Mazursko a Mazurská jezera v Polsku

Mazursko je historická oblast v SV Polsku, v Mazurském pojezeří. Původně osídlené pruskými kmeny, které byly pozdějšími nájezdy křížových rytířů téměř vyvražděny. V průběhu doby bylo různými součástmi Pruska nebo Ruska. Po skončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo odsunuto a oblast připadla Polsku.

Mazurská jezerní plošina (Pojezierze Mazurskie) je krajina mezi dolním tokem Visly a Němenem (Nemunas), zhruba mezi 53^o 30‘ a 54^o 30‘  je  formována čtvrtohorními zaledněními, s výškami od roviny po pahorkatinu, tvořenou hlavně post ledovcovými tvary. K nim patří i četná jezera.

Přesnější vymezení jezerní plošiny vede na jihu od Swiecie (Visla), Chelmza, Brodnica, Nidzica, Szczytno, Pisz, Grajewo, Augustow, Zelwa (státní hranice), v Litvě pak Druskininkai (Němen).  Severní hranice probíhá od Tczew (Visla), Malborg, Pasek, Dobre Miasto, Ketrzyn, Wegozewo, Goldar, podél hranice s Kaliningradskou oblastí (Rusko). V Litvě pak přes Marjampole k Alytusu (Němen).

Z pohledu administrativního leží jezerní plošina asi 3/4 ve vojvodství Warmiňsko-Mazurskim (Olštýn), menšinově pak Pomorskim (Gdaňsk), Kujawsko-Pomorskim (Toruň) a Podlaskiem (Bialystok).

Význam polohy Mazurska a se v průběhu doby měnil od periferní a zaostalé až po významnou tranzitní nebo dnes pro rychle se rozvíjející se cestovní ruch.

Celá Mazurská jezerní plošina se dále dělí od západu k východu na Pojezeří Chelmiňské, Ilawskie, Olsztienskie, Elckie, Suwalskie a Krajina wielkich jezior. Vedle těchto níže položených plošin jsou tu na západě Garbi Lubawski (Dylewska gora, 312mnm), na východě Zgorza Szeskie (Szeska gora 309mnm), více k východu pak u hranic je další val v Suwalském pojezeří - Krzemieniucha, 289mnm. Jinak se vyskytují v deseti případech vyvýšeniny nad 200metrů, pak několik desítek vrcholů nad 100 metrů, většina území však leží pod touto stometrovou hranicí. Jsou to postglaciální akumulační tvary, hlavně morény posledního Viselského zalednění.

Pojezeří sousedí na severu s Grabom pojezernym a z jihu leží Rovininy i wysoczyzny bezjezierne.

Klimaticky je oblast pod vlivem Atlantického oceánu a Baltického moře. Místně se zde projevuje rovnoběžkové uspořádání terénu. Naproti tomu se projevuje vliv kontinentu z východu. Teploty v lednu se mění v poledníkovém směru od východu k západu od -6 do -3 ^oC. V květnu se mění již v rovnoběžkovém sledu od severu k jihu v rozmezí od 5 do 7 ^oC. V červenci pak od severu k jihu v rozmezí od 17 do 18 ^oC. V říjnu se již projevuje vliv kontinentu a teploty klesají od 6 do 8 ^oC. V ročním průměru se teplota mění ve směru SV k JZ od 5 do 7 ^oC.

Rozložení srážek je rovnoběžkového směru od severu k jihu v rozmezí 800 až 550mm. Dle polské klimatické regionalizace se území nachází v regionech od západu k východu IV, X, XI, XII. Vedle toho se vyskytují jen velmi malá území jiných typů 

Tabulka: Klimatické typy - vybrané ukazatele

Zdroj: Národní atlas Polska

Vysvětlivka: Typ IV - Dolní Visla, X - Západní Mazursko, XI - Střední Mazursko, XII - Mazursko-Podlasko

Z hlediska odtoku je většina území odvodňována přítoky řeky Visly (Drweca, Osa), přes ř. Narew - Orzyc, Omulew, Rozoga, Pisa. Na JV přes Biebrz (Elk, Neta, Rospuda),  severní části řekou Paslekou (délka - 169km, povodí 2294 km², pům. průtok u ústí 18,8 m³.s^-1) a levými přítoky Pregoly (Lyna - délka 264/ mimo Polsko 74km, povodí  7126/1407 km², prům. průtok u ústí 35,1 m³.s^-1, Wegorapa - délka 140/96km, povodí 3535/2023, prům. průtok u ústí 10,3 m³.s^-1) do Viselského zálivu odděleného kósou od Gdaňského zálivu. Malá část při hranici s Litvou Němenem (Czarna Hanza). Z hlediska odtoku spadá oblast do niválního typu. Průměrný specifický odtok v okolí Visly je 3-4 l.s^-1.km^-2. Většina území pak 4 - 6 l.s^-1.km^-2. Voda z oblasti odtéká většinou v měsících březen a duben, v době tání sněhu (průměrná sněhová pokrývka 40-60cm).

Tabulka: Vybraná jezera a jejich charakteristiky

Zdroj: Tablice geograficzne    Poznámka: Wa-ma označení pro oblast Warminsko-mazurskou

Jezera jsou většinově rynová (úzká a dlouhá). Počet jezer větších než 1 ha dosahuje mnoha set. Jsou mnohdy spojená přirozeně nebo vybudovanými kanály (Mamry, Niegocin, Jagodne, Talty, Sniardwy a Beldany), (Jeziorak, Drweckie, Szelag, Narie, Ruda woda, Sambrod aj.). Z kanálů je asi nejznámější Augustowski. Byl vybudován v letech1825-34 nejprve pro dopravu dřeva, dnes slouží potřebám cestovního ruchu. (Autor Ignac Pradzyňski, (1792-1850) generál a stavitel opevnění, vůdce řady vzpour proti Rusům). Spojuje řeku Němen (Nemunas) v Bělorusku (Sovici) 22km s Biebřem (u Debova) 80km, hloubka 15 - 3m 18 zdymadel (Polsko14). V okolí jsou rozsáhlé lesy Puscza Augustovska, dnes intenzivně využívané pro cestovní ruch. Kanál Woznawiejski vede od jezera Rajgrodskiego do Biebrza přes řeky Jegrznie, a Elk a je turistickou atraktivitou. Kanály Rudski a Legski jsou meliorační kanály. Z krátkých kanálů uveďme např. Mieducki mezi jezery Talty a Niegocin.

Výkyv hladin jezer se pohybuje do 25cm, výjimečně i víc. Zámrz jezer je časově nestejný, závislý nejenom na klimatických podmínkách, nýbrž na místních poměrech podzemní vody (hloubka a teplota), hloubky jezer. Teplota jezerní vody u hladiny přesahuje od konce června do září 15 ^oC a je závislá opět na místních podmínkách.

Podpovrchové vody by se tu dalo očekávat velké množství, opak je pravdou. Vydatnost je pouze střední jen s řídkým výskytem izolovaných míst s vysokou vydatností.  Oblast spadá do regionu III - Mazurski a II - Mazursko-podlaski, jižní malá část pak do I -Mazowiecki. Asi v polovině území je hladina podzemní vody 0 až 5 metrů pod povrchem, s kolísáním 0,5-1,5m, v menší polovině pak  do dvaceti metrů s kolísáním 0,2 - 2m. Minerální vody se nacházejí v několika set metrové hloubce, jsou slané a teploty přes 20 ^oC.

Půdy nejsou příliš úrodné, vznikají na nánosech, které sem přineslo čtvrtohorní zalednění. Je však možné jejich zemědělské využití.  Lesnatost je poměrně malá (průměrně od 10 do 40%, výjimečně do 50%).

Celá oblast je poměrně málo zasažená průmyslovou činností. Donedávna tu bylo jen extenzivní zemědělství. Po roce 1989 nastaly změny a Mazurské pojezeří se široce otevřelo okolnímu světu. Budují se vztahy s Litvou ve východní části, západní část je navštěvována dalšími hosty, hlavně ze západní Evropy (Německa z historických důvodů). Z prostředků EU se staví nebo opravují silnice. Obyvatelstvo se zapojuje do procesu rozšiřujícího se cestovního ruchu. S přílivem finančních prostředků se opravila města, vybudovala se infrastruktura sloužící potřebě cestovního tuchu. Dříve velmi zaostalá oblast se mění k nepoznání.

Použitá literatura:

Kol. (2004): Tablice geograficzne. WydawnictwoAdamantan Otus s.c., Warszawa. 447s.

Kol. (2006): Atlas geograficzny lyceum. Wydawnictwoszkolne PWN, Warszawa206 s.

Kowalski, W.: (1969): Województwo Olsztyňskie, przewodnik. Wydawnictwo Sport i turystyka, Warszawa, 322 s.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení