Stirling - hrad skotských králů

Po několika dnech pobytu v Edinburghu, podrobném poznávání jeho pamětihodností a ochutnávání typických skotských jídel i výtečné whisky, se nám toto město stává základnou pro cesty i kratší výlety do jiných míst Skotska. Jeho venkova, skotské Vysočiny a jezera Loch Ness, kde se marně plavíme za proslulou vodní příšerou Nessie. A rozhodujeme se, že přišel čas navštívit jedno z historicky nejvýznamnějších míst ve Skotsku - město a hrad skotských králů Stirling, ležící severozápadně od Edinburghu. Je výborně dosažitelné vlakem a tak se brzy ráno vydáváme na hlavní nádraží Waverley Station v centru města, odkud se za necelou hodinu a půl dostáváme do Stirlingu. Také tady můžeme cestou vidět rozlehlé pastviny plné ovcí, které si jejich majitelé označují barevnými proužky. A sem tam i dlouhorohé huňaté krávy, které jsou pro Skotsko typické.

Železniční stanice ve Stirlingu je nedaleko centra a tak brzy nacházíme hlavní ulici, po které se vydáváme do kopce k hradu, jehož silueta se tyčí vysoko nad městem. Stirling a hlavně jeho historická část, je malebné město typických kamenných domů, které má téměř 40 tisíc obyvatel. Na okraji jeho hlavní ulice narážíme v parčíku na dvě hrozivě vyhlížející děla z 18. století. Ale ještě víc nás zaujme hned naproti dílna a zároveň i obchod, kde muzikantský mistr vyrábí a prodává pravé skotské dudy. A při prohlídce jeho krámu a zároveň výstavní místnosti nám ochotně objasňuje taje výroby. Své dudy většinou neprodává turistům, ale dodává je hlavně dudákům a dudáckým kapelám široko daleko. Ale naším hlavním cílem je hrad a tak po nákupu cédéček s nahrávkami skotských dudáků, spěcháme dál.

Hrad Stirling byl budován na skále ve výšce 75 metrů už pravděpodobně někdy koncem 11. století a od začátku 12. století existují o něm písemné záznamy. Už od počátku byl významným sídlem skotských králů a jeden čas byl Stirling dokonce hlavním městem Skotska. Asi největší význam měl hrad pro dějiny země ve 13. a 14. století, kdy se tady bojovalo proti invazím Angličanů a kdy si země nakonec - alespoň na několik staletí - uhájila svou nezávislost. Významnou roli v tom sehrál například William Wallace - viz film Statečné srdce.

Hrad během těch let byl dobýván jednou nebo druhou stranou, až se ho definitivně zmocnil roku 1314 další skotský hrdina Robert Bruce, a středověká pevnost se stala sídlem skotských králů. V roce 1543 tady byla korunována jako jednoroční dítě na skotskou královnu Marie Stuartovna.

Procházíme kolem sochy Bruce I. novější bránou mohutného vnějšího opevnění a pak tou středověkou do vnitřního nádvoří. Z hradeb se průzory přes řadu hrozivě namířených kanónů z 18. století nabízí nádherný výhled do krajiny a hlavně na zhruba dva kilometry vzdálený velkolepý památník skotského hrdiny Wallace, nad kterým se na vzdáleném pahorku tyčí kamenná věž do výše 67 metrů. Je tam i muzeum, ale jeho návštěvu odkládáme na jindy, protože královský hrad je natolik rozsáhlý, že by tady návštěvník mohl pobýt celý den.

Hradní místnosti se nacházejí v mohutnému komplexu několika budov, které se naštěstí zachovaly nebo byly pečlivě restaurovány. Obdivujeme vnější sochařskou výzdobu paláce Jamese V., kde fasádu zdobí pitoreskní figury nejrůznějších příšer, ale také samotného krále. V královském paláci z roku 1530, který byl celkem nedávno obnoven do podoby jakou měl v první polovině 16. století, procházíme komnatami krále, kde je ve větším sále proslulý kazetový strop s vyřezávanými hlavami králů a jejich přátel a příznivců i významných dvořanů. Jak nám vysvětluje dozorce, oblečený ve středověkém kostýmu, jednalo se o velikou zálibu krále Jamese V., pro kterého pracovali zdejší řezbáři. 

Procházíme audienčním sálem s královským trůnem a pak do dalších sálů s velkými tapisériemi, jejichž náměty jsou lovy na bájného jednorožce. Originály jsou v muzeu, ale tyto prý byly zhotoveny restaurátory přesně podle nich. Bílé jednorožce nacházíme i na velkých královských erbech nad krby i na zdech. Nádherná je královnina ložnice, zaplněná drahocennými předměty, které Marie de Guisse používala. Je tu skvostná postel s nebesy a stěny i strop zdobené zlacenými tapisériemi. Hradní komnaty jsou prostorné s vysokými stropy a tomu také odpovídají velké krby, zdobně tesané z kamene. Jistě dalo tenkrát práci vytopit tyto místnosti a další obrovské sály během sychravých skotských zim. A pak vstupujeme do další velké budovy, jejíž gotická okna napovídají, že jde o královskou kapli. Byla postavena v roce 1594. Také ta byla pečlivě obnovena během posledních let - přestože původní zařízení se rovněž nezachovalo. O něco lépe je na tom velký slavnostní a hodovní sál hradu "Great Hall", rovněž pečlivě renovovaný, kde kromě krásných zdobných krbů a opět královských erbů s jednorožci můžeme vidět repliky původního nábytku včetně křesel pro krále a královnu zdobených erby v čele dlouhého hodovního stolu.

Nakonec nám zbývá k prohlídce rozsáhlá hradní kuchyně v podzemí - ta nás ale překvapuje svým vybavením. Kolem obří pece se mezi stoly s atrapami tehdejších jídel proplétají figuríny kuchařů a kuchtíků či pekařů, nad rožněm se otáčí opékaný divočák. Teprve teď si uvědomujeme, že už je pozdní odpoledne, protože nad tím vším nás přepadá hlad. A tak si jdeme sníst na nádvoří své sendviče z batohu a opouštíme neradi hrad. 

Bylo by tady ještě co vidět, ale chceme ještě navštívit jednu pamětihodnost nedaleko hradu na okraji Stirlingu. Je to Palác Argyllů, původně budova z 15. století, kterou zakoupil r. 1629 od města rod Campbellů a do současné podoby rozlehlého dvoupatrového paláce s rohovými věžemi ji nechal později přestavět lord Archibald Campbell, vévoda z Argyllu, jeden z nejmocnějších šlechticů ve Skotsku.

Pyšní Argyllové chtěli být nablízku královskému hradu a vysoké státní politice, kterou i ovlivňovali. Přestože jeden z Campbellů se zapletl nešťastně do vzpoury proti králi Karlu II. a byl zajat a popraven, jeho potomci se tu udrželi až do konce 18. století. Palác byl léta využíván armádou i městem, ale nakonec byl pečlivě opraven a restaurován do podoby v jaké byl v době, kdy ho obýval vévoda z Argyllu s chotí. 

V dvoupatrovém paláci, který kromě vévodského páru obývalo na 20 sloužících, jsou přístupné přepychově vyzdobené komnaty s původním nábytkem, vzácným nádobím, obrazy i koberci. Odcházíme, až když se venku začíná stmívat a musíme spěchat, abychom nezmeškali poslední vlak do Edinburghu. Víme, že na Stirling dlouho nezapomeneme, protože v nás zanechal spoustu dojmů a poznatků, kterými jsme si doplnili významnou část mozaiky skotské historie.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava