Do Taosu za Kitem Carsonem

Sjíždím jednotvárnou pouštní krajinou centrálního Nového Mexika do rozlehlého údolí, kde se náhle objevují šedavé kopce a nad nimi vyšší hřebeny hor. A pak těsně před vjezdem do horských průsmyků na pravé straně nevelká, ale pěkná a dobře zavlažovaná vinice s dozrávajícími hrozny. Není to žádná fata morgána, jak mě nejprve napadá. Až po chvíli zjišťuji, že se tady pouštní silnice, spojující město Santa Fe s Taosem stočila až ke korytu řeky Rio Grande.

Řeka Rio Grande je v těchto místech ovšem dobře ukrytá v zeleni trnitých keřů a kaktusů, takže je vyloučeno dostat se k vodě. Sleduji pak tok řeky z horské silnice až k pěkné vyhlídce téměř na konci průsmyku, kde bylo postaveno muzeum a nezbytná prodejna všemožných suvenýrů. Je odtud výborný výhled na známou řeku, která se rozlévá do šířky a po níž právě pluje několik vorů. Jak zjišťuji v informačním centru, ve zdejších skalách v poušti se nachází množství skalních kreseb. Bylo by určitě zajímavé je vidět, ale já mám dnes namířeno do Taosu, ve kterém kdysi působil známý pistolník Billy Kid, ale také významný a na celém divokém západu Ameriky proslavený (a u nás bohužel mnohem méně známý) zálesák, zvěd, kurýr a nakonec dokonce generál americké armády Kit Carson.

Kit Carson

Narodil se roku 1809 v Kentucky a později žil se svými rodiči na farmě v Missouri, kam se přestěhovali. Když jeho otce zabil při kácení strom, musel opustit školu a tvrdě pracovat na farmě - takže prý byl o mnoho let později jediným vysokým důstojníkem americké armády, který neuměl číst a psát. Naučil se údajně pouze docela úhledně podepsat. 

Dům Kita Carsona

Měl ale vždy štěstí, které ho provázelo celým životem. Už v 16 letech se mu podařilo uchytit se jako průvodce stád koní do Santa Fe, pak jako průvodce výprav po celém jihozápadu Ameriky. Tam se setkával s mnoha indiánskými kmeny, od kterých se naučil jejich jazyky, naučil se i španělsky a stal se zkušeným a vyhledávaným průvodcem karavan nových osídlenců a výprav. 

Dům Kita Carsona

Procestoval Nové Mexiko, Colorado, Nevadu, Kalifornii. V roce 1835 se dokonce po celém americkém západu vyprávělo o slavném souboji na pistole, při kterém Kit Carson těžce zranil svého soupeře v lásce o indiánskou dívku z kmene Arapahů, krásnou Waa Nibe, neboli Zpívající trávu. S tou se pak oženil a měl s ní i dvě děti. U indiánských žen už Carson zůstal - poté, co jeho žena zemřela, se oženil s další Indiánkou, tentokrát z kmene Arapahů.

Dům Kita Carsona

Ta ho ale brzy opustila, aby následovala svůj kočující kmen. V lásce se od něho tedy štěstí zdánlivě odklonilo, zato mu plně přálo jinak. Vybral si ho generál Fremont pro své expedice do Nevady a Oregonu, pracoval pro armádu a získal v ní významné postavení. Byl nasazován do bojů proti Indiánům, když se bránili odejít ze svých původních míst do nových rezervací. Carson je dobře znal a měl k nim vztah, snažil se je přesvědčovat a spíše chránit proti všeho schopným desperádům. I jeho třetí ženou se stala rovněž indiánská kráska Josefa Charamillo, se kterou měl celkem osm dětí.

Carson prokázal nemalé služby americké armádě v Mexicko-Americké válce o Kalifornii v letech 1846-8. Získal mnohá vyznamenání i povýšení. Bojoval později i v občanské válce a nakonec po svém odchodu z armády si se ženou koupili dům v Taosu, kde se rodina konečně usadila a kde nakonec Kit Carson v roce 1868 zemřel.

Teď po cestě horami a další pouští do kopců, vjíždím konečně mezi první domky starého Taosu. Je to nejstarší část, ve které žili původní osadníci a která tady vznikla kolem španělského misijního kostela. Všechny budovy jsou z nepálených cihel, omazaných hlínou. V některých se ještě bydlí, z těch větších jsou restaurace pro turisty nebo obchody se suvenýry. 

Hned na kraji mne upoutá domek, ve kterém starší sympatický Američan prodává autentické indiánské výrobky - nové i antikvární. Vlídný starý pán mne vede dovnitř a s ochotou ukazuje oděvy z bizoní kůže, kostěné návnady na ryby, tomahavky - ale také původní železné boty, jaké prý si obouvali španělští vojáci v 16. století, aby si chránili nohy v poušti. 

Misijní kostel z18.století je plný výtvorů tzv. indiánského baroka - celou budovu, která se zvenčí podobá spíše primitivní pevnosti, stavěli zdejší indiáni a vyzdobili ji pestrými sochami a malbami naivního lidového umění, jak to uměli jen oni. Napůl udušený a po osvěžení vychlazeným mexickým pivem v jedné z malebných hospůdek, vyrážím do centra.

Novější Taos, který už vznikal v 19.století, je typickým mexicko-americkým městem, jaké známe z dobrodružných filmů. Přízemní domy kolem protáhlého náměstí s nezbytným parkem a besídkou pro koncerty uprostřed, mají podloubí, která poskytují ve zdejších vedrech aspoň trochu stínu. Jsou dřevěné, uvnitř skrývají obchody s originálními a dosti drahými suvenýry - indiánské šperky, oštěpy, kožené oděvy, keramiku. Jak to tady asi vypadalo za dob Kita Carsona? 

V době, kdy sem přišel, hledal někdejší dobrodruh hlavně dům s dobrou polohou - mimo rušné centrum, ale nepříliš daleko od středu města, kde by mohl úspěšně provozovat svůj obchod s potřebami pro trapery a kovboje, který si zde zařídil. Jeho dům nacházím o kus dál na hlavní ulici, kam je obrácen obchodem, který dodnes provozuje sympatická americká rodina.

Voní divokým západem -je plný nádherně zdobených sedel, kovbojských bot a klobouků, ostruh, pušek a starých pistolí. Do rozlehlého domu se vchází uličkou vedle. Usedlost sestává z několika přízemních budov do čtverce s velkým dvorem uprostřed. Je na něm samozřejmě studna a také původní indiánská pec, ve které připravovala jídlo Carsonova žena, protože uvnitř domu by při vaření bylo příliš horko.

Zvenku se to vůbec nezdá, ale místnosti uvnitř jsou dosti prostorné a vzdušné, zřejmě poskytovaly rodině na svou dobu až nezvyklé pohodlí. Ale tou dobou byl Carson už velmi zámožný muž, který se přátelil i se španělským konzulem a mnoha významnými osobnostmi tehdejší doby. Usadil se, byl konečně spokojen. Ale ani tady nenašel úplný klid. Když jednoho dne odjel kamsi za toulkami či obchodem, došlo právě ke vzpouře Indiánů, při které byl usmrcen španělský konzul - a Carsonova žena Josefa, která byla u konzulovy manželky na návštěvě, unikla s dcerou smrti jen o vlásek - obě vlezly do krbu a zachránily se útěkem po střechách.

Procházím domem a v jedné z místností mohu shlédnout pěkný dokumentární film o životě Christophera Houstona Carsona, jak se nazýval celým jménem. Je tu ještě velká část původního nábytku, ve vitrínách jeho zbraně i vojenský kabát a také vyznamenání, která za své vojenské kariéry obdržel. 

Po Carsonovi bylo pojmenováno mnoho měst a míst na celém západě Spojených států - Carson City, hlavní město Nevady, Národní park Carson v Novém Mexiku, města Kit Carson v Kalifornii a Coloradu, dále pak několik škol, hora Mount Kit Carson atd. A také byl natočen celovečerní film o životě Kita Carsona a vydáno několik knih a dokonce i kreslených komiksů. 

Carson nebyl pistolníkem, byl to voják, muž zákona, který se snažil žít rovně a poctivě v té divoké době. Dívám se na jeho portrét nad krbem a zdá se mi,jako by odešel jen na chvíli. Ale asi je to jen otisk energie těch dávných časů divokého západu, která tady ještě přetrvává.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava