Jižní část Bavorska patřila po více než 400 let k římské říši. Dodnes jsou zde patrné stopy po technice, kultuře a infrastruktuře z tehdejší doby. Je zde celá řada pozoruhodných míst. Impozantní stavby nebo jejich zbytky a archeologické vykopávky dokládají vyspělost dávné doby římského osídlení a i to, že život tu ne vždy byl snadný.
V roce 15 př. n. l. během letního tažení dobyli tento prostor alpského předhůří nevlastní synové císaře Augusta, Drusus a Tiberius. Jak dokazuje jedna z málo četných zpráv z té doby, nebyl to nijak lítý boj. Tiberius zde ustanovil provincii Raetien a později vzniklo i centrum moci v Augsburgu, kterému později císař Hadrián propůjčil městská práva. Císař Claudian nechal pro zajištění bezpečnosti vybudovat do Augsburgu cestu Via Claudia a dunajskou hranici opevnil tvrzemi. Později, když se hranice posunula až k řece Altmühl, bylo rozšířeno i toto opevnění. Linie, která obě říční hranice Dunaj a Rýn nakonec spojovala, se táhla v délce 550 km. Byla tvořena 900 strážními věžemi a 60 velkými pevnostmi. Toto stavební dílo bylo v roce 2005 zapsáno do seznamu světového dědictví.
Obranný val se vyvíjel po dlouhou dobu. Nejprve to byl jen lesní průsek s hraničními kontrolami, až po skutečné opevnění s tři metry vysokými hradbami. Dodnes je linie patrná na leteckých snímcích. Ve středověku se těmto zbytkům hradeb říkalo „ďábelské zdi“, protože místní si nedovedli vysvětlit, kde se tu vzaly a kdo je postavil.
Z pozorovacích věží římští vojáci hlásili pohyby pronikajících Germánů pevnostem v zázemí, odkud pak přicházely posily k jejich potlačení a zahnání za linii, která nebyla neprostupnou, jak by se na první pohled zdálo. Byl tu hraniční provoz s dohledem nad procházejícími, kteří cestovali až do provinčního města Augsburgu.
Také posádky na hranici využívaly v okolí pastviny, lomy na kámen a i jiné možnosti k zajištění životních potřeb. V pevnostech a na hranici sloužili i vojáci, kteří byli získáni na dobytých územích. Kolem pevností se následně usazovali i obchodníci a řemeslníci zásobující velké posádky. Příkladně, první velkou pevností byla Castra Regina
- dnešní Regensburg, vybudovaná 178 n. l. O zásobení posádky čítající asi 6 tisíc mužů se tak starali místní, kterým to přinášelo dobré živobytí. Mnohdy poskytovali i ubytování rodinám vojáků. Ti se mohli zde usídlit a třeba i oženit jen v případě, že jim skončila vojenská služba. Tak se počet obyvatel stále zvyšoval. Aby si lidé přicházející z jiných životních podmínek mohli udržet své zvyklosti, stavěly se v zázemí hranice sídla, statky produkující potraviny, lázně pečující o zdraví a pohodu nebo svatyně a kláštery.
Dvě největší města provincie Raetie byl Augsburg (Augusta Vindelicum) a Kempten (Cambodunum). V nich bylo nezbytné
"fórum", lázně, sochy, kašny a vzniklo zde multikulturní osídlení, ovlivňující široké zázemí.
Kempten ležel na významné cestě přes Alpy, vedoucí z Bregenzu do Noricy (provincie vzniklá z částí Salzburgska, Korutan a Štýrska). Augsburg zaujímal centrální pozici v zázemí hranice, což mu dalo předpoklad pro vznik významného tržního města.
Velmi významnými stavbami byly pro říši dopravní cesty. Hlavními staviteli se stali vojáci a dodnes je někdejší římská armáda hodnocena jako největší stavební firma na světě všech dob. Po dobrých cestách a mostech se armáda mohla rychle a účelně pohybovat. Vedle toho tu byly i další služby jako přeprava zpráv, vojenského materiálu atp. Dnešní doba využívá tyto stavby a jejich zbytky pro účely cestovního ruchu. Jsou zachována i původní označení. Například Limesstrasse vede po někdejší kamenné hranici, Via Danubia prochází po dunajské hranici (Ripa), Via Julia spojuje Raetii s Noricou nebo cesta vedoucí do daleké Dakie (Rumunsko). Na všech cestách se může návštěvník potkat s dávnou minulostí Bavorska a tehdejšího multikulturního osídlení.
Ivan Farský Zeměpisné sdružení |