El Chorro

Asi 40 km severozápadně od Malagy proti proudu řeky Guadalhorce leží na konci soustavy kaňonů a vodních děl malá vesnička El Chorro. Vesnice sama o sobě nevyhlíží dvakrát vábně, malé nádraží s chlapíkem, opírajícím se o zábradlí, jehož celodenní křik láká vystupující cestující a kolemjdoucí turisty k návštěvě bufetu a obchodu, kterému pyšně říká Supermercado, několik španělských venkovských staveb včetně kostelíku a stádo koz, které, hlídáno dvěma šakaloidně vyhlížejícími psy, se dvakrát denně projde vesnicí, míříce někam za pastvou. Pouze přítomnost velkého kempu, teoreticky luxusního hotelu La Garganta (včetně bazénu) a turistické ubytovny - Reffugia obydleného skupinou neortodoxně vyhlížejících turistů nám dává tušit, že se v okolí může nalézat nějaká zajímavá lokalita. A taky že ano. Nad vesnicí se tyčí vysoká hradba vápencových skal, která je provrtána několika tunely, jimiž jezdí vlaky mezi Malagou a Cordobou. A až projdete dvěma tunely, narazíte na opravdovou raritu. Před vámi se objeví ústí kaňonu, jehož stěny se pnou do výše 300 m.

Asi v jedné třetině výšky jsou na stěny nalepeny úzké lávky, jejichž konstrukce nevzbuzuje mnoho důvěry. Představte si asi 80 cm široký chodníček, bez zábradlí, kdy na železných traverzách leží cihlová klenbička zalitá tenkou betonovou vrstvou, na mnoha místech proděravělá jak zubem času, tak i padajícími kameny. Jméno? Camino del Rey - stezka krále. Ve dvacátých letech si tehdejší španělský panovník tyto lávky nechal postavit, (stavěli je vězni) se záměrem sledovat pilnou prácidělníků, kteří stavěli přehradu v El Chorru. Státnické povinnosti však zřejmě králi nedovolily, aby se byť jedenkrát po lávkách prošel. Zato v současné době se po adrenalinem nabitých lávkách procházejí většinou horolezci, pro které je kaňon, plný krásných lezeckých terénů, pravým lezeckým Eldorádem.

Cesty většinou začínají nebo končí právě na lávkách. V minulých letech vedlo přes kaňon natažené 130m ocelové lano, po kterém se dobrodruzi pouštěli na nejrůznějších zařízeních nad hloubku dobrých 110 m. Dne 11.8.2000 se však lano zatížené třemi mladými lezci z Malagy uvolnilo a spadlo do kaňonu. Zbytky lana, malý křížek, pamětní deska a mravenčení v zádech autora, který na tomto laně visel pět měsíců před neštěstím, jsou posledními důkazy minulých dobrodružství. Po lávkách se lze dostat do překrásného údolí, kdeje možné na hebké trávě pod planými pomerančovníky tábořit, nutno říci, že v letošním roce bylo na zmíněném paloučku již velice čisto, dokonce bylo možné využít tří igelitopytlových popelnic, což nebývalo. Při sestupu z lávek na palouk míjíme polorozpadlé stavení s nádrží čisté vody, kde se lze ochladit a vykoupat. Z vyprávění chataře v reffugiu jsme se dozvěděli, že v domku snad bydlela nějaká hippies komunita, která se prý při nějakém zvlášť povedeném večírku pozabíjela.

Lezeckých sektorů je v okolí El Chorra mnoho, nejznámější a nejvyhledávanější je však sektor El Makinodromo, kde je v převislé stěně koncentrace těžkých cest z nichž jsou nejproslulejší Lourdes - 8a a Cous-Cous 8c. Obecně řečeno lezci si v El Chorru přijdou na své, nejideálnější doba pobytu je od ledna do dubna. El Chorro však není pouze pro lezce, na své si přijdou i turisté, cykloturisté i kaňonáři.

Pouze několik kilometrů serpentin se šplhá silnice z El Chorra směrem na městečko Ardales, kde se po několika minutách zběsilého točení volantem či šlapání do pedálů otevře pohled na rozlehlou a hlavně netušenou vodní hladinu několika přehrad, kde si na své přijde milovník klidu, koupání, loďkování i windsurfingu. Turistická infrastruktura ovšem téměř zcela chybí, veškerá pozornost Španělů i turistů je naštěstí jednostranně upřena k blízkému moři, takže oblast teprve čeká na komerční objevení.

Pítrs