Vyšli jsme z palermské katedrály, která je snad nejkrásnější a nejzajímavější památkou hlavního města Sicílie. V jejích nádherných prostorách jsme kromě mnoha dalších uměleckých skvostů mohli vidět korunu sicilské královny z 12. století a velkolepé hroby dávných sicilských králů. Vycházíme na hlavní ulici a proplétáme se chaotickou městskou dopravou s troubícími a páchnoucími auty a motorkami k parku u královského paláce a pak pěknou bránou Porta Nuova ven z městských hradeb. K ukončení prohlídky města nám chybí ještě jedna zajímavá kuriozita, jakou si dá ujít jen málokterý návštěvník Palerma - pokud mu ovšem nevadí ponořit se na chvíli do světa dávno mrtvých obyvatel města.
Jde totiž o návštěvu skutečného hřbitova v podzemí Kapucínského kláštera,
kde se nachází několik tisíc mumií. Po opuštění historického centra procházíme ulicemi s modernější zástavbou,
kde nás místní občané s ochotou směrují ke starému klášteru.
Palermo - městská brána
V klášteře kapucínů se začalo pohřbívat v podzemních kryptách už roku
1621 - nejprve to byli pouze zemřelí mniši, ke kterým v průběhu let přibyly i význačné církevní a později i světské osobnosti. A postupem času se prý stalo jakousi prestižní záležitostí pro bohaté palermské měšťany získat za nemalý obnos místo u kapucínů a po smrti nechat spočinout své tělo k věčnému odpočinku v klášterních kryptách.
Jak se totiž brzy zjistilo, vzduch v podzemních prostorách dokáže téměř dokonale mumifikovat a zachovat téměř neporušená lidská těla na dlouhá staletí.
Sestupujeme po úzkém schodišti do podzemí a vstupujeme do rozlehlých
chodeb, ve kterých bylo uchováno na 8 tisíc mumifikovaných lidských těl. V současnosti jich prý lze vidět asi tři tisíce.
V labyrintu
chodeb, kde by se snad dalo i zabloudit, zaplňují mumie výklenky stěn až ke
stropu - některé jsou umístěny v zasklených rakvích, ty zachovalejší ještě ve svých oděvech stojí jen tak kolem stěn. Je tu zákaz fotografování a na pietní chování návštěvníků dohlížejí kamery i strážci. Má to ovšem i svůj ryze praktický důvod
- jak zjišťujeme později u východu, v obchodě se suvenýry tu prodávají značně předražené pohledy na nejzajímavější mumie. A tak si vůbec nevyčítáme,
že se nám předtím podařilo pořídit alespoň pár snímků pro dokumentaci.
Kroky všech zvědavých návštěvníků směřují obvykle k místu, kde je uprostřed jedné
z hlavních chodeb krypty umístěna nevelká skleněná rakvička. Leží v ní dvouletá holčička Rosalie Lombardo, která zemřela v roce 1920 a díky speciální metodě balzamování vypadá dodnes jako by jen spala.
Až téměř zázračný způsob uchování jejího tělíčka ve svěžím stavu
je prý tajemstvím, které se současní palermští vědci marně snaží rozluštit. V podzemních kryptách,
přestože jsou tak rozsáhlé a vzdušné, je podivně těžký vzduch, ze kterého nás nakonec škrábe v
krku. A tak raději vycházíme ven do sicilského podvečera plného vůně květin z klášterní zahrady.
Palermo - královský palác
Kapucínský klášter má bohatou knihovnu, plnou vzácných děl řeckých a římských autorů,
která by také určitě stála za prohlídku. Musíme se ale vydat dál. A tak odcházíme,
ještě dlouho plni dojmů z té zvláštní návštěvy klášterního podzemí,
které v sobě skrývá tisíce dávných lidských životů, zmizelých v běhu času.
Palermo - okrajová čtvrť Vladimír Kříž San Francisko, Jihlava |