Za křesťany a romantikou do Quseiru

Při příletu nás nad Egyptem vítá tradičně krásné počasí s modrou oblohou a sluncem, které se dobývá ostrými paprsky do okénka letadla. To se ale rychle mění při letu od Hurghady na jih, kdy se vše zahaluje do mlhy, ve které se náš stroj pohybuje jako slepý poutník, řízený jen přístroji. Až do Marsa Alam všecko zahaluje hustá mlha. Ta nás provází i po přistání až do hotelu. Poušť se tady přibližuje až k moři a písečná bouře halí náš hotel, jeho krásnou tropickou zahradu i moře do bíložlutého oparu.

Ani druhý den není lepší - cítíme jemný písek mezi zuby i v krku a pečlivě zavíráme okna na balkon. Místní se jen usmívají a mávají rukou. Zítra už to bude dobré. Moc jim nevěříme, ale opravdu. Nazítří ráno už není po žlutavé mlze památky a slunce praží do korun palem, kde poletují ptáci. A moře se modrá jako ve filmu až ke korálům, kde na nás čekají barevné ryby, které na jedné z pláží můžeme pozorovat docela zblízka a dokonce zahlédneme při šnorchlování i mořskou krávu. 

Jsme ale v Egyptě, kde je množství historických památek a také starobylých měst, která mají tisíciletou historii. A tak se další den do jednoho z nich vydáváme. Leží jen hodinu cesty na sever od letoviska Marsa Alam.

El Quseir byl původně jen nevelkou rybářskou osadou, která ale nabyla významu za dob egyptských faraonů. Podle starých pramenů právě z tohoto přístavu vyplula královna Hatšepsut do mystické africké země Punt. Ve středověku se stal z Quseiru významný obchodní přístav, kam se dováželo koření a jiné zboží z blízkých arabských zemí. Do 10. století byl důležitým přístavem pro poutníky na cestě do Mekky. Ti tady mohli nechávat své velbloudy či osly a byli loděmi dopravováni dál. Jejich bezpečí chránila mohutná pevnost Sultána Selima I. ze 16. století, která tady byla vybudována. 

Pevnost přežila boje mezi britskými a francouzskými vojsky v 18. A 19.století a město se stalo významným střediskem, kterým procházel obchod s kořením do Británie. Otevření Suezského průplavu roku 1869 ale znamenalo konec rozkvětu města a přístav postupně upadal - až do počátku 20. století, kdy se Quseir stal centrem zpracování fosfátů. A do dnešních dob, kdy se o něj zase začali zajímat turisté a cestovatelé, kteří si tady začali nacházet stopy dávného Orientu. Ale nejen ty.

Po příjezdu do centra města nás docela překvapilo, že tady nacházíme pěkný křesťanský kostel egyptské koptské církve, o kterém se nepíše v žádném průvodci. Podle domorodců, se kterými hovoříme, pochází z počátku 20. století. Al Qusair má dnes zhruba 40 tisíc obyvatel a podle informací, které zde získáváme, má město téměř 20 procent koptských křesťanů.

Ve velkém kostele právě probíhá bohoslužba a my máme možnost se svolením představitelů kostela být přímo při bohoslužbách a udělat si i snímky. Kostel se nachází na rozlehlém prostranství nedaleko centra. Uvnitř jsou na stěnách obrazy svatých, za vidění stojí bohatá výzdoba oltáře i malby na stěnách i stropě. Lavice jsou zaplněny věřícími, kteří sledují kněze u oltáře s namalovanými anděly. Je to nevšední a zajímavá podívaná a všude se tu setkáváme s porozuměním i laskavou pozorností, jaká je samozřejmá zdejším koptským křesťanům, jak jsem je poznal už před lety ve staré Káhiře.

Vydáváme se pak do ulic starého Quseiru, kde na na nás z polorozpadlých i novějších ulic dýchá egyptský orient uliček a bazarů, obcházíme staré hradby města až k pevnosti, z jejíchž střílen trčí hlavně děl. A přicházíme k mešitě ze 14. století i k té novější a pak k rybářskému přístavu i pěkné pláži u města. Ale před sebou máme ještě dlouho koptský kostel, kde nám bylo tak hezky. Al Quseir, který má dnes zhruba 40 tisíc obyvatel, byl neprávem donedávna turisty zapomínán. Snad se teď znovu probouzí a najde si své návštěvníky, kteří v něm určitě budou objevovat místa, která je zaujmou a zůstanou jim nadlouho v srdci.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava