Vzpomínky (botanika) na Korsiku

Po prvním korsickém noclehu na pláži uprostřed záplavy zlatožlutých květenství Halimium halimifolium a mnoha dalších druhů středomořských rostlin následovala prohlídka Bastie, bývalého hlavního města Korsiky. V úterý 17.6. nás čekal výstup na nejvyšší vrchol ostrova, Monte Cinto (2710 m n.m.) nebo aspoň do jeho okolí. Procházeli jsme porosty desítek druhů rostllin, z nichž nejhojnějšími byly např. korsické endemity kručinka Salzmannova (Genista salzmanii) a dřišťál etnenský (Berberis aetnensis), nápadnými pak routa korsická (Ruta corsica), čeměřice korsická (Helleborus lividus ssp. corsicus), na prameništích velkokvětá masožravá tučnice korsická (Pinguicula corsica), ale zejména podél vodotečí a na dnech horských žlebů křovitá olšovka zelená vonná (Duschekia viridis suaveolens) a mnohem vzácnější olše srdčitá (Alnus cordata) - vedle desítek dalších druhů rostlin.

Další den jsme přejeli nejvyšší sjízdné korsické sedlo - Col de Vergio (1477 m n.m.) a po příjezdu do horské obce Evisa jsme se spouštěli kamenitými a balvanitými serpentinami do dlouhé a hluboké, krajinářsky úchvatné soutěsky Spelunca. Ze zajímavých rostlin: procházeli jsme porosty dubu cesmínovitého (Quercus ilex), a jeho kříženců, borovice černé (jejího poddruhu Pinus nigra laricio) a borovice přímořské (P. maritima), planiky (Arbutus unedo), kaštanu jedlého (Castanea sativa), fíkovníku smokvoně (Ficus carica), javoru montpellierského (Acer monspessulanum), zimostrázu zeleného (Buxus sempervivens), vřesovce stromového (Erica arborea) a mnoha dalších, o desítkách druhů bylin ani nemluvě. Po krátké prohlídce městečka Porto (s janovanskou věží, kterých jsou na Korsice ještě dnes téměř dvě stovky) jsme se na hodinu zastavili v přírodní rezervaci Calanche s pitoreskními skalami; tato rezervace je zařazena do Světového dědictví UNESCO. Projeli jsme obcemi či městečky Piana, Cargese, Sagone. Prohlédli jsme si Napoleonovo rodiště (1769) Ajaccio, z jehož západního okraje bylo možno fotografovat Krvavé ostrovy (Illes Sanguinaires), zbarvené “do krvava” hnědočerveným dioritem. Projeli jsme Propriano a za “nejkorsičtější ze všech korsických obcí” - Sartene jsme se dostali do oblasti Cauria s menhiry a dolmeny z bronzové doby.

Další den jsme dorazili k Bonifaciu, nejjižnějšímu korsickému městu, přezdívanému též korsický Gibraltar. Převážná část města byla vybudována na 100 m vysokém vápencovém útesu - s mnoha druhy rostlin vázaných na vápenec. Zmiňuji jen smil malolistý (Helichrysum italicum microphyllum), vrabečnici chlupatou (Thymelaea hirsuta), cistus šalvějolistý (Cistus salvifolius), rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis), žebřici přímořskou (Crithmum maritimum), limonku okrouhlolistou (Limonium obtusifolium), vedle jiných. Z přístavu Bonifacio jsme také podnikli 40minutovou krkolomnou plavbu na malém motorovém člunu proti třímetrovým vysokým mořským vlnám. I bez kapky deště jsme se vrátili všichni alespoň namočení, někteří promočení...

Po stočení k SSV jsme se přes přístav a turistické středisko Porto Vecchio (s překrásným okolím) dostali k vesničce Ospedale, dále k přehradě na horské říčce Osu. Odtud jsme došli k vodopádu Piscia di Gallo. Po noci, strávené v porostu borovice přímořské, jsme se ráno 21. června dostali do sedla Col de Bavella (1243 m n.m.), odkud jsme podnikli dvě horské túry. Naneštěstí si vyžádaly lidskou oběť. Libor, náš účastník, zahynul v horské skupině Bavella, bez zavinění kohokoli jiného...

I zde bylo množství rostlinných druhů; z nejzajímavějších je třeba se zmínit o liliovité, metr až půldruhého metru vysoké Asphodelus, která v těchto výškách ještě dokvétala posledními bílými květy. Alespoň za letmou zmínku stojí několikeré zhlédnutí smilu chladnomilného (Helichrysum frigidum) s něžnými, jemnými bílými květenstvími. I zde kvetla ještě korsická varieta náprstníku červeného (Digitalis purpura var. gyspergerae).

Následovaly návštěvy a prohlídky města Aleria (do začátku 18. století hlavní město Korsiky), Corte (s citadelou z 15. století - akropolí Korsiky) a dojezd do Vizzavony, s podvečerním výletem k Anglickým kaskádám. V této oblasti bylo možno zhlédnout lesní porosty s vysokým zastoupením zde nepůvodního cedru atlaského (Cedrus atlantica), bohatě plodného a intenzivně se zmlazujícího. Stromových výšek (i přes 20 m) tu dosahuje korsický endemit - olše srdčitá (Alnus cordata).

V úterý 24. června jsme podnikli půldenní túru malebnou soutěskou řeky Tavignano (východiskem bylo Corte); popis rostlinných společenstev, ba i jen seznam desítek nalezených druhů dřevin a bylin by si zasluhoval samostatný příspěvek - spíše ovšem v odborném botanickém sborníku. Následující den byla na programu návštěva města Calvi, rodiště Kryštofa Kolumba (1441). Týž den jsme se dostali také do druhé oblasti vápenců na Korsice, do města St. Florent. Odtud jsme se vydali k severu - na Cap Corse, krajinářsky (a fotograficky) nejvděčnější cestou, po západním skalnatém pobřeží mysu. Prohlédli jsme si také Nonzu, postavenou na 150 m vysokých útesech nad mořem. Od městečka Pino jsme projeli napříč mysem k východu, cestou zastavili v sedle sv. Lucie a vydali se na hodinovou túru k Senecově věži. Cestou k jihu (po příjezdu na východní pobřeží Cap Corse) přes rybářskou osadu Erbalunga jsme se dostali 26. června opět do Bastie. Tady nás už čekalo jen nalodění směr Livorno.

Čím se Korsika zapsala do mé paměti? Především krásně kvetoucími časně letními druhy rostlin. Nebylo, žel, možno vidět světle fialové, růžové (či místy bílé) stráně s plně kvetoucími druhy rodu Cistus (C. albidus, C. creticus, C. incanus, C. parviflorus, C. monspeliens, C. salvifolius); viděli jsme jen několik posledních květů některých z uvedených druhů cistů. Náhradou nám mohly být z keřů plně kvetoucí myrta obecná (Myrtus comunis), některé druhy na Korsice nepůvodních akácií či naopak původních a plně kvetoucích kručinek a zejména od nízkých poloh až do hor plně kvetoucí a intenzivně vonící svatolina cypříšková (boží dřevec) - Santolina chamaecyparissus, dále velké množství, vůně a silice vydávajících rostlin hluchavkovitých, hvězdnicovitých a příslušníků dalších čeledí.

Jiří Lazebníček
Zeměpisné sdružení