Bergen

"To by mě zajímalo, kolik metrů tunelů připadne na jednoho Nora," říká kamarádka Dana, když projíždíme jeden tunel za druhým. Míříme do Bergenu a máme pocit, že cestujeme víc v těch krtčích dírách, než po silnici s výhledy do krajiny. Pak kousek dálnice a ocitáme se přímo v hlavním městě fjordů, turistiky a deště. Tři sta šedesát dnů v roce tu prý prší a ve zbývajících pěti je nebe pokryto mraky.

"Domorodce tu poznáte podle toho, že si deště prostě nevšímají. Vypráví se historka o obchodníkovi, který byl místními před sto lety prohlášen veřejně za nebezpečného dobrodruha, protože trval na tom, že bude chodit bez deštníku, a plašil tím koně ve městě, kteří nebyli zvyklí na lidi bez paraplete," vyprávěl nám Sverre Listerud, se kterým jsme se seznámili jen kousek od rybího trhu ve starém městě.
"God-dag," řekl norsky a představil se.
"Mohu vám nějak pomoci?" pokračoval anglicky, když viděl naše rozpaky nad mapou města.
"A ochutnejte!"
Řekl něco norsky prodavačce za pultem, vzal jakéhosi růžového, asi pěticentimetrového živočicha a podal ho Daně.
Ta vyděšeně uskočila.
Sverre i prodavačka se hlasitě rozesmáli.
"Neboj se, je to uvařené," říkal Sverre a zalykal se smíchy. Pak nám ukázal, jak máme garnáty vylupovat ze skořápky.
Byly to znamenité dary moře. Všude kolem se pulty prohýbaly pod nákladem rybích specialit. Lososi celí, lososi půlení, lososi na plátky, losos v housce jako svačinka, platejsi, makrely, krabi a krevety živé či vařené, kaviár. V žádném mořském akváriu jsem nikdy neviděl takové množství různých druhů mořských živočichů, jako se tady nabízelo k jídlu.
Stokkfisk a klippfisk - neboli sušené solené tresky - byly vyhledávaným zbožím i v dobách největší slávy Bergenu ve 14. a 15. století. Hospodářský prostor ovládaný v pozdním středověku německou hanzou zajišťovaly čtyři důležité zahraniční kontory: na východě v Novgorodu, na západě v Londýně a Bruggách, severním opěrným bodem hanzy pak byl Bergen. Právě toto nejstarší přístavní město na norském pobřeží bylo hlavním překladištěm ryb lovených v severních mořích a dovážených hanzou až z Islandu. Bergen byl také významným střediskem obchodu s obilím, solí a pivem. Bergeňané nazývali čtvrť hanzovních kupců na východní straně zálivu VĆgen "Tyskebryggen" (Německý most). Tato část města, která je dodnes známa jako Bryggen, čítala v dobách svého rozkvětu asi tři sta výstavných domů.
Říká se, že Bergen založil král Olav Kyrre roku 1070 našeho letopočtu. Vykopávky ovšem odhalily, že tu byla osada už mnohem dříve.

"Čím hlouběji se kope, tím je Bergen starší," říkal Sverre na nábřeží starého města a rozkládal přitom ze široka rukama. Trochu se pak zamyslel a dodal: "Stáří města záleží vlastně na penězích."
Když viděl naše překvapené pohledy, honem vysvětloval: "Vykopávky jsou hodně drahé, a tak mohou pokračovat, jen když jsou peníze, a čím hlouběji se kope, tím jsou nálezy starší."
Bergen byl zhruba před třemi sty lety největším městem na severu Evropy a vděčil za svůj blahobyt především dobře chráněnému, ale snadno přístupnému přístavu. K mohutnému rozkvětu obchodních vztahů přispěla především ohromná poptávka po sušených rybách, které se staly oblíbeným postním jídlem v celé Evropě. V Bergenu bylo zase ke konzervaci ryb zapotřebí obrovské množství soli, která se vozila z německých pobaltských měst. Tato města se sloučila v zájmové společenství, začala budovat svou hospodářskou moc a pod vedením Lübecku vznikla posléze hanza, ovládající prakticky celý obchod v tomto regionu.
"První celní a obchodní výsady pro lübecké kupce, o kterých se ví, poskytl král HĆkon HĆkonsson v roce 1230 a zvýhodnil je tím proti konkurenci. Tím němečtí kupci získávali stále větší moc a vliv, a když jim chtěl norský král Erik II. Magnusson roku 1284 omezit jejich privilegia, uvalil hanzovní spolek na Norsko obchodní blokádu. Zemi záhy hrozil hladomor a král nakonec musel požádat o mír. Tím se ovšem moc hanzy nesmírně upevnila." Sverre při vyprávění připomíná tak trochu něco mezi větrným mlýnem a ventilátorem, rozkládá rukama na všechny strany, ale hlavně je neocenitelnou studnicí informací.
Bergen byl tak důležitý a těšil se takové vážnosti, že nebylo snad v tehdejší době kupce, který by nebyl strávil učednická léta v tomto městě. Ale nebyli to pouze kupci, kteří obývali čtvrť na břehu zálivu VĆgen. Patřili sem také četní řemeslníci, úředníci, personál skladišť a tak dále. V roce 1400 čítal Bergen asi 6000 obyvatel a z nich téměř každý třetí přišel z Německa a bydlel Tyskebryggenu. A byla to vskutku drsná cháska. Ženy měly do Bryggenu vstup zakázán a v obchodní čtvrti vládly hrubé mravy. A to nejen mezi nádeníky a lodníky.
Už v nařízení hanzy z roku 1369 najdeme reakci na vzrůstající agresivitu obyvatel Bryggenu: "Když se kupectvo schází k ranní řeči, nechť zaplatí za trest dvacet anglických šilinků každý, kdo na druhého tasí nůž; pokud někoho zraní, nechť přijde o kupecká práva do té doby, než je opět získá u stavů." A dále následovalo: "Žádný lodivod, kupec, kupecký slouha či lodník nesmí pod pokutou dvaceti anglických šilinků při sobě nositi zbraně."
Za staletí své existence kupecká čtvrť se svými dřevěnými domy několikrát lehla popelem. Tak tomu bylo při ohromných požárech v roce 1476 a 1702. Vždy však byla znovu vybudována podle původních plánů a zachovala si tak svůj pozdně středověký vzhled. Naposledy v Bryggenu hořelo v letech 1955 a 1958, kdy shořela asi třetina budov. Od té doby bylo pečlivě zrestaurováno 58 domů a ty tvoří v současnosti jádro této unikátní památky.
V úzkých uličkách se vedle sebe tísní většinou třípatrové obytné domy, sýpky s vysokými štíty, s kladkostroji vystrčenými do uliček, s galeriemi a podlouhlými dvory. Vše je účelné, prosté a na každém kroku to tu dýchá neopakovatelnou atmosférou středověkého obchodního města.

Lumír Pecold