Írán - ani východ, ani západ

U nás dávno zapomenuté heslo jedné z nejslavnějších revolucí na světě, je stále živé v Íránu. V době kdy ajatolláh Chomejní získal moc v zemi a nastolil vládu duchovních, se poměry v Íránu změnily. Islámská republika se rozhodla najít vlastní cestu a odmítnout pod heslem "Ani Východ, ani Západ!" staré vlivy - Brity, Američany i Rusy.

Události osmdesátých let ovlivnily současnou podobu íránských měst, jako málokteré. Obsazení americké ambasády a vyhnání Američanů ze země, neutuchající palestinsko-izraelský spor a irácko-íránská válka nezanechaly stopy jen na státní rétorice. Íránské ulice jsou živoucí známkou toho, že místní nezapomínají. Ulice nesou jména šahídů, mučedníků, kteří padli za války proti Iráku a jsou lemovány jejich fotografiemi. Někdy jsou fotografie malé, a jsou jich celé stovky, zasazené do kovových rudých tulipánů - znaků mučednictví. Jindy jsou velké, přes stěnu. A jindy jsou velké, jako celý dům. Teheránský hřbitov Behešt-e Zohra, kde se hroby mučedníků táhnou v nekonečných řadách, je stále jednou z nejnavštěvovanějších památek města.

Vedle něho je další perlou Teheránu stará americká ambasáda, ozdobená protiamerickými grafity a malbami. Můžete se tak pokochat vyobrazením Sochy svobody, mající lebku místo tváře, nebo, dovolí-li vám to vaše perština, přečíst si něco málo z protiamerických výroků, uvedených na zdech. Nedaleko ambasády je jedna z nejvyšších budov vyzdobena padajícími bombami namísto amerických hvězd a skvostným nápisem: "Smrt Americe!"

Podobnými nápisy jsou ozdobeny i ulice ve svátek Rúz- e Qods, Den Jeruzaléma. V tento den se Íránci shromažďují, aby pod taktovkou duchovních nenáviděli Izrael, Ameriku, židovskou nadvládu nad světem a vůbec. Tento svátek se slaví i přesto, že židé mají v Íránu zastoupení v parlamentu a jsou nejpočetnější židovskou komunitou v muslimské zemi. Je to rozdíl mezi židy a Izraelem, který je patrný.

Na Den Jeruzaléma se v ulicích shromáždí tisícovky lidí a prochází v průvodech okolo plakátů židovských hvězd a amerických vlajek, vyzdobených vtipnými pointami. Pokud mají zájem, mohou si na výstavách podél cest počít o utrpení Palestinců, nebo nově o podpoře Izraele a USA syrským povstalcům, kteří dali vzniknout Islámskému státu.Je to zkrátka velká událost. A ačkoliv polovina Íránců má příbuzné na Západě, nebo se tam aspoň touží odstěhovat, sleduje zakázané americké filmy, poslouchá zakázanou hudbu, používá facebook a je posedlá instagramem, Den Jeruzaléma je prostě šou.

Protizápadní rétorika je zarytá hluboko pod kůží, ale i přesto je každý Íránec nadšený, když vidí cizince. Ať už je to dáma zabalená v čádoru, prodejce na bazaru, nebo molla nějaké mešity, popovídají si vždy rádi. Optají se, jestli je něco z toho, co slyšeli, pravda, a pak vás poprosí, ať jim dovezete švýcarský nůž nebo kostku ementálu, protože to v reklamách vypadá tak dobře. Írán je zkrátka jiný svět dvou tváří, který musí člověk zažít, aby aspoň trochu pochopil.

Článek vznikl ve spolupráci s CK Mundo.

Lenka Hrabalová