Segesta - antický klenot Sicílie

Jednou z nejvýznamnějších památek, která láká všechny návštěvníky západní Sicílie, je bezesporu antická Segesta. - někdejší hlavní město Elymů. Přistěhovalci z Anatolie se ve zdejší pohostinné krajině, chráněné kopci a na dohled od moře, usadili už pár století před naším letopočtem.

Na strategicky dobře položeném místě náhorní plošiny Monte Barbaro vzniklo postupně hradbami opevněné město, které ovládalo celé území až k někdejšímu přístavu Segestiano. Město bohatlo díky spojení s mořem a obchodu s Athénami i Kartágem, ale také úrodné půdě v údolí, kde se dodnes dobře daří vínu a olivám.

Z někdejšího významného města, zničeného kdysi Vandaly a pak Saracény, toho do dneška zbylo zdánlivě jen málo - antický chrám na jednom z kopců a na vrcholu druhého vysokého kopce řecké divadlo a základy několika dalších staveb. Podle odborníků se tu skrývá ještě mnoho překvapení pro archeology, protože pod dosud neodkrytými nánosy půdy leží prý domy antického města.

Chceme vidět alespoň to, co bylo dosud odkryto. A tak se se vydáváme po pobřeží do města Marsala, odkud se pak přesouváme dál autobusem. V Marsale, kde se vyrábí známé výtečné sicilské víno stejnojmenné značky, které chutí připomíná portské, máme příležitost navštívit Mys Lilybeo - nejzápadnější výběžek Sicílie. Památník v podobě sloupu s informační deskou nacházíme u skalnatého mořského výběžku nedaleko archeologického muzea u historického centra Marsaly. Zdánlivě nedaleko pobřeží se rýsují siluety Egadských ostrovů a kdesi v nedohledné dálce sto padesáti kilometrů leží pobřeží Tuniska. Blízkost Afriky se tu připomíná horkem a pálícím sluncem nad korunami palem.

Autobus s námi projíždí krajinou mírných kopců a širokých údolí s rozlehlými vinicemi s domy či většími kamennými budovami vinařů. Některé z menších domů, ale i statků, jsou prázdné. Staří zemědělci zemřeli a mladí, kterým už se nechce tvrdě pracovat na polích a v olivových sadech, odešli do měst. Západní Sicílie ale zatím prospívá díky vývozu vína a v poslední době i turistům, kteří začínají objevovat její krásy.

Vyjíždíme výše do kopců a pak se dostáváme do rozlehlého údolí s vinicemi, které je v dálce obklopeno hradbou skalnatých hor. Autobus nás vyklopí pod jedním z kopců, kde nacházíme vstupní bránu do areálu archeologických nalezišť Segesty a za ní samozřejmě obchod s informačními materiály a suvenýry. Odkud se můžeme po zakoupení vstupenek vydat k první významné lokalitě - Dorskému chrámu.

Asi kilometrovou cestu do vrchu k němu obklopují olivovníky a velké opuncie. Chrám, který začali stavět v roce 425 před naším letopočtem, nebyl nikdy dostavěn, ale také nebyl nijak poničen, takže se vlastně zachoval ve své původní podobě. Neměl prý nikdy střechu a podle odborníků prý sloužil ke kultovním obřadům Elymů pod širým nebem.

Je to opravdu velkolepá stavba, která nás překvapuje svou mohutností. Tvoří ho totiž silné sloupy, které na půdorysu 61 krát 25 metrů, postavených na silných kamenných základech, podpírají podstřešní římsy. Obcházím chrám a napočítám těch sloupů 36. Za zadní stěnou chrámu spadá prudce dolů velmi hluboká rokle, podobná jícnu naší Macochy.

Místo, obklopené horskými hřebeny, působí i dnes tajemně a zlověstně. Vydáváme se raději na druhý, podstatně vyšší kopec Monte Barbaro. Po zhruba dvou kilometrech cesty se před námi objevuje dosti rozlehlé archeologické naleziště zatím odkrytých antických staveb. Jedná se o pozůstatky římských gymnázií, lázní a dalších veřejných budov. Přes ně se pak dostáváme k nejkrásnější ze zdejších antických památek - řeckému divadlu. Rozlehlé půlkruhové hlediště o průměru 63 metrů, má opravdu nádhernou polohu. Je otevřené směrem do údolí a k moři. Odtud se nám naskýtá nádherný výhled na údolí s vinicemi pod námi, modravé obrysy hor a silnici na vysokých sloupech. A také na vzdálené přístavní město Castellamare, ležící v zálivu na místě někdejšího Segestiana.

O tom, že hora Monte Barbaro byla osídlena už v předantické době, svědčí vykopávky na těchto místech, při kterých byly objeveny náboženské předměty z 10. století před naším letopočtem. Obdivujeme antické divadlo, které využívali už před začátkem našeho letopočtu i Římané. A které je využíváno dodnes, protože občas se v tomhle nádherném přírodním amfiteátru hrají antické hry. Místo je krásné a podmanivé a já se vůbec nedivím středověkému sicilskému šlechtici, majiteli zdejšího panství, který si na vrcholu nad antickým divadlem postavil svůj hrad. Také zříceniny tohoto sídla si dnes můžeme projít a pokochat se vyhlídkou ze starých hradeb a střílen - než se vydáme zpět do údolí dávno zmizelé Segesty.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava