Chamonix - Mont-Blanc

Chamonix je město ve východní Francii v départementu Haute-Savoie (Horní Savojsko) na úpatí masivu Mont Blancu.

Údolí Chamonix (zeměpisná poloha města je 45°55′8″ s. š., 6°51′55″ v. d.) sleduje směr od severovýchodu k jihozápadu; protéká jím řeka L' Arve, do níž se vlévá bystřina L' Arveyron pramenící těsně nad Chamonix v ledovcovém poli Mer de Glace. Údolí je sevřeno z jihovýchodní strany masivem Mont Blancu s vrcholem v nadmořské výšce 4810 metrů a ze severozápadní strany méně impozantním strmým hřebenem s vrcholy Le Brévent (2525 m n. m.) a Aiguille du Belvédère (2965 m n. m.).

Nádraží

Administrativně k Chamonix náleží řada vesnic a osad roztroušených v údolí, jako např. Les Bossons (1012 m n. m.), Les Praz (1060 m n. m.), Argentière (1252 m n. m.) a Le Tour (1462 m n. m.). Sedlem Col de Montets (1461 m n. m.) vede silnice směrem ke švýcarskému Martigny ležícímu v údolí řeky Rhône.

První zmínka o Chamonix pochází z roku 1090, kdy bylo údolí darováno řádu Benediktinů, který si zde vystavěl klášter, kolem kterého se později rozrůstalo další osídlení. Již v této první zmínce se mluvilo o "obdělávaném poli", což značí, že osídlení zde bylo již dříve. Až na přelomu 18. a 19. století začalo Chamonix nabývat na významu jako východisko k vrcholu Mont Blanc a jako základna rodící se horské turistiky. V roce 1903 turisté objevili i jeho zimní krásy a městečko v údolí říčky L' Arve se stalo jedním z nejoblíbenějších horských středisek v Evropě.

Chamonix - ledovec

Atraktivitu místa ještě zdůraznilo v roce 1965 otevření nejvýše položeného horského tunelu v Evropě, který vede pod masivem Mont Blancu. Tunel spojuje francouzské Chamonix a italský Courmayeur. Měří 11,6 kilometrů a jeho nejvýše položený bod se nachází v nadmořské výšce 2 480 m n. m.

Masiv Mont Blancu z italské strany

Chamonix a okolí je ideálním místem pro většinu extrémních sportů provozovaných v přírodě jako např. horolezectví na skalách i ledovcích, extrémní lyžování, paragliding a rafting.

Známou atrakcí Chamonix je visutá kabinová lanovka na vrchol Aiguille du Midi (3842 m n. m.). "Téléphérique de l' Aiguille du Midi" byla postavena v roce 1955 a dodnes drží jeden světový primát – překonává největší převýšení na světě. Dolní stanice stojí ve výšce 1037 metrů n. m. a horní stanice v úctyhodných 3 777 metrech n. m. Na vrcholkovou vyhlídkovou plošinu ve výšce 3 842 metrů pak ještě lze popojet výtahem. Jistě Vás bude zajímat cena: Zpáteční jízdenka na Aiguille du Midi stojí 40 eur (2011), drobná sleva se poskytuje pro větší skupiny. Za výtah na nejvýše položenou vyhlídkovou terasu se platí zvlášť 3 € (2011).

Prostranství u pokladen? To je hotový Babylon. Čekají tu nervózní ukřičení turisté, muslimky ve svých typických šátcích, horští vůdci se svými klienty a podivíni všeho druhu.

Když už konečně máte lístky, můžete se vydat ke stanici lanovky. Při vstupu do ní Vás obsluha lanovky radostně přivítá slovy: "Bonne journée, monsieur (madame)!" 

Gondola s téměř 80 natěšenými lidmi na palubě se dává do pohybu a nabírá rychlost. Prvních téměř 1 300 výškových metrů na mezistanici Plan de l' Aiguille (2 310 m n. m.) překoná za necelých deset minut. Při každém překonání podpěry se gondola rozhoupe. Cestou vzhůru se pomalu odkrývá pohled na Bossonský ledovec a na masiv Mont Blancu. Nádhera. Ani nevnímáte, že přesun je dost rychlý.

Aiguille du Midi

Druhý úsek je zajímavý hlavně tím, že zde není žádná podpěra. Gondola letí těsně nad stěnou. Mezi jednotlivými vyhlídkami jsou vybudované můstky a chodníky. Konečná, vystupovat! Skály na vrcholu jsou namrzlé a zasněžené. Je zde několik vyhlídkových bodů. Na ně je třeba vyjít po schodech.

A kudy se vlastně dá vylézt na Mont Blanc? Normální cestou z Les Houches nebo ze sedla Col du Midi přes zaledněné svahy Mont Blanc du Tacul a nebo přes Mont Maudit. Vybral jsem si poslední možnost a vystoupil těsně pod Mont Maudit (4465 m n. m.). Pak jsem se trochu pokochal pohledy kolem a vrátil se zpět tak, abych si stačil ještě prohlédnout Chamonix za světla.

Při cestě lanovkou zpět dolů zaléhají uši jako při přistávání v dopravním letadle. Trpí zejména ti, co mají píchnuté střední ucho nebo podstoupili podobný lékařský zákrok v dětství a až do podobného sestupu jim nic nebylo. Proto malé děti bolestí křičí a jejich rodiče nechápou, proč tak vyvádějí, když až dosud byli v pohodě. Jak si pomoci? Doporučuji intenzivně žvýkat několik žvýkaček najednou, praskání v hlavě se tím sníží na minimum, také není špatné zívnout nebo se trochu napít tekutiny.

Po zajímavém "padání" jsem se dostal zpět na dolní stranici lanovky do Chamonix.

Při cestě k  je třeba si dát pozor, abyste si nespletli lanovku a bezhlavě nevlezli do nesprávné. Z druhé strany masivu vede na hřeben lanovka na Point Helbronner (3462 m n. m.) z Entréves v údolí Aosty v Itálii. Nebylo by zrovna příjemné "přistát" sice na pevné zemi, ale v jiné zemi (obdobná možnost omylu je na Zugspitze mezi Německem a Rakouskem).

Chamonix - památník Balmata a Paccarda

Městečko Chamonix je třeba si řádně projít a pokochat se jím. Při pohledu na sochy J. J. Balmata, Dr. M. Paccarda a H. B. Sousszura nezbývá, než vzdát hold jejich neskutečným objevitelským a sportovním výkonům. Každý z těchto mužů se totiž zasloužil o šíření věhlasu malého horského městečka ve stínu Mont Blancu. J. J. Balmat a M. Paccard byli v roce 1786 prvními, kteří stanuli na vrcholu Mont Blancu. Švýcarský vědec, nadšený turista a dobrodruh H. B. Sousszure byl tím člověkem, který vypsal tučnou odměnu pro toho, kdo cestu k vrcholu najde, splní mu jeho sen a dovede ho s doprovodem až na vrchol vysněné hory.

Chamonix a jeho okolí si i přes davy turistů stále uchovává příjemnou atmosféru města, kde se setkávají nadšení turisté a stále si mají o čem povídat. Přijeďte se podívat i Vy, nebudete litovat. Tak "au revoir".

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení