Chichén Itzá

Chichén Itzá je zřícenina chrámového mayského města v džungli v centrální části severního Yucatánu na území stejnojmenného mexického spolkového státu Yucatán pocházející z pozdně klasického až pozdně postklasického období (cca 600-1500 n. l.). Chichén Itzá je toltécký název a znamená "na okraji studny Itzá" nebo volněji "bezedná studna kmene Itzá". Z Cancúnu se sem dostanete za necelé tři hodiny jízdy autem či busem.

V červenci roku 2007 byl tento chrámový komplex na mexickém poloostrově Yucatán zařazen do novodobého seznamu sedmi divů světa.

Ve městě jsou dvě tzv. cenote, které jsou velice důležité jako zásobárna pitné vody. Na poloostrově Yucatán se totiž nevyskytuje žádná povrchová voda, takže si Mayové museli hloubit studny, protože podzemní vody je v tomto místě dostatek.

Cenote, Yucatán

Cenote je zatopený závrt krasového původu, jaké se nacházejí ve velmi hlubokých jeskyních s provalenými stropy i více pater nad sebou. Zde se shromažďuje podzemní voda vytvářející více či méně hlubokou nádrž. Existuje více druhů cenote: a) pod širým nebem, b) z části zakryté, c) podzemní nebo jeskyní. Toto zařazení přímo souvisí se stářím cenote. Ty nejstarší jsou úplně otevřené a mladší dodnes zachovávají svoji kupoli neporušenou. Stejně jako ostatní geomorfologické útvary jsou cenote pouze přechodné, mohou skončit ucpané a vysušené, vytvářející ledovcový kras.

Jejich typická morfologie se vyznačuje oválným, často kruhovým půdorysem a strmými stěnami. Během vývoje krasového masivu se cenote stávají podzemními komorami vzniklými rozkladem vápence vniklou dešťovou vodou. Při postupném růstu velikosti cenote může dojít k jejich zničení kolapsem kupole.

Cenote se vytvořily, když byla nižší hladina moře, během pleistocenních dob ledových. Cenote jsou v naprosté většině případů vyústěním složitých sítí podzemních toků, které si občas prorazí cestu až k moři. V těch může mořská voda, která má vyšší hustotu než sladká, pronikat až na dno celého sytému. Proto se objevují cenote, ve kterých v určité hloubce voda přechází ze sladké na slanou, dokonce i na mnoha kilometrech pobřeží. Tato hladina kontaktu sladké a mořské vody se nazývá "haloclina" a vytváří zajímavé vizuální efekty.

Cenote jsou typické struktury vápencových platforem poloostrovů Yucatán v Mexiku a Florida v USA. Velmi podobné závrty se nacházejí na Nullarborské planině na severním pobřeží Velkého australského zálivu a také na Bahamách, kde jsou známy jako blue holes neboli "modré díry".

Chichén Itzá

Známější ze dvou mexických cenote u Chichén Itzá je "Studna obětí", kde byly prováděny lidské oběti. Traduje se, že zde byly obětovávány pouze panny. To ale zřejmě není pravda. Tuto pověru rozšířili Španělé, když se zúčastnili obětí a viděli, že obětovány jsou děti bohatě nazdobené a se spoustou šperků. Rozbory koster vyzdvižených z cenote však prokázaly, že obvykle byli obětováni malí chlapci, ale ani oběť dospělého nebyla výjimkou.

Chichén Itzá

Nejznámější stavbou v Chichén Itzá je schodovitá pyramida El Castillo del Serpiente Emplumado - pyramida opeřeného hada - Kukulcánova pyramida. Kukulcán (Quetzalcoatl) je hlavním mayským bohem, bohem slunce a nebes. Pyramida má čtvercový půdorys o straně dlouhé 50 metrů, je 24 metrů vysoká a na jejím vrcholu je šestimetrový chrám. Na vrchol vede z každé strany 91 schodů. Je postavena tak, že při jarní rovnodennosti, když zapadá slunce, ozáří pyramidu a jak postupně zapadá, vypadá to, že se po boku pyramidy dolů plazí had a postupně mizí. Had byl znakem boha Kukulcána.

Chichén Itzá

Další významnou stavbou je velké hřiště na Pelotu, kde díky výborné akustice je slyšet šepot až na vzdálenost sta metrů. Pelota je mayská hra k uctění slunce. Cílem bylo dopravit míč skrz jednu obruč na hřišti. Jedno družstvo bylo po hře popraveno, ale neví se které. Některá legenda říká, že prohrávající za trest, jiná zase, že vyhrávající, protože být obětován byla pocta. No asi bych si zahrát nešel, být obětován by mně nepotěšilo. Stěny hřiště zdobí reliéfy zobrazující různé výjevy ze hry.

Chichén Itzá

Další ze známých staveb je tzv. observatoř - Caracol. Jedná se o částečně zřícenou stavbu, jejíž vrchol měl na válcovitém "těle" tvar pootevřené kopule. Mayové odtud pozorovali hvězdy. Neměli žádné čočky ani nic podobného, veškeré pozorování probíhalo pouhým okem. Podle jedné z teorií nemá její název s její funkcí nic společného a svůj název obdržela až po objevení, kde její název byl vybrán na základě podobností s v Evropě známou hvězdárnou.

Chichén Itzá

Chrám Válečníků tvoří jedna menší pyramida a kolem ní se nachází Hala tisíce sloupů. Sloupy údajně držely strop. Není moc jasné, co se kdysi v této budově konalo. Dalšími zajímavými stavbami jsou např. Terasa orlů a jaguárů, Chrám vousatého muže - Chac Mool, Tzompantli - Zeď lebek, plošina Venuše, Tržiště atd. Nejlepší bude, když se sami přijedete podívat a nasát zdejší unikátní atmosféru.

Chichén Itzá

Mayové měli mnoho druhů kalendáře, ale nejznámějším je civilní sluneční (Haab) kalendář. Ten měl 18 měsíců a každý z měsíců měl 20 dnů (celkem tedy 360 dnů) a na konci roku bylo ještě 5 bezejmenných dnů navíc, které byly považovány za neblahé, nešťastné - xma kaba kin. Pro každý měsíc měli Mayové svůj název a údajně měli názvy i pro každý den v měsíci. To, jak pro ně byl kalendář důležitý, lze pozorovat na Kukulcánově pyramidě. Nahoru totiž vede z každé strany 91 schodů a 91 x 4 je 364 a jako 365. den se počítala stavba na vrcholu pyramidy. Druhým nejznámějším kalendářem je měsíční (Tzolk´in) kalendář, který má 13 měsíců po 20 dnech. Tyto dva kalendáře se potkají jednou za 52 let. Padesát dva let byl pro Maye posvátný cyklus. Zajímavosti je, že číslo 20 vzniklo z dvacítkového systému počítání odvozeného od počtu prstů na rukou i nohou a mělo význam jako úplný, dokonalý. Mayský kalendář začíná datem, který odpovídá 13. srpnu 3114 př. n. l. podle našeho Gregoriánského kalendáře.

Někteří "strašpytlové" vyhrožují, že se blíží den poslední a tím by měl být 21. prosinec 2012. Tímto dnem totiž končí mayský kalendář. Jisté je, že v tu dobu se posune naše sluneční soustava do určité polohy, ale konec světa to asi nebude. Aspoň doufám, že se v den zimního slunovratu "neotevřou dveře nebes".

Americká NASA vysvětluje "problémový" rok 2012 tak, že by v něm mělo proběhnout lokální maximum slunečních bouří. Ty mohou např. vyřadit z provozu počítačové sítě, sítě mobilních telefonů, GPS, elektrorozvodnou síť aj. Situace by se mohla trochu podobat problému přechodu Y2K data na rok 2000, ale ten počítače zvládly bez problémů.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení