Co nového je z pohledu cestovatele v mongolském Ulanbataru?

Hlavní město Mongolska se v posledním desetiletí velmi rychle rozvíjí a to i ve směru cestovatelských možností a komfortu. Že návštěvníků Mongolska přibývá je vidět už na tabuli příletů a odletů. Kdo si pamatuje, jak vypadalo letiště před necelými deseti lety, pak dnes bude příjemně překvapen jeho rekonstrukcí. Také cesta do města se každoročně mění a tam, kde bylo před časem pusto a prázdno je dnes čtyřproudová dálnice a okolo ní nově postavené účelové budovy a sídliště.

Zastavme se krátce u nově dobudovávaného centra pod memoriálem Zaisanu. Dá se k němu dostat pohodlně autobusem nebo jít asi tři čtvrtě hodiny pěšky. Cestou z centra si můžeme prohlížet nové budovy po obou stranách silnice, krátce nahlédnout i do muzea Bogd chana (podrobnější prohlídka je delší) nebo se pokochat pohledem na řeku Tuul a okolní hory. 

Hned za mostem přes řeku odbočíme doleva a po pár desítkách kroků se před námi objeví Buddhův park. Byl vybudován z darů a sbírek lidí z Jižní Koreje. Uprostřed stojí 25 metrů vysoká pozlacená socha Buddhy stojící na soklu, ve kterém je menší místnost s výstavkou náboženských předmětů a je zde i malé občerstvení a prodej suvenýrů. Celý projekt inicioval a i řídil Davo Rinpoch a je to celé práce jihokorejských umělců.

Socha směřuje svůj pohled směrem do centra města, což má symbolizovat mír mezi lidmi. Vedle sochy je ještě buddhistický zvon a strážní buben. V době vzniku byl kolem jen volný prostor (2006). Dnes je okolí zastavěno, takže park je vlastně schován mezi výškovými domy. Pozn. Obrázek ve Wikipedii již dnes neodpovídá skutečnosti. Jediným volným prostorem pro výhled je v současnosti již jen jihovýchodní směr, kde je vidět památník na vrcholu Zaisanu. 

Od parku projdeme asi 200 metrů a ocitneme se v dolní části dnes již jednotného prostoru tohoto memoriálního komplexu. Tvoří ho jednak obchodní část, kde se lze nejenom najíst, ale i moderní obchodní dům se vším potřebným od potravin po luxusní zboží. Druhou částí je klasický památník tvořený tankem T-34 tak, jak to známe z našich podmínek. Je zde připomenuto to, co je u nás prakticky neznámé. Jde o vojenskou spolupráci Mongolska a Sovětského svazu v době druhé světové války. Asi nás překvapí zjištění, že Mongolové svými sbírkami zaplatili výrobu a zformování tankových a leteckých jednotek, posílali bojujícím soudruhům ošacení, potraviny a vojáky. To vše se zde připomíná. 

A nyní již vzhůru po více než 350 schodech k druhé části památníku s překrásným výhledem na město a jeho okolí. Jsme ve výšce asi naší Sněžky, z jedné strany vidíme údolí řeky Tuul a vzdálené protější hory, naproti pak blízké svahy pohoří Bogd Uul (výška Tater). 

Místo získalo své pojmenování v době vlády 8. Bogda, kdy se tu každoročně shromažďovali jeho místodržící v kraji, který ovládal, k modlitebním obřadům a uctění svého vládce. Tito funkcionáři se jmenovali zaisanové.

Hora stojí na úpatí pohoří poměrně osamoceně, proto se tu udržuje pověst, že v dávné době si Bogdovy hory a vrchol Čingelteja stále dělaly nějaké potíže. Tu sněhová bouře, jindy obrovský liják nebo prachová smršť. Lidé si to vysvětlovali tak, že v podzemí žije démon, který tyto rozmíšky jen podporuje. Vchod do jeho sluje byl právě v místě dnešní hory Zaisan. Sněm církevních hodnostářů okolních chrámů se dohodl, že vyberou z řad svých poddaných toho nejudatnějšího z udatných. Ten pak přenese menší horu a zatarasí tak vstup do sluje a démona tak navždy umlčí v zemi. To se i stalo a to je dnešní Zaisanský vrchol. 

První památník sovětským vojákům, kteří v minulosti položili své životy za samostatné Mongolsko, byl odhalen roku 1956. Měl podobu čoddinu (tibetsky svatyň), z kamenů vyrovnaných do podoby tradičních pevnostních hradeb ze 17. století. 

Výnosem ÚV strany a Rady ministrů z roku 1969 bylo rozhodnuto o přestavbě památníku. Ta proběhla v letech 1969-71 pod vedením hlavního architekta Chišinghta a jeho spolupracovníků. Otevřen by k 50. výročí Mongolské národní revoluce. Stál 8,5 milionu tehdejších tugriků.
Kruhová část památníku (podobné lze vidět v městech někdejšího Svazu) spočívá na třech bodech, které představují tradiční mongolské hodnoty - oheň, rodina a nezávislost. Kostrou je ocelová trojnožka, na které to celé spočívá. Před vstupem stojí 27 m vysoká socha vojáka držícího v jedné ruce rozvinutou vlajku a v druhé k zemi sklopenou zbraň. Je zde i nápis "můj život má pokračování ve vás, díky našemu vítězství". Dále tu je několik schránek s prstí bojišť u Chalchingolu, jezera Tolbo nebo sovětských "měst hrdinů". Uvnitř kruhového prstence je mozaika zobrazující dějiny Mongolska ve 20. století, od doby získání samostatnosti až po let mongolského kosmonauta.

Nebylo by to správné veřejné místo, kdyby tu chyběly nějaké pikantnosti. Tak třeba - místo bylo vybráno po delších tahanicích. Původně měl památník stát u Sunsarského tunelu. Nebo parkoviště uprostřed výstupu na horu má jen 9 míst, což je prý díky tomu, že tolik členů mělo tehdejší politbyro. Pro stavbu bylo nutné vrchol poněkud snížit, aby bylo možné stavět. Dělníci však moc neměřili a nepočítali a vrchol hory byl snížen o víc než povolené 3 metry. To byl malér, ale podařilo se ho před vrcholnými představiteli utajit. 

Hlavně však, že je vyhlídka volně přístupná a svým návštěvníkům poskytuje neopakovatelné zážitky, pro nás, kteří sem zavítáme jednou za život a těm, kterým se to nepovede, můžeme zprostředkovat alespoň krátké seznámení s tímto velmi vzdáleným místem na Zemi.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení