Cesta do historie na zámku Pápa

Projíždíme několika předměstskými ulicemi a ocitáme se u oslnivě bílých budov zámku, obklopeného rozlehlým anglickým parkem s mnoha okrasnými dřevinami. Jsme v městě Pápa, kam jsme se dostali při návratu z lázeňského města Tapolca, kde jsme mohli prozkoumat proslulé jeskyně a podzemní jezero. Pápa, která má necelých 34 tisíc obyvatel, leží na trase naší cesty, vzdálena jen 42 kilometrů od Györu, odkud chceme pokračovat po pohodlné maďarské dálnici a pak kolem Bratislavy dál na Moravu. Takže nám zbývá dost času na návštěvu města a hlavně zámku, který býval sídlem významného rodu Esterházyů.

Město Pápa - česky papež - má velice starou a také bohatou historii. První písemná zmínka o zdejším sídlišti, náležejícím dnes do župy Vesprém, se objevuje už v roce 1061. Ve středověku se město opevnilo hradbami, aby mohlo vzdorovat nájezdníkům a v 15. století byl na jeho okraji vybudován hrad. Ten získal do svého majetku palatín Mikuláš Esterházy roku 1626. Během různých válek byl ovšem hrad z velké části zničen. 

Také o zbožnosti tehdejších obyvatel města nemůže být pochyb. Jen pár kroků od zámku se na nevelkém náměstí, plném starobylých domů, vypíná barokní kostel, který chceme navštívit nejdříve. Byl postaven roku 1776 architektem Fellnerem z Moravského Krumlova. Návštěvník tady může obdivovat zejména bohatou výzdobu nádhernými freskami rakouského malíře Maulbertsche. O tom, že město bylo po náboženské stránce velice aktivní, svědčí přítomnost dvou mnišských řádů, které tady působily už od 15. století. První byli Františkáni, později přišli ještě Pauláni. A tak při procházce městem tady kromě rázovitých hospod, odkud voní typický maďarský guláš, nacházíme ještě další dva kostely ze 17. a 18. století a také synagogu z roku 1846, protože v Pápě žila kdysi největší židovská menšina v Maďarsku. Posilněni ostrým gulášem se pak vracíme zpět na hlavní náměstí, kde nás ještě zaujme někdejší gotický šlechtický palác a také jeden ze starých domů, na kterém hlásá pamětní deska, že zde koncertoval známý skladatel Joseph Haydn, který působil ve službách Esterházyů. 

Pro ty, kdo se zajímají o folklór a zdejší výtvarné umění je v Pápě otevřeno už od roku 1962 ojedinělé Muzeum modrotisku. Tu tradici tady založila před mnoha lety rodina Klugeových ze Saska a jejich firma měla v době největšího rozkvětu výroby až 50 zaměstnanců. Dílna tu fungovala až do roku 1956. Pokud bychom se chtěli ve městě zdržet déle, jsou tu také termální lázně, které už od roku 2003 nabízejí 18 bazénů s minerální vodou o teplotě 36 stupňů. To všechno snad někdy příště. Naším hlavním cílem je dnes zámek Esterházy, který byl postaven na místě někdejšího hradu v roce 1743 architektem Franzem Pilgramem. Vchod do jeho rozlehlého nádvoří hlídají dva celkem přívětivě se šklebící pískovcoví lvi. Zámek je v sezóně otevřen každý den kromě pondělí, v zimních měsících je zavřeno ještě navíc každé úterý. 

Uvnitř dostáváme na krk elektronické průvodce ve slovenštině a při odchodu na prohlídku se k nám přidávají ještě dvě mladé dámy v kostýmech panských služebných, které nás budou uvádět do zámeckých komnat. Jdou s námi nejdříve chodbou, která je zároveň zámeckou galerií, ve které visí velké obrazy někdejších majitelů z rodu Esterházy, jejich manželek a příbuzných. Jen o něco dál se před námi otevírají velké zdobené dveře do prostorné zámecké kaple, která oslňuje svou nádherou zlacených stěn i oltáře. Jen o něco dál je jídelna s prostřenými stoly, plnými vzácného starého nádobí. 

Dámy nás vedou chodbou k dalším dveřím, které se před námi otvírají a my se náhle ocitáme uprostřed života na zámku někdy v 18. století. Uvnitř hraje hudba a za jejích zvuků tančí menuet skupinka mužů a žen v historických kostýmech. Po jejich odchodu si můžeme prohlédnout komnatu, zařízenou dobovým nábytkem a přesunujeme se do vedlejšího salonu, kde se tentokrát mladí šlechtici věnují jiným činnostem - konverzaci při čajovém dýchánku, recitaci poezie. O něco dál pak jedna z dam maluje a další vyšívá... Živá prohlídka tak pokračuje přes další komnaty, pracovnu a knihovnu, abychom nakonec skončili v zámeckém divadle, kde nám jedna ze šlechtičen předvádí hru s loutkami.

Rozlehlý zámek není ještě celý přístupný, další komnaty se restaurují a v jeho části je umístěna galerie, kulturní středisko apod. Ale rozhodně stojí za prohlídku i za pár dní, které by se v tomto městě daly strávit - při příjemném pobytu v lázních, ale také na cestě zpátky časem do minulých staletí ve zdejším zámku.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava