Výstava liturgického umění v Litvě

Litva oplývá nejednou významnou kulturní a historickou památkou, tou je i opravený někdejší klášter Dominikánů na Trakajském poloostrově nedaleko od Vilniusu. V něm je od 24. 5. 2012 současná výstava liturgického umění.

První dominikánští mniši se usadili v Trakaji v 17. století. Získali pozemek v prostoru u poloostrovního hradu a roku 1779 započali stavbu kostela. Ještě nedokončená stavba byla opuštěna díky politickým zmatkům a nedostatku finančních prostředků. Díky úsilí převora Liudvikase Glovickise byly v roce 1820 přestavěny boční kaple. Jižní směrem do klášterních cel, severní ke kapli. Čtvrtého srpna 1822 byla kaple vysvěcena ve jménu Archanděla Michaela. Klášter byl ovšem po povstání roku 1863-4 uzavřen.

Roku 1990 byla do částečně opravených prostor kláštera umístěna Správa Trakajského historického muzea. 

Vnitřní opravy kaple, která byla po uzavření kláštera těžce poškozena, skončily roku 2004. V opravené kapli byla výstava liturgického (bohoslužebného) umění otevřena poprvé 10. června 2005. Nynější expozice  nabízí k prohlédnutí bohoslužebná roucha, nádobí, oltářní předměty, církevní znaky a různé další předměty církevního umění. Restaurován byl nástěnný oltář v kapli a okna baly vybavena vitrážemi zobrazujícími sv. Dominika, sv. Jana Nepomuckého, Archanděla Michaela a sv. Kazimira. Jsou to práce Dainy Rimkevičiene a Arturase Rimkevičiuse.

Všechny současné bohoslužebné předměty - nádobí, oltářní předměty, ošacení a knihy, byly známé již ve 12. století. V průběhu doby se vzhled těchto předmětů mění, avšak jejich použití a symbolika zůstávají stále stejné.

Pár informací, které se můžou hodit

Cirorium je nádoba používaná k uchování svaté hostie. V průběhu doby se podoba měnila.

Slovo ciborium pochází z řeckého slova kiborion. Je to liturgická nádoba používaná v Katolické církvi a v církvích majících Eucharistii k uchovávání proměněných (konsekrovaných) hostií - tedy Eucharistie. V raně křesťanské době se užívaly schránky ze dřeva, slonoviny, pálené hlíny, textilu či obecného kovu se smaltovanou výzdobou, shodné s pyxidami, počeštěně "puška". Od pozdního středověku (15. století) je tvar ciboria podobný kalichu, ale samotná nádoba (kupa, latinsky cuppa) má větší objem a je opatřena víkem. 

Na vrcholu víka je velmi často úchytka s křížkem. Jako materiál kupy je v římsko-katolické a řeckokatolické církvi povinný drahý kov, nejčastěji stříbro na vnitřních stěnách zlacené. V chudých kostelích, v období reformace (utrakvismu) či v dobách nouze (za třicetileté války a po ní, za napoleonských válek) se užívala také ciboria cínová či měděná. Na víku ciboria může být pověšen malý závoj, tzv. "ciboriové velum". Ciborium je uloženo ve svatostánku v kostele a bývá odtud vzato při svatém přijímání. Pro zdůraznění úcty k Eucharistii může uchopit nádobu pouze kněz, jáhen případně akolyta.(wikipedie)

Kalich - křesťanská liturgická nádoba používaná pro svěcení chleba a vína při eucharistii během Mše svaté. Kalich má zpravidla oválný nebo polygonální tvar nožky i vrchní nádobky. 

Eucharistie (řec. díkuvzdání) je jedna ze základních součástí křesťanského kultu, při kterém se připomíná Poslední večeře Ježíše Krista přijímáním vína a chleba a vzdávají se díky za spasení. Pojmem eucharistie se také označuje tento chléb a víno proměněné v tělo a krev Kristovu.

V katolické církvi se slaví svatým přijímáním během mše, v protestantském prostředí se používá označení vysluhování večeře Páně. Vyskytují se i další označení jako lámání chleba, božská liturgie. Eucharistie spolu se křtem jsou svátosti, které uznávají téměř všechny křesťanské církve.
Pojem eucharistie pochází z řeckého εὐχαρίστειν eucharistein děkovat - ústředním bodem celého slavení eucharistie je děkovná modlitba. Historicky se eucharistie vyvíjela, jednotlivé církve mají rity přizpůsobené vlastní tradici. Teologické chápání eucharistie se v jednotlivých církvích různí, avšak existuje také významná shoda o některých, základních otázkách.(wikipedie)

Patena - nebo paténa je liturgická nádoba, která se v křesťanských církvích používá při slavení eucharistie. Mívá tvar okrouhlého talířku a vyrábí se obvykle ze zlata nebo pozlaceného stříbra. Někdy se jako patena označuje i obětní miska. Slouží k odložení chleba při eucharistii, a nebo jako víčko na kalich při mši svaté.

V římskokatolické církvi se užívá dvojí patena: patena kalichová a patena ke svatému přijímání.
Kalichová patena leží při eucharistické modlitbě na korporálu a je na ní položena velká hostie určená pro celebranta.
Patena k přijímání se drží pod proměněnou hostií (Tělem Páně) podávanou věřícímu, aby se zabránilo případnému upadnutí hostie či jejích částeček (partikulí) na podlahu a tím jejich znesvěcení. Jde o takřka plochý kulatý nebo oválný talířek (tácek), někdy s rukojetí.
Během svěcení kněží se svěcenci předává kalich a patena jako symboly jeho nové pravomoci - sloužit mši.

V evangelických církvích se na patenu obvykle pokládá všechen eucharistický chléb a odtud se rozděluje přijímajícím.(wikipedie)

Pyx je malý kulatý kontejner používaný v katolické, starokatolické či anglikánské církvi pro uchování a přenesení Svaté hostie (eucharistie), přinášené nemocným nebo těm, kteří jsou jinak neschopni přijít do kostela, aby se mohli účastnit Svatého přijímání. 

Termín může také být použit v archeologii a dějinách umění pro nazvání malé kulaté krabičky s víkem pro jakýkoli účel od starověku nebo středověku.

Posvěcený kříž je kříž (monstrance) který při Mši svaté líbají věřící. Je zhotoven ze stříbra a vždy bohatě zdobený. 

Monstrance (ostenosorium)je předmět k umístění Svátosti oltářní či jiných relikvií. Je to jeden z nejkrásnějších liturgických předmětů. Je vyrobena z drahých kovů a drahocenných kamenů. Uvnitř je umístěna Nejsvětější svátost. Část ze skla je při mši otočena k věřícím. 

Slovo monstrance pochází z latinského slova monstrare, zatímco slovo ostensorium pochází z latinského slova ostendere. Oba termíny, což znamená "ukázat", se používají u předmětů určených pro expozici Nejsvětější svátostí, ale ostensorium má pouze tento význam. (wikipedie)

Kříž (krucifix) je předmět nebo namalovaná pomůcka znázorňující ukřižovaného Krista. Tabulka s iniciálami INRI (lat. Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum) znamená Ježíš Nazaretský, král Židovský. 

Relikviář je liturgický předmět (schránka) k uložení svatých relikvií. Relikvie jsou věřícími uctívané ostatky světců, osob blahoslavených, ctihodných nebo svatých proroků.

Votivní předměty jsou věci darované vděčnými věřícími kostelům. Mohou to být mince nebo obrazy či jiné dary. Například šlechta věnovávala kostelům, jako dík Bohu nebo Panně Marii, za vítězství v boji velké dary. Častějšími však byly dary skromné a menšího rozměru připomínající boží milost. Darování votických předmětů se datuje s dobou výstavby kostelů v Litvě. Postupem doby byly darované předměty vděčnosti vyráběny jen z drahocenných kovů a materiálů. Byly jednoduché v provedení, měly tvar částí lidského těla, např. očí, srdce či modlícího se člověka. Sloužily jako znamení vděčnosti za zázračné uzdravení nebo za pomoc v případě pohromy. V 17. a 18. století byly předměty vděčnosti připínány na obrazy Panny Marie, protože tyto obrazy byly považovány za zázračné. 

Kněžské roucho svrchní část bez rukávů bylo používáno během Mše svaté. 

Copa nádherný bezrukávový plášť přehozený přes ramena vepředu sepnutý kovovou broží. Má kapuci která nemá nějakou vlastní funkci. Barva copy je daná funkčním postavením kněze.

Mitra je liturgická pokrývka hlavy katolického biskupa sestávající z dlouhé špičaté, rozpůlené čapky s dvěma pásy stuh visícími na zádech. Mitra se nosí během ceremonie a během modlitby. 

Stola je dlouhý tkaný šál s vyšitým křížem a monogramem Krista na obou koncích. Tato výšivka může být umístěna i v prostředku stoly (šálu).

Většina starověkých soch měla náboženský význam a sloužila jako vnitřní výzdoba kostelů a klášterů. Sochy byly na oltářích, vyskytovaly se i na kazatelnách a varhanách. Náboženské umění bylo také ovlivněno širokou vrstvou lidových umělců a zobrazovalo výjevy ze života. 

Kanonické instituce se objevují ve 4. století. Biskup pověřený Svatým stolcem jmenuje soubor biblických pravidel katolického kostela v souladu s právem. Kanovníkova insignie je součástí na zlatém či stříbrném řetězu, který se nosí na hrudi kněze. Apoštolský stolec schvaluje kanovníkovo označení a to se shoduje se označením katedrální kapituly.

V náboženství, zejména v křesťanství označuje kánon zejména závazné spisy:

biblický kánon - kánon Starého zákona a kánon Nového zákona
výnosy církevních koncilů
kanonizace znamená svatořečení, připočtení ke sboru svatých
V katolické církvi může kánon značit:
v liturgii (římský ritus) se nazývá kánonem eucharistická modlitba
kánon může označovat též oficiální soupis svatých
kánon (kanonické právo) - v kanonickém právu základní část právního předpisu

V pravoslavných církvích znamená kánon

pravidlo všeobecného sněmu nebo všeobecné uznávaného místního sněmu či některého církevního Otce (obsaženy jsou v kanonické sbírce, která je základem církevního práva); ani biskup ani místní sněm nemůže nemůže zrušit žádný kánon (jedině všeobecný sněm)
Eucharistická část liturgie (např. sv. Jana Zlatoústého) se nazývá eucharistický kánon
Specifický hymnický útvar, který je běžnou součástí bohoslužeb Byzantského ritu (především jitřní, ale i povečeří a půlnočnice): skládá se z devíti písní, každá píseň začíná tematicky pevně určeným irmosem a pokračuje několika tropary. Těchto kánonů je používáno veliké množství. Patří největším skvostům byzantské hymnografie.
Modlitební pravidlo
Úkol uložený k vykonání pokání apod. (wikipedie) 

Kanovník, někdy též kapitulár (lat. canonicus), je duchovní (kněz), příslušející ke katedrální kapitule nebo ke kapitulnímu chrámu nebo také označení pro kněze vykonávajícího slavnostní liturgické funkce v určitém kostele. Kanovnická funkce úzce souvisí s kanonikátem. Naproti tomu pojmem řeholní kanovník se označují členové kněžských řádů s řeholí sv. Augustina.

Označení kanovník se začalo používat v době od 4. do 8. stol. jako označení kleriků žijících ve městech a vedoucích společný, čili kanonický život podle řehole podobné řeholi mnišské. Odtud vzešly kapitulní katedrály.

Kapitula (katedrální nebo kolegiátní) je sborem kanovníků, tj. společenstvím kněží konkrétní církve, jimž přísluší konat slavnostní bohoslužbu (liturgie) v katedrálním nebo kolegiátním kostele. Členové kapituly (kapitulárové) se scházejí k pravidelným sezením v kapitulní síni, dříve měli za povinnost oblékat k této příležitosti shodný oděv a nosit na prsou insignii svého úřadu: shodný kapitulní odznak či kříž.

Kaple Dominikánského kláštera měla 3 oltáře. Velký oltář byl vyřezán ze dřeva, naproti tomu postranní oltáře byly namalovány na zdech. Obrazy znázorňovaly sv. archanděla Michala sv. Vincenta a Panny Marie. Oltáře jsou dnes již restaurovány. 

Významnou součástí vybavení je i nábytek. Ten prodělal v průběhu doby změnu díky měnícím se historickým podmínkám a vývoji uměleckých stylů. Odráží tak výraz ducha a tradic své doby. 

Obrázek Trakajského poloostrova s hradem a klášterem od A. Zielinského 1889

Oltářní kříž z vilniusu od Mistra Michala Niewiadomského (1886-1920) 

Monstrance z Tilsitu 18.st. a Ciborium z Vilniusu a Nesviže 17st. od Mistra Ludvika Kikenapa.

Votické předměty vilnius 19.st. od Mistra Michala Niewiadomského a Josefa Daniszewského (1844-93). 

Mešní roucho

Sošky sv. Kazimíra (Litva 19.st.), sv. Floriána(Německo 18.st.), sv. Jana Nepomuckého (Litva 19.st.)

Muzeum je otevřeno v sezóně od 10 do 18 hodin ve středu až neděli. Vstupné dospělí 4 a děti 2 Eura. Prohlídka trvá 30 a více minut, dle zájmu.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení