Jistě se mnou budete souhlasit, že mezi nejzajímavější a zároveň nejzáhadnější stavby světa patří egyptské pyramidy. Ne nadarmo byly zařazeny mezi sedm divů světa a dodnes všechna jejich tajemství nebyla odhalena. Už jako kluk jsem doslova hltal knížky, které o nich psaly - byla to například kniha pana Zamarovského "Jejich Veličenstva pyramidy". A nakonec se mi poštěstilo je v Egyptě časem i navštívit, podívat se dovnitř a dokonce na jednu z nich i kousek vylézt, než mě odehnal nevrlý strážce a pohrůžka jeho bičem. To ale až po mnoha letech. Mezitím ještě jako kluk jsem mohl v době hluboké totality obdivovat malou pyramidu, která se najednou objevila za výlohami obchodů a mohl si ji za pár korun koupit každý.
Dal si ji patentovat jistý český vynálezce - a ta pyramida zázračně ostřila žiletky,
malé nůžky nebo nože, které se pod ni vložily. Velice mne to zaujalo, ovšem já se tehdy ještě nemusel holit a tak jsem si tu pyramidu nekoupil. Vzpomněl jsem si na ni až před pár lety, kdy se o zvláštní síle pyramidální energie začalo znovu psát a kdy jsem si mohl pyramidu sám sestavit z modelu v jednom z časopisů.
Kupodivu fungovala, ostřila mi a dodnes ostří rotační frézky holícího strojku, nůžky i nože. A tak jsem přivítal se zájmem zprávu, že pyramidální energie má zřejmě velmi kladný vliv i na lidský organismus, že harmonizuje energetická centra v těle,
pomáhá likvidovat energetické bloky a nastartovat v těle sebeléčivý proces. Roztáčí tzv. čakry a tím dochází k odstranění psychosomatických potíží. Jednoduše řečeno - nabíjí člověka energií, která je pro nás potřebná a která nás udržuje v dobré kondici. A že možnost si to vyzkoušet máme už i u nás v České
Republice, na Českomoravské Vysočině, kde takovou pyramidu nechal podle svých návrhů a propočtů postavit známý astrolog a léčitel pan Emil Havelka.
Z Jihlavy, odkud sem mám dnes namířeno, je to zhruba 27 kilometrů přes kopce a lesy Vysočiny,
kdy se pak nakonec přede mnou otvírá malebná krajina s několika rybníky a nad jedním z nich bělavá stavba
pyramidy. Jen na dohled je nedaleký městys Bohdalov s pěkným kostelem a náměstím, kde typická stylová hospoda nabízí návštěvníkům staročeská jídla.
Ale já teď vjíždím do parkoviště u pyramidy, která se mi zdá na pohled docela malá. Ale není. Při své rozloze přes 19,5 metru a výšce 12 a půl metru v sobě pojme v přízemí recepci a prodejnu s mnoha produkty z rakytníku
- čaji, džůsy atd. A také s "pyramidální vodou", která je prý nabita pyramidální energií a která přivádí energii do těla. Osvěžuji se lahodným džůsem z rakytníku a pak už mohu vystoupat nahoru.
Jak jsem informován, byla pyramida postavena bez použití hřebíků či jakýchkoli kovových spojů,
které by rušily. Pod jejím vrcholem je umístěn velký krystal křišťálu.
V horní části pyranidy je 14 lehátek, kde se medituje a relaxuje zhruba 30 minut. A mohu potvrdit,
že je to doba, kdy se člověk může oprostit od starostí všedního dne a problémů a soustředit se jen na příjem energie odkudsi z vesmíru a nebo jen odpočívat a vnímat klid a
pohodu, vdechovat vůni dřeva a myslet na les a krajinu kolem.
Ta blízká je krásná a hodná návštěvy. Samozřejmě především okolní lesy,
v létě rybníky a pro milovníky historických památek blízký Žďár nad Sázavou. Já teď využívám
toho, že mám ještě trochu času a vydávám se do poutního kostela sv.Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru. To je skutečně zážitek.
Kostel byl vybudován roku 1722 podle projektu J.B.Santiniho a je pokládán za jeho vrcholné dílo. Není možné tady neobdivovat jeho nádhernou
práci, založenou na symbolickém čísle 5 - oltářů, kaplí, zlatých hvězd
- prostě krása, která uchvátí a která nemá obdoby. Při prohlídce kostela a okolí zjišťuji, že kupodivu pominuly alespoň pro dnešek všecky starosti a bolesti, že se cítím nějak lépe a oprostěn od starostí,
které nás obklopují. Ale právě tohle je asi cíl rozjímání a relaxace i pod
pyramidou, kde opravdu cítím průnik energie do těla jako vpichy drobných jehliček do dlaní a
chodidel... Samozřejmě - někdo víc, někdo méně. A někdo třeba vůbec. Ale to už záleží asi i na tom, s jakou vírou a vůlí sem přicházíme.
Jako ostatně kamkoli. Já v její sílu a moc teď už věřím. Vladimír Kříž San Francisko, Jihlava |