V království historických lokomotiv a vlaků

Většina turistů, zejména těch, kteří přijíždějí do Kalifornie jen na kratší dobu, navštěvuje hlavně San Francisko nebo ještě několik dalších známých měst a malebných míst. Bývá to například město Carmel s nádhernou španělskou misií nebo Monterrey s velkým mořským akváriem. Mnoho z nich se také vydává na oblíbené jednodenní výlety do Yosemitského národního parku nebo k prohlídce rezervace sekvojí Muir Woods. A přece stojí za to najít si čas a vyrazit také k prohlídce hlavního města Sacramenta, které je nejen sídlem guvernéra a vlády státu Kalifornie, ale také významným historickým městem s množstvím památek na slavné doby "zlaté horečky".

Je považováno za jakousi bránu ke zlatokopeckým městům divokého západu. Jen o pár desítek kilometrů dál, směrem k horám Sierry Nevady, leží několik významných měst zlatokopů - Placerville, Sonora, Angels Camp, Jamestown a další, která mají stále ještě tu pravou atmosféru někdejší Ameriky 19. století. 

Pokud se ale návštěvník nechce vydávat až tam, najde to vše i ve staré čtvrti Sacramenta. Tady může procházet ulicemi malebných dřevěných domů s krámky v podloubích, odkud zní řinčivá hudba orchestrionu a kde to voní starým západem. Můžete vejít do staré školy nebo se plavit na kolesovém parníku po řece Sacramento. A také si třeba prohlédnout zdejší muzea. 

Jedním z nejzajímavějších, alespoň pro toho, kdo má rád staré lokomotivy a vlaky, je bezesporu muzeum železnic California State Railroad Museum. Vypravil jsem se sem ze San Franciska, protože asi nejrychlejší a nejsnadnější cesta, pokud nemáte auto, je použití autobusu Greyhound. Cesta busem, který má sice daleko do komfortu autobusů české Student agency, ale je přeci jen dost pohodlný, trvá v případě zastávkového spoje tři hodiny, u rychlíkového o hodinu méně. 

Muzeum železnic nacházím na okraji staré čtvrti u břehu řeky a překvapuje mne svou velikostí. Jak se dozvídám od průvodců, jedná se prý o největší muzeum tohoto druhu ve Spojených státech. Je vzácné i jinak. Mají tady totiž velmi vzácné exponáty - originály i pečlivě rekonstruované lokomotivy od poloviny 19. století až téměř do současnosti. Vše v obrovských halách původního depa, kde je instalován v životní velikosti i model starého nádraží Central Pacific Station z roku 1876. Včetně figurín zaměstnanců a cestujících v dobových oděvech. 

Nejstarší lokomotiva, kterou tady můžete vidět, je z roku 1842 a je to mašinka právě taková, jakou jsem svého času obdivoval ve filmu Frigo na mašině. Včetně baňatého komínu a ochranné mříže vpředu před koly. Po vstupní hale, kde mohu obdivovat prototyp nejmenší lokomotivy z expozicce, která ale nebyla pak vůbec vyráběna, vstupuji do kalifornských pouští a hor, kde se ocitám u stanu zeměměřičů a mezi příbytky železničních inženýrů a dělníků. 

A pak u tunelu, na jehož okraji stojí stará lokomotiva s odpočívajícím strojvedoucím v budce, který sleduje čas na svých kapesních hodinkách, aby včas vyjel. Jen o kus dál dělníci nakládají bedny do vagónů a posunovač připojuje velkou parní mašinu. 

V další nádražní hale stojí vlak, připravený k odjezdu a já jsem pobídnut zřízencem, teď už tím skutečným, abych si nastoupil. Sotva tak učiním, zjišťuji, že jsem se octl v bufetovém a spacím voze Pullman. Projdu kolem figurín kuchaře a číšníků, ale to už se vlak dává do pohybu a já musím držet rovnováhu, když procházím do spací části s poschoďovými postelemi, zataženými tlustými závěsy. Sedí tu starší žena - průvodčí vozu, tentokrát skutečná, která mě vítá a vypráví o historii vlaků a také vysvětluje, jak je tento vagón opatřen vespod speciálními motory a pružinami, které ho "natřásají" a působí tak dokonalou iluzi skutečné jízdy. 

Mohu pak ještě navštívit luxusní jídelní vůz s lákavě prostřenými stoly, plnými atrap jídel z té doby. Až nad nimi si uvědomuji, že jsem v království železnic strávil už pár hodin a že dávno minula doba oběda. Na jídlo ale není ani pomyšlení. Čekají mne další a další historické mašinky, umístěné i v patrech. A pak také místa, kde se návštěvník znovu mění v hravého kluka. 

Jsou tu rozsáhlé modely železnic, kde si každý může pohrát s vlaky a pozorovat, jak ten jeho vlak projíždí se sykotem páry a houkáním stanicemi a tunely. Nebyli by to Američané, kdyby tady ty modely také neprodávali - včetně všech možných doplňků, jaké si srdce milovníka modelů železnic ráčí. Já ale dávám přednost skutečným lokomotivám. 

Do některých si totiž mohu i vlézt, postavit či posadit se na místo strojvůdce a ohmatat si všelijaké páky. A také si popovídat s dozorci, kteří tu hlídají a poskytují informace. Mám štěstí na bývalého zaměstnance zdejší dráhy, který mi poutavě vypráví o své práci na železnici. Je to snad nejlepší zakončení celé prohlídky. 

Krátce ještě navštívím u východu obchod se suvenýry, kde prodávají kromě obvyklých pohlednic s mašinkami a vlaky také pěkné publikace a videa, odznaky, trumpety a píšťalky průvodčích a výpravčích a čepice... Prostě vše, co patřilo a patří k americkým železnicím. A pak už vycházím ven ke skutečné staré stanici Sacramenta, kam z depa vedou koleje, po kterých občas vyjíždí historický vlak s parní lokomotivou k vyjížďkám podél břehu řeky. O zájemce o nostalgické projížďky prý není nikdy nouze. Nedivím se tomu, protože cesta do světa starých vlaků, které neoddělitelně patřily do historie dobývání divokého západu, patří i pro mě k tomu nejzajímavějšímu,co jsem dnes ve starém Sacramentu zažil.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava