Postřehy z Minsku

I když v současné době není Bělorusko cílem mnoha turistů, přesto se v nabídce cestovních kanceláří tato země, sice skromně, avšak přesto, objevuje. Kdo tuto zemi navštívil před časem, či pár let po rozpadu Svazu, pak dnes ji asi nepozná. Již několik let probíhá mohutná obnova a nejde jen o hlavní město či pár vybraných středisek. Bělorusko vsadilo také na rozvoj cestovního ruchu a má co nabídnout. Už to není ten klasický Inturist, známý z minulosti.

Asi první místo, které navštívíme je Minsk. Létá sem řada společností a je to nejjednodušší způsob, jak se tam dostat. K tomu je ještě v  poslední době zvýhodněný krátkodobý vstup bez vízové povinnosti. Vydejme se na krátkou cestu do centra hlavního města, Minsku.

Jak bylo řečeno, nejjednodušší vstup je letecky. Přiletíme na „nové“ mezinárodní letiště Minsk2, které je něco přes 40 km vzdálené od centra. Odbavení je standardní a bez nějakých komplikací. Cestou z letiště potkáváme několik pomníkových připomínek na 2. světovou válku. Kousek za letištěm je to např. Mohyla slávy. Vlastní město nás dnes již vítá na předměstí Uručča, je to moderní sídliště prostoupené lesem nebo les prostoupený hlavně bytovými domy? Před deseti lety byla situace naprosto jiná. Projedeme křižovatku s okružní dálnicí a jen na okamžik zahlédneme republikové sportovní a olympijské centrum Zelený luh. Pak už jen široký bulvár vedoucí ke středu města. 

Pamětní kostel Všech svatých

První zajímavou zastávkou je, poněkud vpravo ležící Pamětní kostel Všech svatých. Byl postaven na konci 20. století na památku všech nevinných obětí válek. V  zemi to je jediný kostel - památník. V  podzemní kryptě jsou výklenky, ve kterých jsou pozůstatky tří neznámých vojáků ze tří válek – Napoleonských, první a druhé světové. Dále je tu pietně uložena půda z významných bojišť, kde byla prolita krev běloruských vojáků. Podobný památník nenajdeme široko daleko. Vedle stojí i dřevěný pravoslavný kostel Svaté trojice a kašna se svatou vodou.

Náměstí vítězství

Dalším velmi zajímavým moderním objektem je budova Běloruské národní knihovny. Původní budova pochází z roku 1922. Současná knihovna je třetí největší v počtu ruskojazyčné literatury za knihovnami v Moskvě a Petrohradu. Byla otevřena roku 2006 a ve svých fondech má bezmála 9 milionů položek. Je moderně vybavena pro knihovnické služby a je jedinou veřejnou budovou s vyhlídkovou plošinou s pohledem na město. V  parku kolem budovy se pořádají různé kulturní a společenské akce.

Národní knihovna

Kousek za knihovnou je Akademgorodek se zajímavou geologickou expozicí všech hornin vyskytujících se v Bělorusku, v tom i zavlečených sem ledovcem.

Cesta pokračuje kolem parku Čeljuskinců, Dnes městský park s téměř 80 hektary, doplněný i o cizokrajné dřeviny, slouží pro zábavu i poučení návštěvníků. Je zde také připomenutá temná historie parku v době bývalého režimu Svazu.

Stánek se suvenýry

Nedaleko je další zajímavost a to botanická zahrada patřící k největším v Evropě. Jsou tu k vidění i rostliny z jiných kontinentů nebo přírodních oblastí. Projíždíme dále podle parku Jakuba Kolase, běloruského národního básníka, jehož socha náměstí vévodí. Pak se projíždí Náměstím vítězství. Dá se projet kolečko kolem pomníku připomínajícího oběti druhé světové války. Možná se to nezdá, ale tato historie je tu i po jejím skončení po víc než 70 letech stále živá.

Staré pohlednice města

To se již blížíme k samému středu města. Po pravé straně mineme ještě Palác republiky hostící velké koncerty a jiné masové akce kulturního nebo politického života.

Kostel sv. Simeona a Jeleny

Dorazili jsme k  centrálnímu Náměstí nezávislosti. Je uváděno jako jedno z největších v Evropě a sloužilo hlavně k velkosvátkům v sovětské době. Dnes je tu podzemní obchodní dům a zajímavostí je kostel sv. Simeona a Jeleny. Není sice starý (1905-10), avšak zaujme svou historií stavby i interiérem. Pak tu jsou i vládní budovy, radnice nebo parlament. Dorazili jsme do centra a odtud je možné se vydat na pěší procházku, hlavně do Starého města. To je však jiná kapitola naší návštěvy Minsku. Město se za posledního desetiletí výrazně změnilo a stojí za návštěvu. Ostatně přesvěčte se sami. Pokud potkáte ochotného taxikáře, pak výše popsaná místa nejenom uvidíte, ale dozvíte se o nich mnoho zajímavostí.

foto: Ivan Farský

Iva Bryndová