Je brzy ráno, ale sluneční paprsky z modré oblohy nad Novým Mexikem začínají nepříjemně přihřívat a slibují pořádně parný den, jakých tady bývá většina v roce. Zatím ale není třeba vyhledávat stín pod podloubími starého města nebo uvnitř kostelů či muzeí. Využívám toho a obcházím historické centrum Santa Fe, které patří k nejstarším městům ve Spojených státech.
Jeho celý původní název je, přeloženo do češtiny "Královské město Svaté Víry Svatého Františka z Assisi".
Bylo založeno už někdy kolem roku 1610 španělskými kolonizátory a mexickými Indiány,
kteří vtiskli jeho stavbám - zejména misijním kostelům a klášterům -
svůj svérázný kolorit. Indiáni převzali katolické náboženství a mohli si tak pod španělskou a později mexickou nadvládou zachovat svou svébytnou kulturu i obyčeje.
Tak jako všude jinde v Novém Mexiku není ani v hlavním městě Santa Fe,
které má dnes už přes 70 tisíc obyvatel, žádným problémem domluvit se španělsky. Centrem
starého města je nevelké náměstí s parkem, plným kvetoucích keřů a palem a samozřejmě s nezbytnou besídkou uprostřed,
kde se konají o víkendech koncerty. Obklopují je typické paláce a domy ve španělsko indiánském
stylu, stavěné většinou z nepálených cihel, omítnutých okrově zbarvenou hlínou.
Jedním z nich je například Muzeum moderního umění a hned naproti někdejší Palác španělského guvernéra. Je to přízemní šedivá a navenek nevýznamná budova, která je zajímavá snad jen tím,
že pod jejím rozlehlým a stinným podloubím pořádají své trhy místní Indiáni. Prodávají tu hlavně jejich ženy své výrobky
- náušnice, náramky a jiné drobné suvenýry. Dominantou starého centra města je katedrála nedaleko náměstí,
ke které samozřejmě míří všichni turisté.
Mým hlavním cílem je ale jeden z nejzajímavějších svatostánků v Santa
Fe, který leží o několik ulic dál. Je podstatně menší, ale svým významem patří mezi přední a snad nejnavštěvovanější památky tohoto města. Je to Loretto
Chapel - Loretánská kaple. Tento kostel byl postaven v 2. polovině
19. století na místě, které si vybraly loretské jeptišky z Kentucky,
které hledaly v Novém Mexiku dobré a klidné místo pro své působení, k založení kláštera
a šíření víry mezi domorodci.
Pod vedením biskupa Lamy byl postaven klášter a později i škola pro řádové sestry. Pro kostel byl vybrán vzor, kterým se stala gotická kaple Sainte Chapelle v Paříži. Stavba kostela byla dokončena roku 1878 a stala se chloubou řádu i města - až na jednu zdánlivou maličkost - architekt zapomněl naplánovat do jinak nádherné budovy schodiště na kostelní kůr. A jak se
zjistilo, dodatečná vestavba nebyla z prostorových důvodů možná. Co teď?
Řádové sestry se nelekaly obtíží a nějakou dobu používaly k lezení na kůr žebřík,
což bylo ale hodně nepohodlné a nebezpečné. A tak je napadlo modlit se k patronu tesařů,
svatému Josefu, aby jim pomohl tu zapeklitou věc se schodištěm nějak vyřešit. I stalo se prý, že se zanedlouho objevil u bran kláštera prošedivělý muž na oslu s tesařským nářadím v torbě. Vyžádal si prý rozhovor s představenou kláštera matkou Magdalenou a brzy nato začal se stavbou. V krátké době prý dokončil svou práci a
zmizel, aniž by požadoval nějakou mzdu, ba dokonce prý není jasné, kde vzal dříví,
které ke konstrukci schodiště použil.
Jisté je, že udivené jeptišky nalezly po jeho odchodu v kostele dřevěné unikátní točité vyřezávané schodiště,
vyrobené bez použití jediného hřebíku. Podle mnohých prý byl tím podivuhodným a zázračným tesařem sám sv. Josef. Legenda o svatém schodišti sem dnes přitahuje množství poutníků a zvědavců ze širokého okolí i jiných částí Ameriky.
Potkávám je u vchodu, kde nás vítá dřevěná socha sv. Josefa. A pak i uvnitř,
kde, jak mi vypráví jeden z domorodců, brzy po odchodu tajemného stavitele schodiště vytryskl pramen léčivé vody. Tu si dnes můžete dokonce koupit v malých lahvičkách v obchodĕ se suvenýry přímo v kostele Loretto. Podle starších Američanů,
které tam potkávám, zaručeně léčí mnohé neduhy - právě tak, jako množství pozitivní
energie, kterou je kostel nabit.
Prohlížím si dřevěné točité schodiště na kůr, ukázku mistrovské práce o 33 schodech bez centrální
podpory. Jak tvrdí někteří novodobí výzkumníci, jeho tvůrcem prý mohl být původem francouzský tesař a řezbář Francois Jean Rochas. Ale ani pro tato tvrzení zatím nejsou dostatečné důkazy.
A tak raději zůstávám u té romantičtější verze - u té staré báječné
legendy, za kterou sem proudí do kostela zázraků ve starém Santa Fe poutníci a zvědavci z celého světa. Vladimír Kříž San Francisko, Jihlava |