Národní park Dajti v Albánii.

Albánie je malou zemí na pobřeží v jižní části Jaderského moře naproti italské Puglii (Otrantský průliv, 70km). Měří bezmála 29 tis. km2. Přesto má na svém území 14 Národních parků. Jedním z nich je i NP Dajti (294 km2) velmi lehce dosažitelný z centra hlavního města Tirany.

Nejprve dojedeme autobusem k dolní stanici kabinkové lanovky, (v provozu od roku 2005) a tou pak pod horu Dajti (1612) do výšky jen málo nad 1000 metrů nad mořem. Převýšení centra města a stanice lanovky je asi 900m. Spodní hranice parku je někde okolo 500 metrů a zahrnuje i nejvyšší místa vápencového masivu. 

V místě horní stanice je moderní hotel a řada možností pro volnočasové aktivity návštěvníků. To je dnes svým způsobem velký problém pro ochranu celého prostoru. Na prvním místě je zde problém odpadků. Řada hotelů a dalších subjektů infrastruktury si velké starosti s odpadem nedělá, což je viditelné na mnoha nelegálních skládkách.

Vychází odtud několik cest s charakterem vysokohorské turistiky i menší velmi snadné úseky pro běžnou procházku. Ze silnice, která sem z města také vede, je velmi hezký výhled na hlavní město. Z minulosti tu je k vidění i několik betonových bunkrů a obranná linie, které měly sloužit v případě hypotetických bojů. 

Masiv je i významnou klimatickou hranicí, kde padá velké množství srážek (1600-1800mm) i v létě, což je pro středomořské klima netypické. V zimě napadne ve vrcholové části i dost sněhu. V zimě 2018 i 2017 napadal sníh i v hlavním městě, což bylo pro místní obyvatele velkou atrakcí a nezvyklostí. To se projevuje na vegetaci, např. v lesních porostech národního parku. Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) vede park v kategorii II, a byl uznán za význačnou oblast rostlinstva mezinárodního významu společností Plantlife.

Většina parku je porostlá lesem nebo méně křovinami (macchie). Vyskytuje se tu běžná květena rostoucí na karbonátových horninách. Díky velké návštěvnosti v průběhu celého roku (i zimní sporty) tu nejsou velcí savci, které jinak v ostatních horách Albánie běžně najdeme.

Prostor je vyhlášen Národním parkem od roku 1966 a moderní lanovka je v provozu od roku 2005 a naskýtá se z ní po 20 minut trvající jízdě nádherný výhled jednak na hlavní město a jednak i na velmi dramatickou krajinu, nad kterou se vznáší mnoho desítek metrů. Z výše položených míst parku je za dobré viditelnosti možné spatřit i moře. Na území parku s druhé strany masivu odvrácené od města jsou také vodopády, horské potoky, jezero, zbytky starého hradu, lesy a chráněná příroda, mnohem méně ohrožená než ta na straně k městu přivrácená a lehce z něho dostupná.

Kdo navštíví Albánii a její hlavní město by si neměl nechat ujít tuto atraktivitu a prohlédnout si ho z tzv. Balkónu Tirany, jak je tato vyhlídka místními nazývána.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení