Zajímavosti cesty z Minsku do Vilniusu

Vyjedeme z centra Minsku a dostaneme se na jeho okraj tvořený novou moderní zástavbou. Klasické výškové domy asi moc nezaujmou, avšak parkové úpravy zajímavé jsou. V Minsku se současně se sídlišti zakládají i velké parky. Mineme tedy některé z nich (Pavlovův, Dvorytskyj apod.). Jsou to plochy lesa, volných nebo vodních ploch. Celkem rychle se dostaneme k okružní magistrále a zde se nevydáme přímo k litevské hranici, nýbrž si uděláme menší zajížďku ke dvěma místům, která jsou zanesena v Seznamu světového dědictví UNESCO.

První zajímavostí je oblast Priluki. Za zmínku stojí park se zámkem a vedlejší starý pivovar. Z novějších pak centrum lidové tvorby. Pokud se tu zastavíte, pak nemůžete minout větrný mlýn opravený hned v roce 1945.

Mineme město Dziaržinsk. Člověk trochu znalý historie se asi trochu oklepe při vzpomínce na tuto osobu. V  jeho okolí je několik starých „usaděb“, bunkrů a pevnostních staveb ze 30tých let minulého století. Jedna z  nich je k vidění v poli u křižovatky za benzínovou čerpací stanicí.

Městečko Stoubcy je pro Bělorusy významné. Pochází odtud jejich národní básník K. M. Mickevič, píšící pod pseudonymem Jakub Kolas. Jeho dílo lze trochu připodobnit našemu P. Bezručovi. Okolí bylo v minulosti významnou rolnickou oblastí, dnes se tu lze setkat s četnými stavbami, statky a hlavně vodními mlýny. Opravují se i kostely a drobné sakrální stavby, kterých je cestou k první zastávce celá řada.

Zámek Nesviž

Zastavujeme před významnou památkou, zapsanou v seznamu Světového dědictví UNESCO, zámkem v Nesviži. První zmínky o oblasti pocházejí z první poloviny 13.st. V té době i později patřilo toto území Velkoknížectví Litevskému a v 15. století připadlo knížecímu rodu Radziwillů. Zámek pochází z 80tých let 16.st. Významný je i fakt, že od roku 1627 tu existovala věhlasná lékárna. Později přibyly i další církevní stavby patřící různým náboženským řádům. Exponovaná poloha místa vedla i k četným poškozením díky vojenským vpádům. Městečko se vždy díky Radziwillům vzpamatovalo a stalo se v 18.st. významným textilním centrem.

Hlavními památkami jsou Zámecký komplex patřící vládnoucímu rodu (až do 1813) UNESCO. Jeden z prvních jezuitských kostelů na světě a jedna z prvních barokních staveb v Polsko-litevské unii (2017 v  opravě). Stavební styl posléze ovlivnil i další architekturu Běloruska, Polska i Litvy. Ve městě pak stojí za pozornost Slutská brána a nedaleká budova radnice.

Interiér v zámku Nesviž

Prvotní zájem je však o zámek Radziwillů. Byl to nejmocnější polsko-litevský šlechtický rod s vlastním erbem (orlice). Postupem doby se však rozštěpil na několik větví, které ne všechny byly úspěšné a některé dokonce zanikly.

Zámecký komplex je ukázkou nového stavebního pojetí, které ovlivnilo široké okolí s dalekým přeshraničním přesahem až do Střední Evropy. Komplex tvoří 10 propojených budov, hlavně kolem šestistranného nádvoří. Okolí je opevněno vodním příkopem a zbytky starých hradeb ze 16.st. Dnes je komplex díky zahraniční pomoci plně zrekonstruován a vítá četné návštěvníky. Dlužno dodat, že vnitřní interiéry nadchnou i našeho náročného návštěvníka a je jen na škodu, že se sem podívá z naší země velmi málo návštěv. Je to snad pod vlivem politické propagandy, těžko soudit. V každém případě místo za návštěvu stojí a na Seznamu není určitě z jiných než kulturně-historických důvodů. Jeho návštěva je možná i během „víkendových“ leteckých zájezdů.

Dalším místem nedaleko Nasviže je hrad v Miru. Je opět na Seznamu UNESCO.

Vesnice Mir vznikla asi v polovině 14.století. Nachází se zde pozdně středověký hrad, díky čemuž bylo místo po staletí vystaveno mnoha útokům. V moderních dějinách se stalo město známé především díky tomu, že se jednalo o původní sídlo ješivy Mir, která zde existovala nepřetržitě od 1815 až do pádu Polska v roce 1939 (současné obnovené ješivy Mir se nachází v New Yorku a v Jeruzalémě).

Stavba hradu byla zahájena na konci 15. st. v gotickém slohu a končí o několik let později na počátku 16. století.

Interiér hradu Mir

Jde o čtvercovou stavbu s věžemi v rozích. Pátá věž je umístěna nad padacím mostem. Hrad má velmi promyšleně vybudovaný obranný systém. Hradby obsahují dvě řady střílen a věže umožňovaly střelbu z děl. Okolo celého komplexu byly vybudovány zemní valy s bastiony ve všech rozích a vše bylo obklopeno vodním příkopem.

Interiér hradu Mir

Okolo roku 1568 přešel hrad do rukou hraběte Radziwilla, který pokračoval v budování, tentokrát v renesančním stylu. Podél východních a severních hradeb vybudoval třípatrový palác bohatě zdobený portály, sloupy, balkony a verandami. U severní části hradeb byla vybudována italská zahrada, na opačné straně pak umělé jezírko.

V 2. pol. 18. st. bylo sídlo opuštěno a v napoleonských válkách utrpělo vážné škody. Obnova a zrestaurování přichází až koncem 19. st, kdy pokračovatelé původních majitelů provedli řadu úprav, přestaveb a doplnění. V jejich rukou zůstal hrad až do roku 1939.

V průběhu 2. světové války byl obsazen německými okupačními vojsky a sloužil i jako sběrný tábor pro místní židovskou komunitu před transportem do likvidačních koncentračních táborů.

Je to ale unikátní stavba běloruské architektury zachycující stavební vývoj od gotiky až po baroko.

Další cesta k  litevskému Vilniusu vede místy spojenými se jménem Adama Mickiewicze, což je zase jiná kapitola. Tak šťastnou cestu po těchto a dalších zde neuvedených místech západně od Minsku.

Iva Bryndová