastně o celkem běžnou kapli. Pan děkan jen trval na tom, aby novostavba měla věž a lidi si ji nemohli plést třeba s nějakým kulturním domem. Věž měla být ve svahu, kde jsou dnes schody. Dokonce byla od počátku navržena i vnitřní výzdoba. A tak je zde velice cenná kolekce 14 obrazů křížové cesty ve společném rámu od akademického malíře Mikuláše Medka. Na protilehlé straně je pak umístěna gotická socha Madony s dítětem ze 2. čtvrtiny 14. století. Pražským výtvarníkům se ale zdálo, že toto tradiční pojetí se vlastně k této výjimečné situaci ani nehodí (inu Pražáci a vidláci, to známe dodnes). 

Kaple svatého Josefa v Senetářově

Otec Vavříček nebyl sice žádný kunsthistorik, měl však cit pro to, co lidi může oslovit, nadchnout a přitáhnout do sakrálního prostoru. A bylo tehdy po druhém vatikánském koncilu, který obrátil liturgii čelem k lidem a u obětního stolu už k nim kněz nestál zády, ale čelem. Měla tedy mimo jiné také vzniknout dynamická architektura připomínající pohyb a ještě zalitá světlem z příhradového řešení. Nad oltářem se v tomto stavebním řešení duchovní moc jakoby projevila tlakem vzhůru.

Kaple svatého Josefa v Senetářově

Při výstavbě kaple šlo v už poněkud pochmurné době i o boj s časem. Společenské a politické poměry se den ode dne zhoršovaly. 

Historie výstavby kaple opravdu odráží absurditu tehdejší doby. Stalo se totiž, že socialistické úřady vůbec nezaregistrovaly, že se zde staví "ideologicky nežádoucí" objekt (tajemník pro věci církevní asi zaspal, nevykonával svojí práci "spolehlivě"). Po dokončení stavby, která byla povolena na okresní úrovni a nejvyššími místy nevědomky ignorována, protože si místní gubernátoři zřejmě mysleli, že jedna stará stavba bude jen nahrazena novou, že to bude taková "neškodná" prostá výměna. Něco za něco. Pak prozřeli a strhla se lavina zákazů, soudů a trestů. Zkoumaly se finance (finanční prostředky na kostel svatého Josefa se scházely ze sbírek a darů od věřících, občané ho z části postavili v akci Z), prověřoval se původ materiálu i kdo se na stavbě podílel. Nic nekalého se ale nenašlo. Celkové náklady na stavbu dosáhly tehdejších 2,5 milionů korun československých.

Když kapli hrozila likvidace, do hry vstoupili členové místní buňky KSČ. Ti dokonce napsali soudruhu Husákovi dopis, že oni kapli pomohli postavit na základě poválečného slibu (viz výše). A že si za tou stavbou stojí. Tihle komunisté byli totiž obyčejní venkované, kteří navíc neochvějně věřili, že komunismus je sociálně spravedlivý systém. A navíc to z okresu bylo povoleno. Generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák jim kladně odpověděl, že se tedy s tou kaplí nic dělat nebude. A nedělalo, i když někteří aktivní soudruzi z okresu měli likvidační chutě, ale co bylo posvěceno z Prahy, s tím už se nedalo nic dělat. Státní orgány tedy nakonec užívání nového svatostánku, zuby skřípajíce, povolily pod podmínkou, že nebude vysvěcen. Nebyl.

Kaple svatého Josefa v Senetářově

Inu taková doba byla v Československu v sedmdesátých letech 20. století. Václav Havel by jistě poznamenal: "to byly ale paradoxy".

Vlastní otevření kaple bylo, jak se dalo očekávat, dramatické. Okolí vesnice bylo uzavřeno státní bezpečností, takže účastníci mše svaté museli parkovat v polích a přijít do Senetářova pěšky. Nevadilo. Dne 11. července 1971 se sem sjelo a sešlo kolem 15 tisíc věřících z celé republiky. 

Senetářovská kaple z betonu a skla budí i dnes svým tvarem podle věřících dojem "lodi, která putuje staletími, sbírá věřící lid a veze jej k Bohu". 

Arch. Ludvík Kolek je také autorem vnitřních úprav v kapli. Bílé stěny zdobí vitráže, oltářní stěnu pak triptych v tyrkysové barvě. /Tento známý architekt je autorem i nových chrámů v Hustopečích, Služovicích u Opavy, kostela sv. Václava v Břeclavi, Kaple sv. Ludmily v Horní Libochové atd. V roce 2003 obdržel na Velehradě Řád sv. Cyrila a Metoděje/.

Klenotem interiéru je působivá abstraktní křížová cesta od Mikuláše Medka (1926-74), jednoho z nejvýznamnějších výtvarných umělců. Již výše zmíněných čtrnáct obrazů zastavení v temných modročervených tónech maloval duchovně založený Medek v době, kdy už byl těžce nemocný. Je autorem i oltářních obrazů v barokním kostele v nedalekých Jedovnicích (rám vytvořil sochař Jan Koblasa; na výzdobě kostela se podíleli také Karel Nepraš a Josef Istler) a v Kotvrdovicích.

Slavnostního vysvěcení se nová kaple svatého Josefa v Senetářově dočkala až při příležitosti svěcení nových varhan dne 7. července 1991 brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem.

Kaple je přístupná pouze v době bohoslužeb, ale celý interiér lze shlédnout přes širokou prosklenou stěnu vstupní části objektu. Mše se konají každou druhou neděli v měsíci v 9:00 hodin, každý pátek v letním období v 19:00 hodin, v zimě v 17:00 hodin.

Znak Senetářova

Až budete v Moravském krasu nebo někde na Blanensku, zajeďte si do Senetářova. Já jsem to jeden letní pátek před večerem při návštěvě tohoto zajímavého místa naší země udělal a byl jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Stálo to za to.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení