Starý kostel v Petäjävesi - ze seznamu Světového dědictví UNESCO

Původní dřevěný kostel z konce 18. století se zvonicí se zrcadlí ve vodě v místě nazývaném Solikkosaari, kde se v úzké úžině setkávají vody jezer Petäjävesi a Jämsänvesi.

Postavil ho v letech 1763-1765 místní tesař Jaakko Klemetinpoika Lepptien na poloostrově u vody proto, aby věřící mohli přijíždět na bohoslužby na lodích, v zimě pak po ledu zamrzlých jezer. V roce 1821 pak jeho vnuk, Erkki Lepparren, přidal na západní straně zvonici.

V úzké úžině se setkávají vody jezer Petäjävesi a Jämsänvesi.

Tento luteránský kostel je typickou ukázkou architektonické tradice, která je charakteristická pro celou východní Skandinávii. Spojuje pojetí renesančního centrálně plánovaného kostela se staršími formami odvozenými od gotiky.

Samotná vesnice Petäjävesi leží ale na druhém břehu úžiny, vzdálená sice jen asi 1 km od starého kostela, ale v roce 1879 tu byl postaven kostel nový. Ten starý tak prakticky přestal být využíván a po mnoho let ho také nikdo neudržoval a neopravoval. Pouze zvonice a hřbitov byly používány k původnímu účelu, ale o kostel se nikdo nestaral po mnoho let.

Dřevěný kostel a zvonice v Petäjävesi.

Opravy začaly po roce 1920, kdy rakouský historik umění Josef Strzygowski upozornil na jeho pozoruhodné historické a architektonické hodnoty. Jak se později ukázalo období mezi rokem 1879 a 1920 kdy byl kostel zanedbáván bylo nakonec pro něj požehnáním. Díky tomu se vše zachovalo v původním stavu a když začala jeho obnova, byl už jasný jeho historický význam a stavba byla opravována podle všech zásad pro restaurování a konzervaci památek. Zásahy byly co nejmenší a používaly se tradiční postupy a materiály. Výsledkem je, že úroveň autenticity chrámu je mimořádně vysoká.

Zvonice v Petäjävesi.

Od roku 1929 byl kostel několikrát opravován, až se v roce 1994 dostal na Seznam světového dědictví UNESCO jako typický zástupce dřevěné architektury východní Skandinávie. Ta se liší od nejstarších kostelů v západní Skandinávii (například v norském Urnes - také zapsaném na Seznam světového dědictví), protože se výrazně liší technologie zpracování dřeva, které bylo použito ke stavbě. Na druhou stranu, se ale také liší od roubených kostelů severního Ruska, které představují ruské ortodoxní tradice.

Interiér kostela.

Půdorys kostela v Petäjävesi je křížový, jednotlivá ramena kříže jsou prakticky stejné velikosti. Tato forma kostela se vyvinula nejprve ve městech v druhé polovině 17. století, a teprve později se rozšířila také na venkov. Jako předloha posloužil pravděpodobně kamenný kostel ve Stockholmu postavený v roce 1656 ve stylu převzatém z italské architektury.

Zvonice na západní straně kostela je připojena úzkým koridorem, sakristie je podobně propojena s východním ramenem kostela. Stěny nebyly původně obloženy prkny, jako je tomu v současné době. Čtyři ramena kostela jsou zakončeny vysokou, mírně hranatou klenbou z prken červené borovice, a v křížení vytvářejí osmibokou kupoli. Kruhový design v horní části kupole pochází z klasických staveb renesanční architektury.

Kazatelna v kostele v Petäjävesi.

Pozoruhodný je také interiér, který je prakticky zachován ve své původní podobě z let 1764-1879. Charakteristickými rysy jsou kazatelna, lavice, balustráda galerie a lustry - komplikovaná řezbářská práce je dílem místních řemeslníků a umělců.

Exteriér je charakteristický prudce šikmou střechou, připomínající gotické stavby. Za pozornost stojí i zvonice. Žebříky ke zvonům jsou upevněny na pevném rámu a na rozdíl od zbytku chrámu, je zvonice namalovaná jinou barvu. Celý komplex se nachází v hřbitově obklopeném dřevěnou prkennou ohradou.

Starý kostel v Petäjävesi.

Návštěva hřbitova a prohlídka kostela zvenku je zdarma, za prohlídku interiéru se vybírá vstupné. Kostel je přístupný pouze v letní sezóně, kdy jsou zde drženy služby. Nachází se u vesnice Petäjävesi na Finské jezerní plošině v kraji Západní Finsko přibližně 30 km západně od města Jyväskylä.

GPS: N62 15 0 E25 10 59.988

Lumír Pecold