Sutterova pevnost v srdci divokého západu

Sacramento, hlavní město Kalifornie, které bývá neprávem opomíjeno návštěvníky západní části Spojených států, má kromě malebné staré části města, ještě jednu pozoruhodnost, kterou rozhodně nemohu minout. Po prohlídce staré kalifornské školy z 19. století a velkolepého železničního muzea se vydávám od řeky do druhé části města kolem State Capitolu, sídla vlády a guvernéra státu Kalifornie až na jeho samý okraj. Tady se totiž nachází pevnost, která předcházela v polovině 19. století vzniku pozdějšího hlavního města Sacramenta.

Tu pevnost založil skutečný dobrodruh a jak už tomu bylo tehdy ve zvyku, rovněž přistěhovalec z Evropy, pan John Augustus Sutter. Rodilý Švýcar už jako mladík získal v Basileji zaměstnání v místním nakladatelství a později se stal obchodníkem. V tomhle podnikání se mu ale moc nedařilo a tak se nakonec rozhodl před dluhy a nepříliš vydařeným manželstvím uprchnout v roce 1834 až za oceán. 

Tady se mu na bouřlivě se rozvíjejícím kontinentu naskýtaly nebývalé možnosti, které mladý švýcarský dobrodruh plně využil. Zkusil to krátce na Havaji a obchodoval i na Aljašce, než nakonec zjistil, že může jako obchodník a farmář uspět zřejmě nejlépe v Kalifornii v okolí řeky American River. Tehdejší Kalifornie patřila ještě Mexiku a tak Sutter, který sem přišel roku 1839, si rychle opatřil mexické občanství a od mexického guvernéra, jehož důvěru si získal svým sebevědomým vystupováním, dostal přes 19,5 hektarů půdy za slib, že bude pro mexickou vládu udržovat pořádek mezi indiánskými kmeny. Zároveň měl i právo vybírat uchazeče mezi novými osadníky a udělovat jim povolení k užívání půdy.

Protože na divokém západu nebylo tehdy bezpečno, rozhodl se Sutter rychle, že co nejdříve vybuduje v severní Kalifornii pevnost, která by dokázala vzdorovat nejen bojovným indiánským kmenům, ale hlavně lupičům a desperádům a také rozpínavým Rusům z pevnosti Fort Ross o pár desítek kilometrů dál na sever, kteří tam s podporou z tehdejší ruské Aljašky lovili mořské vydry. A měli tam samozřejmě i vojenskou posádku.

Stavba Sutterovy pevnosti začala roku 1840 za pomoci místních Indiánů na uměle navršeném nevysokém pahorku. Pevnost byla stavěna z nepálených omítnutých cihel s výškou zdí až 5 metrů a tloušťkou téměř metru. V rozích měla dvě věže, opatřené střílnami. Na hradby byly přilepeny dílny řemeslníků - kovářů, sedlářů, tkalců, krejčích, zbrojířů... Pevnost tak byla naprosto soběstačná a v době svého rozkvětu zaměstnávala přes 200 lidí. Sutter měl v pevnosti i vlastní vojenskou posádku, složenou z velké většiny ze zdejších přátelských Indiánů, které jeho lidé vyzbrojili a vycvičili. Svou novou vysněnou zemičku, ve které vládl s požehnáním mexické vlády, nazval příznačně Nova Helvetia.

Další příležitost k ještě lepšímu vyzbrojení pevnosti se mu naskytla už brzy. V roce 1841, kdy Rusové ukončili činnost v Kalifornii a opustili Fort Ross. John Sutter jejich pevnost koupil a všechna děla nechal převézt do své pevnosti v Sacramentu. Tím se stala Fort Sutter na tehdejší dobu téměř nedobytnou. A pro mnohé osadníky, kteří přicházeli na západ Ameriky, byla opravdovou spásou po strastiplné cestě. V pevnosti ale přebývali i tehdejší trapeři a zvědové, několik týdnů tady bydlel i slavný stopař a pozdější generál americké armády Kit Carson.

Sutterovi jako majiteli a veliteli pevnosti se dařilo nejlépe prosperovat ještě za mexické vlády. Jeho pevnost, která budila značný respekt, nebyla nikdy vojensky napadena. A ještě v roce 1845 mexický guvernér Micheltorena jmenoval za jeho zásluhy Johna Suttera kapitánem a velitelem vojsk v Sacramentu. Sutter se ovšem choval přátelsky i k americkým přistěhovalcům, kteří v jeho pevnosti nacházeli ochranu a odpočinek po dlouhé a nebezpečné cestě napříč Amerikou. Proto i po roku 1846, kdy Kalifornie získala nezávislost, udržel si svůj vliv.

Až po roce 1849, kdy vypukla tzv. zlatá horečka a kdy do jeho pevnosti přicházeli zlatokopové, se všecko měnilo. Bez skrupulí obsazovali jeho půdu a tak Sutter, za kterým přišla z Evropy jeho rodina, prodal nakonec svou pevnost, kterou už nemohl udržet a odešel do Pensylvánie, kde zemřel v roce 1880.

Pevnost Fort Sutter byla mnohem později renovována a stala se významným muzeem z doby dobývání amerického západu. Spolu s několika návštěvníky do ní dnes vstupuji vedlejší bránou, za níž mne vítá vůz s plachtou a ohniště - tak v pevnosti přebývali a odpočívali osadníci. Uprostřed rozsáhlého prostranství, střeženého děly u bran, se nachází hlavní budova, ve které měl sídlo kapitán John Sutter a odkud řídil chod celého komplexu. Tady měl svou docela pohodlnou pracovnu a ložnici. 

Pevnost byla zásobována vodou z řeky, která napájela i dobytek na přilehlé farmě. Jak se dozvídám, za celou dobu své existence se pevnost nemusela bránit vnějšímu napadení. A to zřejmě díky své pověsti. Kromě stálých a dobře ozbrojených obyvatel a oddílu vycvičených Indiánů tady byla také děla v jejích věžích. Po prohlídce strážnice, plné pušek a šavlí, si mohu prohlédnout i obě obranné věže Sutterovy pevnosti. V každé z nich je ve střílnách několik pořádných děl, která budí dodnes respekt. Myslím, že kapitán Sutter na výzbroji své pevnosti rozhodně nešetřil. A ten, kdo sem dorazil a mohl se tu na čas ubytovat, se cítil určitě v bezpečí.

Dnes je tady pro návštěvníky připraveno předvádění řemeslných prací, jak to bylo obvyklé v době největší slávy Fort Sutter. Ukázky své práce předvádějí kováři i truhláři. A samozřejmě nechybí ani obvyklá prodejna suvenýrů, kde si můžete něco z těch výrobků koupit. A když vycházím ven z brány, opatřené kolem ve střílnách děly a projdu parkem u pevnosti, vítá mě na druhé straně ulice socha pana Johna Suttera, který z hlubin času hledí na svou pevnost a má radost z toho, že kdysi splnila své - asi všecko to, co si představoval její někdejší zakladatel.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava