Den ve starém Korintu

Po pár dnech pobytu v Athénách se nám zdá, že jsme už dost obstojně poznali hlavní město a jeho nejdůležitější památky.Využili jsme k tomu týdenku na městskou dopravu za přijatelnou cenu 14 Euro, která nám umožnila rychlé cesty metrem - dokonce i k přístavu Pireus, kde je jedna z konečných stanic podzemní dráhy. Počasí nám přálo a my doufali, že meteorologům, kteří na zítřek věštili oblačno a deště, jejich předpověď nevyjde. Měli jsme totiž v plánu návštěvu starověkého Korintu a také Korintského průplavu, který vlastně odděluje pevninské Řecko od poloostrova Peloponés.

Starý Korint byl kdysi velmi bohatým a slavným městem, které prostřednictvím svých nedalekých přístavů vedlo obchod snad s celým tehdejším světem. Vrcholu svého rozkvětu dosáhlo v 8. až 3. století před naším letopočtem, kdy byly vybudovány nádherné chrámy a paláce z mramoru, zdobené korintskými sloupy, lázně a také mramorem dlážděná široká cesta až do přístavu, kam lodě přivážely zboží.

V té době Korint soupeřil o moc s Athénami a přes porážku ve válce se stal znovu velmi významným střediskem nejen obchodu, ale i politického života. Tím se dostal později do konfliktu s mocenskými zájmy Říma, jehož vojáci ho ve 2. století př. n. l. srovnali se zemí. Obnovil ho až Julius Ceasar a město se dokonce stalo hlavním městem římské provincie a sídlem římského konzula. 

V době vlády Římanů proslul Korint rozmařilým, hýřivým životem - to vyčítal korintským i svatý Pavel, který tu pobýval a psal místním křesťanům přípisy, ve kterých je nabádal ke spořádanému životu. Bohaté město zničily pozdější nájezdy barbarů a častá zemětřesení, takže bylo nakonec opuštěno. 

My teď přijíždíme vlakem do moderní stanice v novém Korintu. Trochu jsme se zdrželi, protože vlak z hlavního nádraží v Athénách sem nejede přímo a navíc přestup byl poněkud složitý. Občasné kapky deště se mezitím změnily v liják. Z předchozích zjištění víme, že do starého Korintu, který leží v kopcích ve vnitrozemí asi 10 km odtud, nevede v současné době žádná místní doprava. Volíme tedy místní taxi, které nás tam dopravuje za přijatelnou cenu. 

Konečně jsme tedy ve starém Korintu, který nás vítá rozsáhlými zbytky svých kdysi mohutných staveb. Nejvýznamnější z nich je Apollonův chrám ze 6. století před naším letopočtem. Z původní stavby zbylo kromě základů, které dávají tušit rozlehlost stavby, jen několik vysokých sloupů, které ční impozantně k zamračenému nebi. Jen o kousek dál můžeme obdivovat zbytky nádherného paláce, ve kterém kdysi římský konsul vyslýchal apoštola Pavla. 

Odtud se nám naskýtá pěkný pohled na vysoký skalnatý kopec za městem. Je to Akrokorint, na kterém byla kdysi vybudována mohutná a rozsáhlá pevnost. Lákalo by nás podívat se nahoru do jejích zdí, ale déšť, který se teď začíná měnit v liják, nás od toho dokonale odrazuje. Uchylujeme se před ním do muzea, které soustřeďuje množství archeologických nálezů z rozvalin Korintu. 

Kromě mramorových korintských sloupů je tu množství soch z téhož materiálu, v kameni tesané výjevy ze života antických hrdinů i bohů, nádherná keramika a typické korintské bronzové přilby. A také dvě krásné velké mozaiky, z nichž jedna zachycuje boha Dionýsa, druhá zase pastýře, hrajícího na flétnu... Zhruba dvě hodiny, po které venku trvá silný liják, máme co prohlížet. A skoro pak litujeme, že přestalo pršet a my se můžeme zase vydat na prohlídku zbytku slavného města. 

Je tu například velká a ještě dodnes velkolepá fontána Peirene, jsou tu i zbytky rozlehlých lázní s velkým bazénem a ozdobnými kamennými oblouky. Obcházíme kolem hradeb a pak scházíme dolů po široké, mramorem dlážděné hlavní třídě, která vedla k hlavní bráně a pak dál až do přístavu Lechaion v Korintském zálivu.

Vycházíme ze starého Korintu. Blíží se večer a my po krátké zastávce v místní starobylé krčmě, kde zaháníme hlad řeckou musakou a vínem retsina nasedáme znovu do vozu jednoho z místních podnikavců. Dostáváme se tak ještě těsně před setměním ke Korintskému průplavu a můžeme tak vidět zblízka to podivuhodné dílo mnoha staletí, dokončené až r. 1893, které spojuje Korintský a Saronský záliv. 

Jeho délka je asi 9 km, výška 70 m, ale je velmi úzký - pouhých 25 metrů. Nemáme bohužel štěstí - právě jím neproplouvá žádná loď. Ale tma už stejně houstne a s ní opět i déšť a tak se vydáváme na železniční stanici. Snad se nám dnes v noci bude zdát o starém Korintu - o tom, jaký býval před tisíci lety, kdy na náměstích a ve zdech paláců a chrámů kypěl život a vzkvétala řemesla a umění - právě to, co v Korintu přetrvalo dodnes.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava