Muzeum Choijinského lámy v Ulánbátaru

Současné centrum Ulánbátaru prošlo v nedávné době velmi výraznou změnou. Stará zástavba jedno až dvou podlažních domů, až na výjimky, mizí a je nahrazována moderními výškovými stavbami. Mizí tím i kus mongolské historie. Některé stavby však zůstávají. Hned vedle první výškové budovy ve městě - Blu sky, je Muzeum Choijinského (čojdžinského) lámy. Jde o chrámový komplex ze začátku 20. století.

Luvsankhaidav (pozdější láma) se narodil v Tibetu roku 1872. Do Mongolska se dostává jako tříletý se svým starším bratrem, který tu byl uznán jako osmý Bogd Jebtsundamba, tj. duchovní vůdce Mongolů a je považován jako ten, kterým k lidu promlouvá Buddha. Luvsankhaidav byl vybrán jako orákulum (věštec) chojinského lámy a spiritualisty lámy Yonzona Khamby a tady bylo jeho sídlo. Umírá v roce 1918. 

Komplex chrámu byl budován po čtyři roky (1094-8) pod vedením renomovaného stavitele a architekta Omby s podporou asi tří set dalších odborníků a dělníků. Je to významná stavba církevní i architektonická, obsahující prvky mongolské, tibetské i čínské kultury. V letech 1908 až 37 sloužil celý komplex i jako klášter pro 50 mnichů. Konec kláštera nastal díky tehdejší vládě poplatné sovětskému režimu. 

Avšak zásluhou několika schopných lidí ve vedení se komplex dostává roku 1941 pod státní ochranu a je tak zabráněno postupné destrukci. Obsahuje řadu artefaktů z okolního Ikh Khuree (dnes Ulanbatar), rovněž tak i z buddhistických objektů zlikvidovaných v okolí. Od roku 1942 je klášter uváděn jako muzeum, avšak přístupný byl pouze pro vybrané a diplomatické hosty. Po 20 letech se otvírá i široké veřejnosti. 

Dnešní komplex muzea chojinského lámy tvoří 5 širokých bran a chrámů, ve kterých je vystaveno přes 6 tisíc předmětů mongolského kulturního dědictví. Nabízí ukázku někdejšího stavitelství, ve kterém se odrážejí vlivy mongolské, tibetské, čínské a mandžuské. Můžeme tu poznávat základy mongolského buddhismu.

Celý komplex je ohrazen zdí a je skrytý za hradbou nově postavených výškových budov. Vchází se do něj z jižní strany menší budovou tzv. Maharadžovým chrámem. Naproti současnému vstupu je ještě brána dekorovaná freskami symbolizujícími ochranu a dlouhý život. Významnost brány zdůrazňuje 5 zobrazených draků.

Vstupme tedy kolem velkých soch vyrobených z papíru. Jsou to ochránci panovníka, jenž využívá jejich ohromné síly. Zde je i pokladna a prodejna suvenýrů.

Projdeme volným travnatým prostorem do Brány cti. Tento velkolepý vstup byl vytvořen speciálně pro ceremoniální účely. Pro procesí Bogdchána, vysokých církevních hodnostářů a vysoce postavených lámů, vstupujících do hlavního chrámu. Symbolickým významem brány je nevpustit dovnitř zlé síly a duchy zatímco je otevřeno nekonečnému štěstí a rozkoši. 

Pak je již před námi hlavní chrám. Zde jsou k vidění nejhezčí masky pro rituální tance a kresby thangka (svinovací malbanebo tapiserie s náboženskou tématikou, časté u buddhistů). Dále pak socha obsahující popel Chojinského lámy a mumifikované pozůstatky Ynzon Khamby, učitele Chojinského lámy a Bogdchána. 

Za Hlavním chrámem je Zankhanský chrám, místo věšteckých rituálů chojinského lámy. Je zde velký trůn pro Bogdchána a rituální předměty používané chojinským lámou. Stojí zde 6 velkých pozlacených soch ochránců buddhistického učení (dharmapalas). 

Posledním v hlavní řadě je Yadamský chrám. Je to místo tantrického tajemství, kam směl vstoupit jen Chojinský láma a několik velmi málo vyvolených. Jméno chrámu je odvozeno od božstva Yadam (ji-dam, osobní ochranné božstvo, na rozdíl od ochranných božstev vztažených k celé buddhistické obci. Jidamem může být kterýkoli z běžných buddhů sloužící hlavně k meditaci k dosažení (buddhovské) mysli), středobodu lámových meditací. 

Uprostřed chrámu je sedící pozlacená socha mahasiddha Krishnapada (mahásiddhové jsou praktikující, kteří díky intenzivní meditační buddhistické praxi dosáhli významných schopností mysli (sanskrtsky siddhi)) a okolo vyobrazení dalších tantrických božstev. 

Vlevo od Hlavního chrámu je chrám Zuu (Velkého Buddhy) postavený v tibetském stylu. Obsahuje velké zdobené sochy Buddhy, zhotovené z papírové hmoty a znázorňující jeho minulost, současnost a budoucnost. Na stěnách chrámu je i 16 papírových zobrazení arhats (praktikujícího, který překonal deset překážek a dosáhl nirvány) pomáhajících při šíření buddhistického učení.

Konečně vpravo od Hlavního chrámu je chrám Velkého spojení slasti a dobrodiní. Místně je chrám znám pod jménem Zanabazarovým (v 17. st. církevní vůdce Mongolů), jenž byl Čingisovým potomkem. Do Mongolska přinesl zpět duchovnost a kulturu po době čistě válečné a dobyvatelské. V chrámu jsou sochy zhotovené Zanabazarem, představující vrcholné umění té doby a unikátní použitou technologií. 

Při návštěvě chrám na nás dýchne klid a duchovnost minulé doby, jež tak silně kontrastují s pulsujícím životem za okolní zdí. Krásu a pohodu podtrhuje krátká doba, kdy v zahradě kvetou stromy a je kolem zelená tráva. Možná zvláštní věta pro mnohé z vás, ale je třeba připomenout, že Mongolsko je klimaticky velmi drsná krajina a větší část roku je bez vody a tedy vše zelené usychá a zem se obarvuje do hněda (pokud se nezavlažuje).

Mongolsko je pro našince doposud velmi málo známá zem nejenom geograficky, ale i kulturně. Stojí za to se sem podívat. Mnohé naše problémy tu dostanou poněkud jiný rozměr.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení