Omaha

Ta pláž vůbec nesouhlasila s tím jak jsem si ji představoval. Byl zrovna odliv a před sebou jsem měl široký pruh žlutého písku, který kdesi v dáli splýval se sotva se vlnícím mořem. V kalužích slané vody se projížděli dva jezdci na koních a mírumilovnější, idylický obraz plný romantiky by člověk pohledal. Jen těžko se ve slunném dni dalo uvěřit, že stojím na nábřeží nad proslulou pláží Omaha.

Dnešní pláž Omaha v Normandii

Asi je opravdu nemožné představit si co se tady dělo za svítání dne D, tedy 6. června 1944, kdy se na plážích mezi ústím řeky Orne a poloostrovem Cotentin v Normandii vylodila spojenecká vojska. Mé představy z knih a filmů o útesy lemovaném pobřeží vzaly za své.

Dnešní pláž Omaha v Normandii

Kolem nevýrazných pláží s nevelkými dunami se vine nevysoké pobřeží s proměnlivou výškou a převážně porostlé trávou. Tam kde jsou sníženiny, které dosahují nad mořskou hladinu doslova jen pár metrů, stojí většinou vesnice, tam kde se pobřeží zdvihá příkrým svahem do výšky tak kolem sta metrů jsou dodnes patrné staré betonové bunkry, které tu Němci postavili na obranu před vyloděním spojenců. Ty srázy jsou nižší než jsem si je představoval, ale stejně mám pocit že jeden kulomet musel snadno smést všechny, kdo se pokusili zdolat od moře ten široký písečný pruh pláží.

Starý bunkr přímo na pláži Omaha

Vlastně si to vůbec neumím představit, jak je možné že se invaze nakonec podařila i když ztráty byly obrovské. Otevření vstupní brány do Evropy tu stálo život 100 000 spojeneckých vojáků. Každý kdo nastoupil do invazních člunů byl hrdina, protože mu muselo být jasné, že šance na přežití je minimální.

Spojenecký hřbitov

Na červen se chystají vzpomínkové akce k uctění všech těchto hrdinů a Evropa by si hlavně měla připomenout, jak je důležité zastavit všechny agresivní útočníky včas. Je až neuvěřitelné jak se historie opakuje a že v roce 2014 budou Evropané řešit agresivní útoky z východu si asi nikdo neuměl představit, ani to jak zbaběle se budou vůči agresorovi politici opět chovat. Možná místo do Bruselu by se měli zajet podívat do Normandie na ty tisíce bílých křížů označujících hroby těch, kteří zaplatili za chyby jejich předchůdců..

Lumír Pecold