Laponsko (Sami)

Laponskem (laponsky Sápmi, švédsky Lappland, norsky Sameland, finsky Lappi a rusky Лапландия) bývá označováno historické území Sámů, kteří do Evropy přišli ze severní Asie již před několika stoletími. Protože šlo o kočovný kmen (ale nesrovnatelný s jiným ze severní Indie), ten by těžko souhlasil s připoutáním k jednomu místu a tak se nachází v severní části Norska, Švédska, Finska a Ruska.

Tito lidé byli původně rybáři a lovci. Během 18. století se naučili ochočovat soby a chovat je. Na žití v drsných podmínkách severské divočiny byli zvyklí.

Laponsko

Původ názvu Laponsko lze najít ve švédském názvu Lappmarken ("země Sámů"), kterým byla označována severní území obývaná kmeny Sámů. Z nich se časem vyvinula provincie Laponsko, která byla roku 1809 rozdělena do dvou částí, z nichž jedna patřila pod Švédsko a druhá pod ruské Finské velkoknížectví.

Přestože Sámové byli původním obyvatelstvem Laponska, lidé identifikující se jako Sámové dnes tvoří mezi obyvateli pouze malou menšinu (viz text níže). V regionu se používá pět sámských jazyků: severní, jižní, skoltská, inarijská a luleská sámština. Další dva druhy sámštiny, piteská a umeská, pomalu zanikají a kemijská sámština již vymřela.

Laponská vlajka

Laponská vlajka byla ustanovena v Åre (Švédsko) dne 15. 8. 1986. Vlajku navrhl Astrid Bähl ze Skibotn (Norsko). Jedná se o převzatý motiv ze ságy Paiven parnech (Synové slunce) od Anderse Fjellnera (1795–1876). Levý půlkruh představuje Slunce, pravý Měsíc.

Rozloha Laponska dosahuje asi 388 350 km², celkem zde žije asi 2 317 000 obyvatel, z toho asi 70 000 Sámů (2012). Největšími městy jsou Rovaniemi a Kiruna. Ačkoli je Rovaniemi považováno za hlavní město Laponska, hlavním městem sámské kultury je obec Inari (sámsky Aanaar). V ní žije přes tisíc obyvatel.

Převážná část Laponska leží na severu za polárním kruhem. Západní část je hornatá, zvyšující se směrem k norské hranici. Nejvyšší horou je švédská Kebnekaise (2 106 m n. m.). Na švédské straně směrem od hranice se nacházejí mohutné řeky tekoucí od severozápadu na jihovýchod. Na severovýchodě má terén podobu nízké plošiny se spoustou rozlehlých mokřadů, hlubokých lesů a jezer, z nichž je největší jezero Inari ve Finsku.

Znak finské části Laponska

Podnebí je subarktické s řídkou vegetací, s výjimkou hustě zalesněné jižní části. Na sever od polárního kruhu panuje během zimní sezóny polární noc a během letní sezóny naopak polární den, během kterého se vyskytuje jev zvaný půlnoční slunce. Sámové tradičně rozdělují rok na osm ročních období, namísto čtyř. Nádherné bývají polární záře.

V Laponsku se nachází bohatství nerostných zdrojů, zejména železné rudy ve švédské části u Kiruny a Gällivare. Zajímavostí je i vodní energetika na prudkých řekách.

Sobi

Sobi, vlci, medvědi a mořští i suchozemští ptáci jsou typickými zástupci místní fauny, stejně jako nesčetné množství poněkud obtěžujícího hmyzu vyskytující se během krátkého léta. Oblast také oplývá množstvím říčních sladkovodních ryb.

Celých 95 % území Laponska tvoří národní parky nebo rezervace, takže pro pobyt tu platí zvláštní pravidla. Ta je nutná respektovat. Ve finské části jsou národní parky Pyhatunturi, Pallas Ounas tunturi, Oulanka, Lemmenjoki, Urho Kekkonen. V Pyhatunturi je park s jediným ametystovým dolem v Evropě. Ve švédské časti jsou nejznámějšími parky Abisko, Stora Sjöfallet, Sarek či Padjelanta.

Na dalekém severu v kraji věčného ledu prý žije Santa Claus (název Santa Claus prý vznikl chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, které je zkratkou slova Sint Nicolaas /Svatý Mikuláš/).

Kdo by chtěl snad Santovi napsat, pak zde mám adresu: Santa Claus, Napapiiri, 96930 Rovaniemi, Finsko. Kdo by mu snad chtěl zavolat, pak nechť vytočí číslo: +35816346270. Na našeho Ježíška bohužel adresu nemám, nevím, kde bydlí. Myslím, že v dětských srdcích.

Vesnice Santa Clause u Rovaniemi

V americké verzi Santa přilétá na svých sáních, tažených létajícími (9) soby. Do domu se prý dostává komínem tak, že do něj skočí a přistane v krbu (nemáte-li krb, nedostanou děti asi nic). Pokud ho máte, tak dá tento dobrskut dárky do punčoch, které si děti nachystaly na krbovou římsu, než šly spát.

V našich, polských i slovenských rodinách Ježíšek "roznáší" (jak je nám všem důvěrně od dětství známo) dárky tak, že po dlouho očekávané štědrovečerní večeři odejde celá rodina ze slavnostně vyzdobeného pokoje, ve kterém se nachází vánoční stromeček. Po chvíli, kdy jsou děti "zabaveny" dospělými tak, aby na chvilku ztratily pozornost, následuje zazvonění na zvoneček a pak už příchod celé rodiny zpět do pokoje s dárky. Tam pak rodina začne rozbalovat vánoční dárky (oproti západním zemím, kde se dárky rozbalují až ráno). Tak u nás září dětská očka o několik hodin dříve. V jiných zemích má podobnu roli např. Děda Mráz (Rusko), Joulupukki (Finsko) nebo Père Noël (francouzsky "otec Vánoce") nebo švédský Jultomten. Santa Claus je dominantní hlavně v USA, Kanadě a Spojeném království.

Tradiční postavou českých vánoc je kromě Ježíška i Mikuláš, který ale přichází už na začátku prosince a má na rozdíl od Santa Clause atributy biskupa.

Jestliže byli u nás "v období budování socialismu" vytlačováni Mikuláš a Ježíšek sibiřským Dědou Mrázem, v dnešní době by je někdo chtěl vytlačovat Santou Clausem. Ale Ježíšek je Ježíšek, toho nám nikdo nevezme. Ani Rusové, ani Američané nebo někdo jiný. Děkujeme, ale Santu a Dědu Mráze nechceme.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení