Postřehy z Trakaje

Trakai je starobylé město na jihovýchodě Litvy, asi půl hodiny jízdy západně od Vilniusu. Žije zde přes 6 tisíc obyvatel, především Litevců a Poláků. Ve středověku to bylo sídlo litevských vládců. Dnes tuto dobu připomíná jedna z nejvýznamnějších památek v Litvě, vodní hrad Trakai. Leží uprostřed jezernaté krajiny a je významným střediskem cestovního ruchu. 

Ostrovní hrad s historickým muzeem je zrekonstruován do podoby z 15. století. Vedle toho probíhá i rekonstrukce prvního trakajského hradu, tzv. poloostrovního hradu. 

Trakajský hrad

Ve městě je katolický a pravoslavný kostel, množství typických karaimských domů se třemi okny (podle lidové tradice "jedním pro Boha, jedním pro majitele, a jedním pro velkoknížete Vytautase"), Karaimské etnografické muzeum a karaimská kenesa (synagoga). Naproti přes jezero Galve (hlava) je zrekonstruovaný zámek s okolním parkem.

Typický karaimský dům v Trakaji

V Litvě bylo ve středověku několik hlavních měst. Prvním bylo Kernave, pak dnešní Starý Trakaj (SeniejiTrakai) založený velkoknížetem Gediminasemroku 1321. Od roku 1337 se připomíná nový Trakaj, kde byly vybudovány dva hrady, které na přelomu 14. a 15. století používal jako svou oblíbenou rezidenci velkokníže Vytautas. Vytautas také v roce 1397 pozval z Krymu na Trakai jako strážce svého sídla Karaimy, tureckojazyčné etnikum, vyznávající judaismus. 

Karaimové se od té doby stali součástí dějin města a Trakai v raném novověku jejich hlavním kulturním střediskem. V roce 1409 obdržel Trakaj městská práva podle magdeburského vzoru. V 15. století bylo město rušným střediskem obchodu. Pozvolný politický úpadek Trakaje i Vilniusu přišel po úplném spojení Litvy s Polskem Lublinskou unií roku 1569. I hrad, který naposledy užíval jako letní sídlo král a velkokníže Zikmund I. (zemřel r. 1548), začal chátrat.

 Těžkou ránu městu, zvláště pak karaimské komunitě, zasadilo Chmelnického povstání a následné rusko-polské války v 50. a 60. letech 17. století. Po třetím dělení Polska roku 1795 připadl Trakaj Rusku, mezi první a druhou světovou válkou byl součástí Polska a poté začleněn do SSSR v rámci Litevské SSR, dnes nezávislé Litvy. Roku 1991 byl na ochranu historického centra litevské státnosti vyhlášen Trakaiský historický národní park.

Bez zajímavosti není ani fakt, že patronem města je Jan Nepomucký. Jeho socha stojí na začátku hlavní ulice před ředitelstvím Národního parku.

Trakaj byl vždy multinacionálním městem. Žili tu společně Litevci, Rusové, Poláci, Němci, Židé, Karaimové, Turci a byla tu i zastoupení anglických kupců. Karaimové - je v Litvě nejméně početná turkotatarská národnostní menšina. Do Litvy se dostali na konci 14. století z Krymu společně s litevským velkoknížetem Vitautasem, který zde vedl válku proti Zlaté Hordě (Říše s původním názvem Ulus Džuči byl rozsáhlý státní útvar, který vznikl roku 1242 jako součást mongolské veleříše na ohromném prostoru východní Evropy a Sibiře. U nás je známa pod názvem Zlatá horda, který se objevil mnohem později, až v 16. století, v ruských pramenech (původně pouze "orda"). 

Roku 1260 se Zlatá horda stala samostatným státním útvarem a ve druhé polovině 15. století se rozpadla na několik menších chanátů. V této válce se Vitautas dostal až na krymské černomořské pobřeží. 383 rodiny byly přesídleny do Trakaje a dalších několika míst v Litvě. V Trakaji žily tyto rodiny v prostoru mezi hradem na poloostrově a ostrovním hradem. Část zde žijících byla oddanými vojáky velkoknížete, část pracovala v ovocnářství, řemeslné výrobě a obchodě. Ještě za vlády Vitautase byli Karaimové obdařeni řadou privilegií. Tím získali možnost autonomní samosprávy až do konce 17. století. Proto se i část města, kde žili, nazývala "Malým městem".

Karaimský jazyk - patří do turkotatarské jazykové skupiny západních kypčatských jazyků (obdobně Karačajevové, Balkarové, Kalmyci a Krymští Tataři). Jejich náboženstvím je Karaitský judaismus, jehož základem je Tanach (Starý zákon). Jejich modlitebním domem je kenesa (druh synagogy). V současnosti jsou v Litvě činné 2 kenesy (Trakaj a Vilnius) a Trakaj je považován za karajimské duchovní centrum nejenom Litvy, nýbrž i Krymu a Polska. V současnosti jich v Trakaji žije 65, celé Litvě 260. Sdružují se ve dvou organizacích - Litevská náboženská společnost a Karaimská kulturní společnost.

Vedle Karaimů žijí v Litvě i Tataři. Poprvé jsou Tataři v Litvě vzpomenuti v době vlády knížete Gegeminase. Dále je jejich přítomnost zmíněna v souvislosti s velkoknížetem Vitautasem a jejich příchodem po válkách se Zlatou hordou ve 14. a 15. století. Přicházející byli velmi dobrými vojáky, účastní se i bitvy u Grunvaldu roku 1410 (i náš Jan Žižka na litevské straně). Mimoto jsou velmi dobrými sadaři, chovateli koní a sedláři. Za své služby získávají šlechtické tituly a řadu práv, půdu, víru. V 16. století ztrácejí částečně svůj původní jazyk díky tomu, že se zde střetává mnoho malých, často různorodých skupin a jsou uzavírána smíšená manželství. Nehledě na to, uchovali si základní etnické zvyky a modifikovaný jazyk. Jejich náboženstvím je islám, vedený v arabštině. Písemné památky jsou však psány pomocí běloruské a polské abecedy. Modlitebnou je mešita, která byla v Trakaji do počátku 17. století. V současnosti žije v Litvě 4000 Tatarů, z toho 25 v Trakaji.
 

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení