Památky UNESCO 2012

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil do svého seznamu nové kulturní památky a přírodní lokality (celkem 25). O zápisu nových památek na prestižní seznam rozhodlo zasedání Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) v ruském Petrohradu konané na přelomu roku 2012.

Seznam má nyní 961 "položek", které se nacházejí ve 157 zemích světa. V roce 2012 se poprvé na seznam dědictví dostaly lokality z Palau, Čadu, Konga a Palestiny.

Česká republika, stejně jako v roce 2011 ani letos s žádnou památkou na zapsání nekandidovalo.

Letošní prestižní jmenování bohužel zcela zastínil politický spor, když se výbor rozhodl zařadit proti zaběhlým procedurám na seznam betlémský Chrám Narození Páně ležící na území Palestiny. Zvolil poměrně netradiční metodu: umístil posvátné křesťanské místo rovnou na seznam ohrožených památek UNESCO. Sem se dostávají pouze památky, kterým hrozí zničení. V případě palestinského místa se při nominaci odkazovalo na izraelskou okupaci. To vyvolalo kritickou odezvu Izraele a USA, že výbor rozhodoval politicky a nikoliv na základě tradičního složitého posuzování. Problémem je, že standardně se na seznam ohrožených památek dávají jen místa, která jsou již součástí seznamu světového dědictví. To však Chrám Narození není a UNESCO jej tam "propašovalo" zvláštním, sporným způsobem.

Chrám narození páně v Betlému

Každopádně Palestina díky tomu získala vůbec první zápis na seznamu světového dědictví. Mimochodem vůbec jako první země, která nemá svůj vlastní stát uznaný významnými státy světa (není pochopitelně zastoupen ani v OSN).

Z pohledu českých turistů se určitě jako nejzajímavější jeví Opera nacházející se "za humny" v bavorském Bayreuthu. Již třetí zápis na seznamu získalo Slovinsko, tentokrát společně se Španělskem v rámci památek na tradici dobýváni rtuti. A patrně nejznámějším místem, které to nyní spolu s Betlémem dotáhlo do vybrané společnosti, je marocké hlavní město Rabat a krajina v Rio de Janeiru.

Doly ve Valonsku, BELGIE

Na Seznamu světového dědictví jsou nově zařazeny čtyři belgické černouhelné doly: Grand-Hornu, Bois-du-Luc, Bois du Cazier a Blegny-Mine. Valonsko má sice na stovku dolů, ale jen čtyři zmíněné představují nejzachovalejší příklady dějin dobývání uhlí v Belgii od počátku 19. století do poloviny 20. století a jsou jedinečným svědectvím průmyslové revoluce na evropském kontinentě.

Markraběcí operní dům v Bayreuthu, NĚMECKO

Tento dům patří mezi nejzachovalejší příklady barokní architektury a nejvýznamnější svědky absolutistické společnosti 18. století. Budova byla vystavěna v letech 1746-1750 a zachovala se v původní podobě. Markraběcí opera byla původně i jedním z důvodů, proč si Richard Wagner vybral Bayreuth pro konání festivalu jeho oper. Německo se tak v současnosti může pochlubit už 37 zápisy na seznamu UNESCO, z toho sedm památek se nachází v Bavorsku. Spolková republika hodlá operní dům v následujících čtyřech letech restaurovat nákladem asi 19 milionů eur (v přepočtu necelou půl miliardou Kč).

Dědictví rtuti. Almadén a Idrija, ŠPANĚLSKO A SLOVINSKO

Společná lokalita dvou nesousedících zemí zahrnuje španělský důl Almadén, kde se rtuť těžila již od antiky, a slovinské město Idrija, kde byla rtuť poprvé objevena roku 1490. Španělská část památky obsahuje budovy spojené s historií těžby, včetně hradu Retamar, náboženských budov a tradičních obydlí. Lokalita ve slovinské Idriji zahrnuje také sklady na rtuť a související infrastrukturu, stejně tak jako obydlí horníků a zázemí. Obě památky jsou rovněž svědectvím o mezikontinentálním obchodě se rtutí, který přinášel důležitou výměnu surovin mezi Evropou a Amerikou během dlouhých staletí. Tato dvě místa představují největší rtuťové doly na světě, které byly v provozu ještě do nedávné doby.

Doly v Nord-Pas de Calais, FRANCIE

Ráz Nord-Pas de Calais po tři století vytvářela těžba uhlí. Krajině na severu Francie dominují struskové haldy, šachty (nejstarší z roku 1850), dopravní síť na rozvoz uhlí, hornické vesnice včetně škol, sakrálních staveb a ubytoven pro horníky. Celá oblast mapuje snahu o nalezení ideálního dělnického města od poloviny devatenáctého století do šedesátých let dvacátého století a je důležitým dokladem průmyslové éry v Evropě.

Elvas, PORTUGALSKO

Město Elvas představuje nejznamenitější ukázku portugalského vojenského architektonického umění. Hradby střeží kasárna a další vojenské objekty stejně jako kostely a kláštery. Zatímco nejstarší zmínky o Elvasu sahají až do 10. století, hradby kolem něj nechal postavil až po portugalské nezávislosti v roce 1640 holandský jezuita João Piscásio a památka tak zároveň představuje vůbec nejlépe dochovanou ukázku takzvané holandské školy opevnění. Její součástí je i akvadukt Da Amoreira, který umožnil obyvatelům pevnosti přežít dlouhá obléhání.

Zdobené farmy v Hälsinglandu, ŠVÉDSKO

Sedm dřevěných staveb na východě Švédska představuje vrchol tradičního stavitelství v oblasti sahající hluboko do středověku. Bohatě zdobené domy odrážejí prosperitu tehdejších nezávislých farmářů, kteří své bohatství využili pro stavbu nových domů, apartmánů či místností vyhrazených pro slavnosti. Malované dekorace spojují lidové umění se styly šlechty včetně baroka a rokoka a jsou dílem vyhlášených i zcela neznámých umělců. Farmy v Hälsinglandu jsou vrcholem švédské kulturní tradice na východě této severské země.

Lov perel, svědectví o ostrovním hospodářství, BAHRAJN

Tato lokalita se sestává z celkem 17 budov ve městě Murharraq, tří perlorodných pánví v moři, části pobřeží a pevnosti Qal’at Bu Mahir na jižním výběžku ostrova Muharraq, odkud vyrážely lodi na lov perel. Zapsané budovy zahrnují rezidence bohatých kupců, obchůdky, sklady a mešitu. Jde o poslední zachovaný komplexní doklad kulturní tradice lovu perel a bohatstvím, které toto odvětví přinášelo. V Perském zálivu lov a obchod s perlami kvetl od 2. století až do 30. let dvacátého století, kdy Japonci začali perlorodky uměle pěstovat. Jde také o výjimečný příklad využívání mořských zdrojů a lidské interakce s životním prostředím, které utvářely ekonomiku i kulturní identitu ostrovní společnosti.

Ruiny města Šang-tu, ČÍNA

Severně od Velké čínské zdi se rozprostírají pozůstatky legendárního hlavního města mongolského vojevůdce Kublaj Chána, zakladatele dynastie Jüan, která Číně vládla více jak století (1271-1368). Za Kublaj Chánovy vlády došlo v Číně k velkému rozvoji literatury a umění. Panovník, jenž proslul také náboženskou tolerancí, na svém dvoře hostil i cestovatele Marco Pola. Šang-tu je jedinečnou ukázkou prolínání mongolské nomádské a čínské kultury. Město navrhl čínský poradce mongolského vládce Liu Bingzhdong roku 1256 a nechal jej vystavět v souladu s okolními horami a řekou podle principů tradičního Feng-šuej. Do dnešních dnů se zachovaly chrámy, paláce, nomádská tábořiště a také kanál Tiefan’gang spolu s dalšími vodními díly.

Fosilní naleziště Čcheng-ťiang, ČÍNA

Naleziště Čcheng-ťiang obsahuje mimořádně zachovalé fosilie z prvohor. Je na nich velmi dobře vidět anatomie tvrdých i měkkých tkání organismů. Naleziště představuje výjimečné svědectví o rychlé diverzifikaci života před 530 miliony let a otevírá dveře k paleobiologickému výzkumu.

Kulturní krajina Bali - systém Subak coby vyjádření filozofie Tri Hita Karana, INDONÉSIE

Název této lokality nic moc neprozrazuje. V podstatě jde o zemědělskou krajinu pěti rýžových teras a jejich vodních chrámů, které zabírají plochu 19 500 ha. Chrámy jsou ústředním bodem vodního zavlažovacího systému kanálů a jezů, fungujícího na družstevním principu, známého jako subak, který se datuje do 9. století. Součástí krajiny je také královský chrám Pura Taman Ayun z 18. století, největší a nejpůsobivější architektonická stavba na ostrově. Subak odráží filozofický koncept Tri Hita Karana, který spojuje ducha, lidský svět a přírodu. Tato filozofie se zrodila z více než dvoutisícileté kulturní výměny mezi Bali a Indií a formovala krajinu ostrova. Systém subak zrodil rovněž princip demokratického a rovnostářského zemědělství, který umožnil obyvatelům Bali stát se nejproduktivnějšími pěstiteli rýže v celém indonéském souostroví navzdory vlastním potřebám husté populace.

Pohoří Západní gháty, INDIE

Horský masív Západních ghátů je ukázkou geomorfologických jevů nesmírného významu s unikátními biofyzickými a ekologickými procesy. Zdejší vysokohorský lesní ekosystém mírní tropické klima v regionu. Oblast má rovněž výjimečně vysoký stupeň biologické diverzity a také zde žije a roste mnoho endemických druhů. Mezi odborníky se považuje dokonce za jedno z osmi top míst na světě co do různorodosti druhů. Zdejší lesy představují krásnou ukázku věčně zelených - nerovníkových - lesů, ve kterých má domov nejméně 325 globálně ohrožených druhů flóry, fauny, ptáků, obojživelníků, plazů a ryb.

Cihlová věž Gonbad e-Kabus, ÍRÁN

Třiapadesátimetrová věž z pálených cihel na severu Íránu dokládá kulturní styky mezi tehdejší Perskou říší a středoasijskými nomádskými kulturami. Je také jediným pozůstatkem Džordžanu, starověkkého centra vědy a umění, jenž ve 14. a 15. století zničily invaze Mongolů. Stavba ve tvaru válce ukončená kuželovou střechou je unikátní ukázkou islámské architektury, která ovlivnila sakrální architekturu v dnešním Íránu a ve střední Asii.

Velká mešita v Isfahánu, ÍRÁN

Komplex v centru Isfahánu je skvělou ukázkou vývoje architektury mešit od 9. století až do současnosti. Velká nebo také Páteční mešita je zároveň nejstarší zachovalou stavbou svého druhu v Íránu, která svým čtvercovitým půdorysem inspirovala stavitele daleko za hranicemi Perské říše. Kvůli neuvěřitelně detailní mozaikové výzdobě je právem označována za div islámské architektury.

Archeologická naleziště v pohoří Karmel - Nahal Me´arot a jeskyně ve Wádí el-Mughara, IZRAEL

Západní svahy pohoří Karmel včetně jeskyní Tabun skrývají naleziště mapující 500 tisíc let lidské evoluce. Archeologická naleziště dokládají pohřbívání, rannou kamennou architekturu i přechod mezi lovecko-sběračským způsobem života k usedlému zemědělství a chovu zvířat. V místě navíc ve stejném kulturním rámci středního paleolitu žili neandrtálci a člověk moudrý. Oblast je proto významná pro chronologické poznání lidské evoluce stejně jako pro samotnou historii oblasti Levanta.

Archeologické naleziště v údolí Lenggon, MALAJSIE

Artefakty z naleziště v údolí Lenggon pocházejí z doby před dvěma miliony let. Jedná se o nejstarší naleziště ležící mimo africký kontinent, které zároveň poskytuje nejdelší záznam o našich předcích v jediné lokalitě. Hlavní část tvoří krasové jeskyně a množství archeologických nalezišť. Je z nich zřejmé, že v údolí žila relativně velká populace jak v době kamenné, tak i železné.

Betlémská bazilika Narození Páně, PALESTINA

Chrám Narození Páně, který Světový památkový fond (WMF) v roce 2008 zařadil mezi stovku nejohroženějších památek světa, je nejnavštěvovanější památkou na palestinských územích na Západním břehu. K místu, kde se podle křesťanské tradice narodil Ježíš Kristus, směřují ročně statisíce poutníků, zejména v období Vánoc. Jejich počet ovlivňuje politická situace (napjaté vztahy mezi Židy a Palestinci).

Neolitická lokalita Çatalhöyük, TURECKO

Dva vršky tvoří 34akrovou lokalitu na náhorní plošině jižní Anatolie. Vyšší východní pahorek obsahuje 18 vrstev neolitického osídlení mezi lety 7400-6200 př. n. l., včetně skalních maleb, reliéfů, soch a dalších symbolických a uměleckých výjevů. Dohromady svědčí o evoluci organizace lidské společnosti a kulturních praktikách, které si museli lidé osvojit, aby si zvykli na nestěhovavou formu života. 

Nálezy z Çatalhöyük

Západní pahorek dokládá evoluci kulturních praktik doby bronzové od 6200 do 5200 př. n. l. Oblast Çatalhöyük vytvářela důležitý důkaz přechodu od osídlených vesnic k městské aglomeraci, která se na stejném udržovala po dva tisíce let. Nacházelo se zde unikátní osídlení bez ulic, kdy domy stály zády k sobě a vstupovalo se do nich přes střechy.

Nálezy z Çatalhöyük

Krajina Grand Pré, KANADA

Tato krajina je zvláštním příkladem přizpůsobení se prvních evropských osadníků na podmínky severoamerického pobřeží. Toto je unikátní kulturní krajina Grand Pré v Novém Skotsku, která mapuje rozvoj zemědělství využívající systém hrází a dřevěného tzv. "proplachového systému" v oblasti s extrémním rozdílem mezi přílivem a odlivem - v průměru 11,6 metru. Kulturní krajina Grand Pré je dědictvím Britů, kteří v oblasti vystřídali Cajuny, potomky francouzských osadníků. Dnešním farmářům slouží už od 17. století.

Rio de Janeiro, krajina Carioca mezi horami a mořem, BRAZÍLIE

Druhému největšímu brazilskému městu propůjčuje nezaměnitelný půvab jeho zasazení do členité kopcovité části pobřeží Atlantského oceánu. Právě nádherná unikátní krajina, která si částečně udržuje svůj původní pralesní charakter, byla pod označením Paisagem Cariocas zanesena na prestižní seznam UNESCO. Tato krajina zahrnuje nejznámější dominanty Ria jako jsou Cukrová homole, vrchol Corcovado se slavnou sochou Krista, pláž Copacabana a zátoka Guanabara.

Historické město Grand-Bassam, CÔTE D´IVOIRE

První hlavní město západoafrického Pobřeží slonoviny, historické sídlo Grand-Bassam je ukázkou koloniálního města přelomu 19. a 20. století. Bylo urbanisticky plánováno podle čtvrtí specializujících se na obchod, administraci, separátní bydlení pro Evropany a pro Afričany. Zapsaná lokalita rovněž zahrnuje africkou rybářskou osadu N’zima African spolu s koloniální architekturou charakterizovanou domy s galeriemi, verandami a zahradami. Grand-Bassam byl nejdůležitějším přístavem, ekonomickým a soudním centrem bývalého Pobřeží slonoviny. Podává svědectví o komplexních společenských vztazích mezi Evropany a Afričany, stejně jako o následném hnutí za nezávislost. Bylo centrem francouzských obchodních stanic v Guinejském zálivu, přitahovalo obyvatele ze všech částí Afriky, Evropy i Blízkého východu.

Jezera Ounianga, ČAD

Vůbec první památka Čadu zapsaná na seznam UNESCO zahrnuje 18 samostatných jezer v oblasti saharské pouště pokrývající plochu přes šedesát hektarů. Tento největší jezerní komplex ve vyprahlém podnebí vytvořil výjimečnou pohlednou krajinu s výraznými barvami a tvary. Sladkovodní i slaná jezera jsou zásobována podzemní vodou a rozkládají se na dvou místech vzdálených od sebe 40 kilometrů. Ounianga Kebir se skládá ze čtyř jezer, z nichž největší Yoan se rozkládá na ploše 358 ha a je 27 metrů hluboké. V jeho velmi slaných vodách žijí jen řasy a některé mikroorganismy. Druhou skupinu, Ounianga seríru, tvoří 14 jezer oddělených písečnými dunami. Plovoucí rákosí pokrývající téměř polovinu jejich plochy snižuje odpařování a díky sladké kvalitní vodě jsou některá z těchto jezer domovem vodních živočichů, zejména ryb.

Sangha Trinational, KONGO, KAMERUN, STŘEDOAFRICKÁ REPUBLIKA

Na hranicích tří středoafrických států se střetávají národní parky o celkové rozloze více než 750 tisíc hektarů. Většina krajiny je zcela netknutá lidskou činností a pokrývá širokou škálu ekosystémů tropického pralesa s bohatou faunou i flórou. Je domovem mimo jiné krokodýla nilského, gorily nížinné a ohroženého šimpanze.

Moderní metropole a historické centrum, Rabat, MAROKO

Marocké hlavní město u Atlantického oceánu v sobě mísí moderní západní architekturu s tradiční islámskou. Rabat se pyšní částmi města až ze 12. století, zároveň ale platí za jeden z největších urbanistických projektů 20. století v Africe. Zahrnuje jak nové město postavené za francouzského protektorátu mezi lety 1912-1930, kam patří královské, administrativní, rezidenční a komerční čtvrti, ale i botanické zahrady. Do starší části patří například Hasanova mešita, jejíž stavba započala roce 1184, a mnohých dalších historických klenotů.

Kulturní krajina Bassari, Bedik a Fula, SENEGAL

Nový přírůstek na seznamu dědictví UNESCO ze Senegalu vytvářejí tři geografické oblasti v jihovýchodní části země. Pro krajinu Bassari jsou typická terasovitá rýžová pole, mezi kterými jsou rozesety vesnice. Příbytky obyvatel Bediku tvoří travnaté chýše, které jsou postaveny v hustých trsech. Usedlíci, kteří se v oblasti se specifickými geomorfologickými znaky začali usazovat od 11. do 19. století, si vytvořili bohatou kulturu splývající s okolním prostředím. Tamní etnika tak představují jedinečnou kulturu ve smyslu adaptačního mechanismu na přírodní podmínky.

Jižní laguna Rock Islands, PALAU

Tento vůbec první zápis západotichomořského ostrovního státu Palau na seznamu světového dědictví tvoří oblast jižní laguny ostrovů Rock Islands. Sestává se ze 445 nebydlených vápencových ostrovů vulkanického původu v tyrkysově modrých vodách. Mnohé z nich se vyznačují houbovitými tvary v lagunách obklopených korálovými útesy. Estetickou krásu místa umocňuje korálový útesový systém, kde žije více než 385 druhů korálů. Ostrovy jsou domovem velmi různorodé živočišné i rostlinné říše. Žije zde množství ptáků a neobyčejně bohatý je i podmořský život včetně velkých vodních savců dugongů a nejméně 13 druhů žraloků. V oblasti se také nachází vůbec největší koncentrace mořských jezer na světě: izolovaných vodních ploch se slanou vodou, oddělených od oceánu suchými bariérami země. Jezírka uprostřed ostrůvků patří k ikonám Palau a vyskytují se na nich rozsáhlé populace endemických druhů. Vědci zde neustále objevují nové a nové druhy živočichů a rostlin.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení