Kde se narodil Stalin?

Josif Vissarionovič Stalin, vlastním jménem Džugašvili, byl, jak známo, Gruzínec. Rodiče si původně přáli, aby se malý Koba stal knězem, a proto vstoupil do kněžského semináře. Koba, to byla přezdívka po legendárním bojovníku za nezávislost Gruzie, který v mládí Josifovi imponoval. Ze semináře však Kobu vyloučili, údajně kvůli revoluční činnosti.

Nakonec se tedy Josif Džugašvili rozhodl, že se stane profesionálním revolucionářem. A protože za carského Ruska byli revolucionáři pronásledováni, každý měl nějakou revoluční přezdívku, kterou ho jeho soudruzi oslovovali. Lenin (vlastním jménem Uljanov) například přijal svůj pseudonym podle řeky Leny, kde trávil určitý čas ve vyhnanství. Stalin si však zvolil údernější pseudonym - staľ znamená rusky ocel, Stalin znamená tedy, volně přeloženo, "muž z oceli". Stalin v Gruzii prováděl revoluční agitaci, organizoval stávky a demonstrace, ale také přepadával vlaky a banky, což byl tehdy oblíbená činnost bolševiků. Z tohoto "výdělku" byla totiž financována bolševická strana. Lidé jako Lenin či Stalin se nikdy v životě neživili jakoukoliv normální dlouhodobou prací, ačkoliv rádi říkali, že hájí práva pracujících. "Kdo nepracuje, ať nejí", říkal Lenin. Na bolševické revolucionáře se ovšem tato poučka samozřejmě nevztahovala.

Snad proto, že nebyl Rus, byl Stalin po bolševickém převratu jmenován lidovým komisařem (tj. ministrem) pro národnosti. Že by však projevoval citlivost k menším neruským národům, o tom nemůže být ani řeči. Spíše se projevoval jako velkoruský šovinista a neruské národy krutě pronásledoval, protože jim nemohl odpustit, že si řada z nich přeje nezávislost. Tu také řada z nich skutečně vyhlásila, většinu těchto území však Sovětský svaz později znovu obsadil - část po občanské válce v Rusku a část po dohodě s Hitlerem v srpnu 1939.

Stalinův pracovní stůl

Separatismus byl silný i v Gruzii a Gruzie rovněž vyhlásila po první světové válce nezávislost, kterou dokonce sovětské Rusko v roce 1920 oficiálně uznalo. Avšak hned v roce 1921 bolševici Gruzii obsadili. Stalin to vysvětlil tak, že "právo na sebeurčení národů", oficiálně vyhlášené hned po říjnové revoluci z propagandistických důvodů, se vztahuje nikoliv na buržoazii, nýbrž na pracující. A žádný rozumný pracující si přece nemůže přát odtržení od prvního státu dělníků a rolníků. 

Když vypuklo v Gruzii v roce 1924 protibolševické povstání, byly tisíce Gruzínců zavražděny a řada dalších putovala do gulagů. V bolševickém teroru později Stalinovi vydatně pomáhal další gruzínský rodák, Lavrentij Berija, který to nakonec dotáhl až na šéfa tajné policie NKVD a muže číslo 2 sovětského režimu.

Člověk by si mohl myslet, že Gruzínci budou vraha (nejen) vlastního národa nenávidět. Stalin je pravděpodobně největším masovým vrahem v dějinách lidstva, za jeho vlády bylo zavražděno podle různých odhadů 30-60 milionů lidí. Jenže Gruzínci mají ke Stalinovi dvojaký vztah. Řada z nich Stalina uznává, či přímo zbožňuje, dodnes. Byl to totiž daleko nejslavnější Gruzínec v dějinách. Představa, že by například Rakušané pojmenovali ulice a náměstí po jejich nejznámějším rodákovi Adolfu Hitlerovi, působí až směšně. Ale přesně to dělají Gruzínci, a to se Stalin choval ke Gruzíncům určitě hůře než Hitler k Rakušanům. A tak v Gruzii najdete Stalinovy busty a sochy, a jsou po něm pojmenovány ulice. Není jich moc, ale jsou tu.

Stalinova třída v Gori

A ze všech gruzínských měst uctívají Stalina nejvíce v Gori. Neboť zde se Stalin v roce 1879 narodil. Gori má kolem 50 000 obyvatel a leží 90 kilometrů severozápadně od hlavního města Tbilisi, nedaleko hranic se separatistickou Jižní Osetií. V roce 2008, kdy Rusko napadlo Gruzii, aby ji donutilo stáhnout vojska z Jižní Osetie a Abcházie, bylo Gori bombardováno ruskou armádou. Samotné Gori není hezké město a nebylo by tu nic zvláštního k vidění, kdyby tu ovšem neměli Stalinovo muzeum. To totiž rozhodně zvláštní je a určitě stojí za návštěvu.

Stalinův rodný dům v Gori

Stalinovo muzeum, které mívají v programu i poznávací zájezdy českých cestovek, leží na Stalinově třídě v centru města. Nachází se zde poměrně malý domek, kde se Stalin narodil. Nad domkem však byla později vztyčena betonová střecha. Vedle domku stojí železniční vagón, kterým Stalin cestoval na Postupimskou mírovou konferenci v roce 1945. Hlavní část expozice je však soustředěna ve velikánské budově, která byla vedle Stalinova rodného domku postavena.

Nejzajímavější na celém muzeu je způsob, jakým si Gruzínci poradili se Stalinovou osobností. Pokud byste o Stalinovi nevěděli vůbec nic a navštívili muzeum, určitě byste získali pocit, že to byl velice poctivý a vážený muž, který se zasloužil o to, že se Sovětský svaz stal po druhé světové válce supervelmocí. Znamená to tedy, že expozice lže? Ne tak docela! V zásadě všechno, co je zde o Stalinovi řečeno, je pravda. Vtip je v tom, že žádné negativní rysy Stalinovy vlády tu nejsou zmíněny. Stalin je tu představen jako hlavní spolupracovník Lenina a jako vítěz Velké vlastenecké války. Lenin je ostatně jedinou osobností, které je zde, kromě Stalina samotného, věnována nějaká pozornost. Takže tu nenajdete žádné zmínky o bolševickém teroru, gulazích, hladomoru, kolektivizaci, a pochopitelně žádné zmínky o tom, kterak se Stalin stal spojencem Hitlera. Také tu není žádná zmínka o komunistech, které nechal Stalin zavraždit (Zinověv, Kameněv, Bucharin, Trockij) ani o Chruščovovi, který Stalina po jeho smrti tvrdě kritizoval. Zato si tu můžete prohlédnout hromadu darů, které Stalin dostal z celého světa k 70. narozeninám. Mimo jiné tu jsou k vidění i skleněné vázy z Československa. Celá expozice je pak doplněna řadou fotografií, z nichž některé jsou světoznámé a nechybí v žádné učebnici. Vstupné do muzea je bohužel dosti vysoké. Velkým kladem expozice je naopak to, že tu můžete bez omezení fotografovat, co je vám libo, a to i s bleskem.

Stalinovo muzeum je zvláštní. Žádné podobné na světě nenajdete. Nevypovídá tolik ani o samotném Stalinovi, jako spíše o Gruzíncích samotných a o nelehkém vypořádávání se malého národa s vlastní minulostí. 

Článek vznikl za přispění cestovní kanceláře Mundo, která pořádá zájezd Arménie a Gruzie

Petr Daubner