Tragedie a hrdinství na Charlie Lake - Alaska Highway

Nedlouho po útoku Japonců na Pearl Harbour ze 7. prosince 1941 schválil americký president Franklin D. Roosevelt plán postavit pozemní zásobovací trasu z Kanady na Aljašku. Její stavba začala v březnu 1942 a přivedla do severní Britské Kolumbie, na Yukon a Aljašku téměř jedenáct tisíc amerických vojáků i spoustu civilistů. Na samém počátku stavby byla řada z nich usazena v oblasti městečka Fort St. John a razili si odsud cestu na sever.

Den 14. května 1942 krátce po osmé hodině ráno vyplula z přístaviště na jižním konci Charlie Lake pontonová loď 341. regimentu (341st Engineer Regiment), aby dopravila vybavení, zásoby a lidi do tábora na severním konci jezera, asi 20 km daleko. Na palubě bylo 17 mužů. Operaci měl na povel major John Marvin Turvey, který také dohlížel na nakládání zásob, jež mimo jiné zahrnovaly velitelské auto s vysílačkou, buldozer a barely s ropou.

Charlie Lake v létě za pěkného počasí je místo zaslíbené hlavně pro rybáře

Na stavbu lodi se třemi nosnými částmi dohlížel John Langendorf, velitel 74. technické jednotky (74th Engineer Company). Přední části byly zakryty plachtovinou, aby byl náklad chráněn před navlhnutím, a poháněly ji dva motory, každý o síle dvacet dva koňských sil.

Když pontonová loď opouštěla přístaviště, byla hladina zčeřená vlnami o výšce asi třicet centimetrů. Protivítr během plavby sílil a loď musela brzy překonávat vlny o výšce dvakrát až třikrát větší. Když v 11.15 posádka zjistila, že z přívodní hadice k jednomu z motorů vypadla zátka a benzín vytéká do jezera, nacházeli se uprostřed jezera, asi ve dvou třetinách vzdálenosti k cíli. Major Turvey nařídil obrat k západnímu břehu. Bohužel v momentě, kdy se loď začala obracet, udeřily do pravého pontonu v rychlém sledu dvě vlny, zalily ho, loď se riskantně naklonila a během necelých dvou minut šla pod vodu.

Charlie Lake Park (Alaska Highway km 86) - památník věnovaný památce amerických vojáků, kteří zemřeli při potopení pontonu dne 14. května 1942

O dva a půl kilometru dále, na severozápadním břehu, si místní traper Gustav Albin Hedin ve svém srubu zrovna chystal snídani a dalekohledem občas sledoval, jak pontonová loď postupuje kupředu. A pak najednou ji nikde neviděl. Zato spatřil vojáky, jak ve vodě bojují s vlnami. Během dvou minut spustil svoji čtyřmetrovou veslici na vodu. Trvalo mu dalších patnáct minut doveslovat k mužům. Na hladině jich bylo devět. Snažili se zachránit, ale boj se živlem jim stěžovalo těžké zimní oblečení a boty. Někteří vůbec neuměli plavat. Traper dotáhnul dva muže ke břehu a vrátil se k místu nehody, i když hrozilo, že vlny polknou i jeho malou loďku. Zachránil další dva muže a při třetí cestě ještě jednoho.

Pozdější vyšetřování uzavřelo nehodu konstatováním, že neštěstí nebylo zapříčiněno nesprávným počínáním. Gustav Hedin obdržel medaili od Human Society of Canada a rovněž obdržel vyznamenání od kanadské i americké armády.

Děkujeme firmě Tilak za podporu cesty na Yukon a Aljašku

Lumír Pecold