Dillingen město na Dunaji

Pokud někdy pojedete po silnici č. 16 z Ingolstadtu do Ulmu, pak se Vám "postaví do cesty" malebné město Dillingen. Místo bylo osídleno již okolo roku 500 n. l. a první písemná zmínka je datována k roku 973. Ta se vztahuje k hradu, okolo kterého sídlily Alamanské kmeny. Pozdějším vývojem se místo změnilo díky trhu na město, které v polovině 13. stol. přechází do panství Augsburského kláštera. Město pak dále získává na významu a v polovině 15. stol.se stává sídlem augsburského biskupa.

Roku 1549 zakládá kardinál Otto univerzitu, která pak na další dobu zajišťuje významné postavení v duchovní sféře celého okolí. Město se též stává důležitým bodem vojenské síly díky stálé posádce. Dillingenský zámek, který vzniká přestavbou původního středověkého hradu, je proslaveným historickým sídlem východního Švábska. 

Dalším významným kulturně-historickým místem biskupského období je jezuitský kostel a kolej, spolu s františkánským klášterem a kostelem. Díky vyvlastnění církevního majetku ke světským účelům (sekularizace r. 1802) a dalším změnám se Dillingen stává součástí svobodného státu Bavorsko. Ztrácí postavení rezidenčního města a univerzitu. Bavorští králové zde jako náhradu zřizují regionální instituce (lyceum, v letech 1923-71 filosoficko-teologická střední škola) a zvětšují vojenskou posádku. Roku 1878 získává Dillingen některé pravomoci krajského města.

Po druhé světové válce město opět získává na významu avšak zdejší vyšší škola je začleněna do augsburské university, čímž ztrácí několikasetleté postavení akademického města. Později v roce 1972 je zřízena střední škola pro další vzdělávání učitelů a personalistů, která má dnes celobavorskou působnost. 

Dnes je Dillingen sídlem okresu. Roku 1988 navazuje Dillingen přátelské vztahy s městem Hostouní (u Domažlic), 1991 se saským Brand-Erbisdorfem a 1998 irským Naas-Kildarem. V témže roce se stává sídlem výcvikového centra ponorkového loďstva Německa. Je tu i řada dalších vojenských jednotek.

Pozoruhodnosti města jsou jeho kostely, ty dávají městu přízvisko "Švábský Řím". Je v nich zobrazena historie a stojí za vidění jejich kulturní bohatství. Příkladem může být Studienkirche, bývalý renesanční univerzitní kostel s pozdějším rokokovým vybavením. Sloužil dlouhou dobu augsburskému biskupství jako místo pro vysvěcení kněží (kostel Nanebevzetí Panny Marie). 

Dalším je basilika svatého Petra. Původní kostel byl postaven 1230, v letech 1619-28 byl přestavěn a sloužil jako druhý biskupský katedrální kostel. V roce 1979 byl papežem Janem Pavlem II. povýšen na papežskou baziliku minor, tj. jsou mu postoupeny některé výsady původní baziliky. Na první pohled to signalizuje papežský erb nad vchodem. Špitální kostel Svatého ducha je pozdně gotický, přestavěný v 17. století na barokní s cennou štukovou výzdobou.

Město se pyšní řadou významných osobností. Například zde žil pradědeček W. A. Mozarta. Byl stavitelem a jeho dílem je i nová věž svatopeterského kostela. Johan Michael Sailer (1829-32 biskup regensburský) bal významným profesorem na zdejším lyceu. Jeho žákem byl i pozdější král Ludvík I. Bavorský. Zdejší student Kryštof von Schmid je autor knih pro mládež a slov k vánoční koledě "Ihr Kinderlein kommet", a působila zde řada dalších církevních hodnostářů, umělců, učitelů a myslitelů.

Roku 1854 zde Sebastian Kneipp na sobě vyzkoušel léčivé účinky zdejší vody a pomohl tak dalším nemocným tuberkulózou (podobně jako u nás Priessnitz). Dnes se můžeme po stopách "vodního doktora", faráře Kneippa, vydat naučnou stezkou podél umělého kanálu ve zdejším parku. Každý si tu v létě může vyzkoušet vliv zdejší vody. Knihy a metody tohoto vodního terapeuta jsou široce rozšířené nejenom v Bavorsku.

Na své cestě malebným městečkem lze ochutnat i místní Dillingenské koblihy a další gastronomická kulinária a pokud se zdržíme déle, pak je možné se vydat na několik velmi zajímavých výletů po okolí.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení