Do Retzu za památkami, vínem a čerty

Rakouské město Retz, které leží jen několik kilometrů od hranic s Českou republikou, má jen asi 5 tisíc obyvatel. Jejich počet se ovšem dočasně velmi zvyšuje ve významných obdobích, kterými jsou hlavně vinobraní a doba Adventu na konci roku. Do Retzu se tou dobou sjíždí množství turistů, aby byli přítomni slavnostem vína a začátkem prosince vyhlášenému průvodu čertů. Díky krátké vzdálenosti od moravského Znojma sem přijíždí stále víc našinců, takže na historickém náměstí i v ulicích městečka je v té době slyšet snad nejvíc čeština.

Lidé často spojují návštěvu Retzu s prohlídkou Znojma a jeho památek. Významný dolnorakouský Retz, který patří mezi někdejší opevněná příhraniční města, si ovšem zaslouží, aby mu návštěvník věnoval nejméně celý den. A pokud se vydá ochutnávat výborné víno, které se pěstuje v celém blízkém okolí a zdejší vinaři ho prodávají nejen ve vinotékách, ale také historických klenutých sklepích rozsáhlého městského podzemí, vyplatí se i přespat v některém z rázovitých hotelů nebo penzionů. 

Do Retzu přijíždíme autobusem ze Znojma během dopoledne a já si po cestě pročítám znovu informace o městě a jeho bohaté historii, které mi poskytl přítel Jarda Hladík, předseda Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE z Prosiměřic, jehož syn se přímo v Retzu věnuje vinařství a prodeji vína. Oba vědí, že město má návštěvníkům co nabídnout. A jak později i sám zjišťuji, je toho tolik, že může směle soutěžit s některými mnoha většími a známějšími rakouskými městy, které jsem viděl.

Může se chlubit zejména svou dávnou a často hodně dramatickou historií. Z původní slovanské osady, která se tady nacházela a kterou postoupil v polovině 11. století český vévoda knížecímu rodu Babenbergů, vznikla u obchodní stezky s obilím, solí a vínem vesnice REZZE, kde její majitelé, hrabata z Hardeggu bohatli z mýtného, jehož právo jim udělil český král Přemysl Otakar II. Město Retz bylo postupně opevněno hradbami, byl postaven dominikánský kostel a hrad. A vzniklo také rozsáhlé městské podzemí, které sloužilo hlavně k uskladňování vína. To podzemí má dnes délku téměř 25 kilometrů a veřejnosti je přístupná jen menší část. Ale i to mi později bohatě stačí, abych si udělal představu o unikátní podobě středověkých chodeb a sklepů.

Do historie města zasáhli neblaze čeští husité, kteří Retz dobyli v roce 1425 a samozřejmě vyplenili a vypálili. K proniknutí do městské pevnosti využili právě podzemí - tím, že se prokopali pod hradbami do jedné z chodeb. O něco později, roku 1486 dobyla Retz maďarská vojska krále Matyáše Korvína, ke konci třicetileté války bylo město - právě tak jako například moravské královské město Jihlava - okupováno vojsky švédského krále, které samozřejmě nebohé město také zcela zbídačilo.

Vystupuji na autobusového nádraží, ke kterému těsně přiléhá to vlakové se spojením do Vídně a dalších rakouských měst. Odtud to není daleko do centra, kam se dostávám kolem zdejšího zámku Gatterburg, který stojí od 18. století na místě původního hradu a ve kterém je dnes centrum turistického ruchu a hotel. A také velmi zajímavé Muzeum jízdních kol, kde návštěvník může obdivovat historické bicykly. Ty nejstarší jsou z roku 1820. 

Do Retzu vcházím gotickou Znojemskou severní bránou. Město má také jižní Kremžskou bránu, která je uzavřená a během Adventu jsou v ní nainstalovány velké Betlémské jesličky. Centrem města je docela velké náměstí s krásnými renesančními domy, okrovými a bílými a modrými, jako z filmové pohádky. Asi tím nejhezčím je Verderberův dům z roku 1583, spíše dvojdům, který vypadá jako zámek a který si dal postavit bohatý kupec. Jsou tu ještě další domy významných měšťanů, třeba Malovaný dům se sgrafity a pak i jeden, kde nacházím pamětní desku na pobyt skladatele Franze Liszta. Náměstí doslova vévodí renesanční radnice s vysokou hodinovou věží a ochozem, ze kterého je nádherný výhled na město, okolní vinice a také na nedaleký větrný mlýn ze 17. století, kam se dá při příznivém počasí dojít z města pěšky. Radnici jsem při prvním pohledu považoval za kostel - a moc jsem se nemýlil.

Byla to totiž původně gotická svatyně Panny Marie a na radnici ji přestavěli až v 18. století. Dnes už je radnice jinde, do horních pater si můžete zajít na kávu atd., ale v přízemí zůstal kostel zachován a jak zjišťuji, má nádhernou renesanční a rokokovou výzdobu. Jen o kousek dál na náměstí stojí pěkně zachovaný zdobený pranýř i s "mečem práva" a pak docela pěkné barokní kašny a bohatě zdobený morový sloup.

V době Adventu se tady konají trhy a také tu končí průvody a veselice čertů, které vycházejí od Znojemské brány na náměstí, kde pak křepčí kolem ohně a fotografují se s návštěvníky. Já se ale teď vydávám středověkou uličkou z náměstí k Dominikánskému kostelu, raně gotické trojlodní stavbě z roku 1295, kde nacházím uvnitř krásnou barokní výzdobu a také schránku s ostatky patrona města sv. Placida.

Tady už jsem se ocitl na stezce kolem městských hradeb a blízko vinic, které město těsně obklopují. A mohu se zblízka kochat pohledem na poměrně rozsáhlé zbytky někdejšího mohutného městského opevnění,které tvořily valy,příkop,parkán a vysoká městská hradba. V této části je to malebná Haberfeldova věž, zesílená mohutnými baštami. Procházím pak kolem hradeb. Vracím se do centra, abych ještě navštívil proslulé podzemní chodby v hloubce zhruba 25 metrů pod městem. Předtím absolvuji ale je ještě za jedno euro výstup na radniční věž se skvostným výhledem z ochozu a místnostmi, ve kterých sídlil věžník. 

A pak už sestupují jedním z domů na náměstí do podzemních chodeb a sklepů, ve kterých ochutnávám zdejší výtečné víno. Chodby podzemí a vinné sklepy, ze kterých největší je Lindenkeller, byly vytesány v pískovci a bohatší vinaři si své sklepy a sklípky zpevňovali cihlami. Já teď mohu procházet někdy užšími a nízkými,jindy širšími a často goticky lomenými chodbami s písečným prachem pod nohama, kde musím dávat pozor, abych se neotřel o stěny, protože pískovec se drolí. Z hlavních chodeb se vydávám do odboček, přisvětlených romanticky svíčkami a pak nacházím velké klenuté sklepy, kde kolem sudů a množství složených láhví popíjí návštěvníci víno a ochutnávají k němu různé místní dobroty.

Dalo by se tu ještě strávit hodně příjemných chvil, ale je doba Adventu a chci stihnout pěvecký koncert v sakrální síni bývalé radnice a pak samozřejmě průvod čertů. A tak si umiňuji, že se do Retzu příště podívám v létě, abych vychutnal v klidu jeho památky a snad ještě i na podzim v době vinobraní - protože tohle zajímavé město za to rozhodně stojí.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava