Stříbrná cesta - The Silver Trail

Yukon, to jsou pro většinu z nás především příběhy zlaté horečky, tak jak je popsal Jack London. Neméně pozoruhodné jsou ale i časy, kdy se po prvotních nálezech zlata začaly objevovat na Yukonu i další vzácné nerostné suroviny. Jednou z nich bylo i stříbro nalezené v divočině kolem dnešního Keno City.

The Silver Trail je dosud málo známý klenot Yukonu. Je to silnice odbočující z  Klondike Highway spojující Dawson City s Whitehorse směrem na východ ke stříbrným dolům v  Keno City a je přístupná celoročně. Vine se územím původního kmene Na-Cho Nyäk Dun a nabízí výjimečnou příležitost okusit divočinu Yukonu a dozvědět se něco o historii těžby drahých kovů. Můžete tu tábořit, pozorovat zvířata, sjíždět řeky na kajaku či kánoi, chodit po kopcích nebo sjíždět je na kole, rybařit na řekách a jezerech, lovit i rýžovat zlato na zlatonosných potocích, v  zimě lyžovat a pozorovat polární záři.

Řeka Mayo

Silnice začíná u Stewart Crossing na Klondike Highway a vede 121 kilometrů do osady Keno City, historického centra těžby stříbra. Prvních 62 kilometrů má silnice asfalt, dál pokračuje udržovaná štěrková cesta. Jsou na ní zastávky s informačními tabulemi. Kempy jsou ve Stewart Crossing, v  Mayo, u Five Mile Lake a v  Keno City, tábořit se ovšem dá kdekoli.

Stewart Crossing

Prospektoři našli zlatinky v  píscích a štěrcích na březích Stewart River již v  roce 1882. Alexander MacDonald, prospektor z  New Brunswick se v  této oblasti toulal roku 1887 a pojmenoval jezero Mayo a řeku Mayo po obchodníkovi Alfrédu Mayovi, jenž první prospektory na Yukonu podporoval formou jídla a zásob. Odhaduje se, že v  80. letech 20.  století se ze štěrků Stewart River každý rok vytěžilo zlato v hodnotě až šest tisíc dolarů, a na jednoho muže tak připadal denní výdělek kolem třiceti dolarů. V  té době byla průměrná denní mzda v  Americe kolem jednoho a půl dolaru (tato částka odpovídala v  r. 2012 třiceti pěti dolarům). Přesto zlato ve formě zlatinek neodpovídalo představám řady zlatokopů o bohatých nalezištích nuggetů, mnozí tak opustili řeku Stewart a pokračovali dále na sever, na Klondike.

Most na řece Mayo

V  roce 1903 byla v  horách nad Mayo objevena bohatá stříbrná žíla, ale trvalo léta, než zde vznikly stálé zábory a začalo se těžit. V  roce 1915 však již byly zbudované celoročně sloužící silnice, a těžké povozy tažené koňmi tak i přes zimu mohly vozit stříbrnou rudu z  dolů na kopcích poblíž osady Keno City do níže položené osady Mayo na břehu řeky Stewart.

Hlavní ulice v Mayo

Těžba stříbra v  Keno City se postupně stala významnější než těžba zlata a dalších sedmdesát let byla podstatná pro ekonomický rozvoj této části Yukonu. Rekordní množství vytěžené rudy bylo zaznamenáno roku 1922 - těžba dosáhla 12 000 tun. Do uzavření dolů v  roce 1989 se zde vytěžilo přes 214 milionů uncí stříbra a také významné množství olova a zinku.

Řeka Stewart v Mayo

Na stříbrné žíle poblíž Keno City jsou stále těžitelné zásoby. Těžba je ale v  současnosti utlumená, protože ceny stříbra jsou nízké. Největší odběratel stříbra - fotografický a filmový průmysl přešel na digitální technologie, cena stříbra se rázem propadla a přestala se vyplácet. Těžařská firma je prý ale připravená těžbu obnovit, má na restart dokonce odloženo půl milionu dolarů. Nově objevená naleziště by totiž mohla vydat dalších sto milionů uncí stříbra.

The Binet House - Interpretative Centre s vozem na kterém se převážela stříbrná ruda

Městečko Mayo leží na pravém břehu mohutné řeky Stewart (Stewart River). Pytle s rudou se tu překládaly na kolesové parníky a ty pluly po řece Stewart a dál po Yukonu až do Whitehorse. Parníky však měly omezenou kapacitu nákladu a také musely často čekat na dostatečně vysoký stav vody v  řece. Navíc potřebovaly obrovské množství dřeva - parník plující proti proudu mohl spálit až dva krychlové sáhy = 128 krychlových stop (128  krychlových stop = 4,042 metrů krychlových) palivového dříví za hodinu. Každý parník tak za sezónu spálil průměrně osm tisíc sáhů. Pro zajištění takového množství dřeva tu byly zaměstnány stovky lidí. Největší těžební společnost se proto na konci 40. let 20. století rozhodla do Mayo postavit silnici, a tak transport rudy na lodích skončil v  roce 1950. Dnes je Mayo sice malá osada, ale udržovaná, s  hezkými domky a posekanými trávníky. Nachází se tu velká škola, zdravotní středisko, dům místní správy, fotbalové a nohejbalové hřiště a dokonce i bazén. Takový standard se třeba na americké Aljašce jen tak nevidí, zvláště ne v  místech obývaných původními kmeny. Dost možná je to tím, že v  Mayo je také malé vojenské letiště.

Keno muzeum

Pro návštěvníka Silver Trail je nejzajímavější samotné historické centrum těžby stříbra - Keno City. Osada se stala centrem služeb a společenského života již před rokem 1920 a i dnes toho Keno City nabízí překvapivě hodně. Nachází se tu hotýlek, ubytovna, kempink, pekárna, bar i kavárna. Ještě v  roce 2017 tady Mike Mancini, Ital původem z  Bari provozoval snack bar, kde pekl italskou pizzu a jiné jihoitalské speciality podle receptů své matky. Také dbal na povznesení ducha a v  baru bylo možné si vypůjčit knihy. Mike v  Keno City stále žije, ale již se chystá na odpočinek. Svůj bar návštěvníkům rád otevře a ukáže, a i když už nic k  snědku nenabízí, je to příjemná místnost s  domáckou atmosférou.

Vůbec celé Keno City dýchá starými časy, na každém rohu jsou stará auta a stroje, co se nevešly do muzea, a i místní chlapi vypadají stejně jako ti na fotkách z  roku 1920. Život tady plyne pomalu, místní lidi se snaží nějak existovat. V  létě tu přebývá kolem třiceti lidí, v  zimě patnáct. Řada stařičkých srubů nyní patří novým majitelům, kteří je zrenovovali. Někteří je využívají pro soukromé účely, ale  třeba v Sourdough Tavern hraje živá hudba, v Grant Cabin je umělecká galerie a anglikánský kostel Všech svatých (All Saints) se dnes využívá celoročně jako knihovna s  tituly ve více jazycích.

Hornické muzeum (Keno City Mining Museum) zahrnuje čtyři budovy se starými auty, vrtnými stroji, rypadly, nářadím a rozličnými vehikly používanými při těžbě stříbra a k  přepravě rudy. Historie těžby i pomůcek je tu řádně chronologicky popsána a doložena fotografiemi. K  muzeu patří i bývalá Jackson´s Hall z  roku 1922. Tady Tommy Jackson provozoval komunitní centrum s  tanečním sálem a kinem. Hrál se tu kulečník a pořádaly večírky i vánoční nadílky. Jackson´s Hall je otevřena od poloviny května do poloviny září a její exponáty, fotografie a archivy dokazují, že život v  izolované hornické osadě nebyl zaplněn jen tvrdou prací, ale byl také překvapivě pestrý a kulturně bohatý.

Z  Keno City se lze vydat na řadu vycházek i treků různé délky i obtížnosti, jak pěšky, tak na kole či na lyžích. Trasy vedou kolem starých těžebních záborů, šachet a srubů, do kopců, přes alpinské louky i do malebných údolí. Většina z  nich je značená. Největší kouzlo je ale ten zdejší nesmazatelný duch starých časů, který tu vyzařuje z každého domu, ulice nebo stezky.

Děkujeme firmě Tilak za podporu cesty na Yukon a Aljašku

Magda Pecoldová