Ve čtvrtek se slaví den památek. Jaká méně známá evropská UNESCO místa byste neměli letos minout?

Na čtvrtek 18. dubna připadá Mezinárodní den památek a sídel. Organizace UNESCO, střežící mimo jiné i kulturní dědictví naší planety, jej vyhlásila v roce 1982, tedy už před 37 lety. Pověstné památky Evropy ze světového seznamu, jako třeba kutnohorský chrám svaté Barbory, italské Benátky nebo londýnský Tower, už máte jistě v malíku. Co tedy letos okusit spíše ukrytá a méně známá, ale přitom kouzelná významná místa? Najdete je třeba v Turecku, Finsku, Polsku nebo poblíž Sicílie.

Turecko: Západ slunce na hoře Nemrut

Dvoutisícová hora Nemrut je jasným cílem pro cestovatele, kteří jsou zapálení do dávné historie. Na jejím vrcholu jsou totiž k vidění mohutné terasy, chrám i hrobka krále Antiocha I., dochované ještě z biblického období. Tehdejší vládce království tu nechal stvořit pohřební mohylu jako poctu bohům, proto ji doplňovaly ohromné sochy lvů, orlů a také řeckých, arménských a íránských bohů. Zajímavé je, že všechny tyto artefakty byly objeveny až v 19. století. Vstup na turecké posvátné místo je možný, a ačkoliv nemá žádné omezení, místní i turisté dodržují jeden zajímavý rituál. Tím je výstup pouze při východu, popřípadě západu slunce. Nejběžnějším místem pro začátek trasy je asi 75 kilometrů vzdálené město Kahta ležící v provincii Adıyaman. Odtud se jezdí auty či minibusy na parkoviště pod vrcholem a poslední část cesty vede pěšky, po dlážděné cestě. Nejlepší je dorazit navečer, kdy se otevírá nádherný výhled na okolní scenérii pohoří Taurus v záři zapadajícího slunce. V průběhu dne před výšlapem můžete obdivovat stejnojmenný národní park, který se rozléhá pod vrcholkem.

Kamenné hlavy na hoře Nemrut - foto: Pecold

Finsko: Piknik u pevnosti Suomenlinna

Jistě znáte Helsinky, hlavní centrum severské republiky. Ale slyšeli jste už o pevnosti jménem Suomenlinna? Tato námořní obranná pevnost, která se rozkládá na celkem osmi dodnes obydlených ostrovech, má statut předměstí Helsinek. Z hlavního města se sem dostanete lodí asi za 15 minut. „Vzhledem ke své dosažitelnosti z finské metropole je pevnost velmi oblíbeným cílem jednodenních výletů mnoha turistů. Najdou zde několik muzeí, z nichž některá jsou i ve volné přírodě. Pozemky okolo pevnosti slouží jako populární místo pro piknik. Také tam řada umělců provozuje svá studia a galerie,“ líčí rozmanitou nabídku neznámé UNESCO památky Andrea Řezníčková z cestovní agentury Invia. Velmi významná pevnost, v minulosti nazývaná Gibraltar severu, byla postavena v roce 1748. Je s ní spojeno několik důležitých historických událostí země, zejména obsazení Rusy v roce 1808. Pět ostrovů z osmi je spojeno mosty, po zbylých se dopravuje loďkami. Plocha všech činí 0,8 km² a žije zde kolem 850 obyvatel. „Zajímavostí je, že každý večer se mezi 17. a 18. hodinou v hlavním přístavišti scházejí lidé, aby zamávali trajektům proplouvajícím úzkou úžinou. Tato podívaná potěší především děti,“ doplňuje Řezníčková.

Dělo z pevnosti Suomenlinna - foto: Pecold

Polsko: Nejkrásnější evropský solný důl Wieliczka

Nemusíme jezdit daleko, abychom si mohli užít nádheru toho nejskvělejšího solného dolu, jaký náš kontinent nabízí. Najdeme jej totiž asi 15 kilometrů od Krakova. Tato polská perla je na seznamu světového dědictví zapsána od roku 1978 a mapuje těžbu soli od středověku až po současnost. Prohlídka dolu trvá asi 2,5 hodiny, začíná sestupem po 380 dřevěných schodech, které se zdají být nekonečné. Nemusíte se však obávat, zpět nahoru už vás vyveze výtah. Celková délka chodeb je více než 300 kilometrů, zpřístupněna jsou však jen asi dvě procenta z nich. Teplota v dolech je mezi 14 a 16 °C. Po cestě si můžete prohlédnout techniku, s jejíž pomocí se dříve sůl těžila, postavy těžebních dělníků při práci, dřevěné konstrukce, kaple, jezírka se solankou či zdobené sály. Pozoruhodné je, že v podzemí dříve pracovali i koně. Asi nejkrásnějším a též největším sálem ve zpřístupněné části dolů je kaple svaté Kingy, která se nachází v hloubce 101 metrů pod zemí. Kromě nádherných lustrů jsou zde k vidění sochy a reliéfy vytesané do stěn, mimo jiné vlys Poslední večeře páně dle obrazu Leonarda da Vinciho. V některých sálech se dnes dokonce pořádají koncerty a svatby.

Socha vytesaná v soli, Wieliczka - foto: Pecold

Španělsko: Domy v Cuenca visící nad propastí

Ve španělské oblasti Kastilie-La Mancha, což je asi 165 kilometrů na východ od Madridu, se nachází Cuenca, jedno z nejkrásnějších středověkých měst. Vyznačuje se velmi specifickou architekturou – na strmých skalách se tu totiž vypínají takzvané visící nebo také zavěšené domy. Místním jazykem se jim přezdívá „casas colgadas“. „Unikátní domy postavené na samotném okraji propasti jsou nejnavštěvovanější městskou památkou. Z dálky vypadají, jako by se vznášely ve vzduchu. Ve městě se už však nacházejí pouze tři takové stavby. Dostanete se k nim přes ulici Calle Obispo Vallero, nejkrásnější pohled na toto pozoruhodné architektonické dílo je však z mostu svatého Pavla, který spojuje břehy místního kaňonu. Neméně půvabný pohled se vám naskytne z vyhlídky u hradeb Barrio del Castillo na úpatí kopce Cerro de San Cristóbal či od bývalého kláštera svatého Pavla, ve kterém je dnes umístěn luxusní hotel,“ radí Řezníčková z Invia.cz. V okolí města Cuenca stojí jistě za návštěvu rovněž vápencové pohoří Serranía de Cuenca. Nejedná se o vysoké hory, oblast je zajímavá hlavně kvůli velkolepým a mnohdy až bizarním skalním útvarům, četným roklinám a soutěskám, vodopádům i strmým útesům.

Zavěšené domy, Cuenca - foto: Pecold

Itálie: Vulcano a další Liparské ostrovy

Liparské (také řečené Eolské) sopečné souostroví se skládá ze sedmi ostrovů roztroušených v Tyrhénském moři podél severního pobřeží Sicílie. Všechny jsou na seznamu UNESCO. Výhodou je, že celá oblast oplývá krásou od jara do zimy, tedy celoročně. Pozornost si zaslouží zejména nejjižněji položený ostrov – Vulcano. Nejenže dal jméno celému vědnímu oboru, tedy vulkanologii, ale nejatraktivnější částí Liparských ostrovů je i díky bahennímu jezírku a vyhlášené černé pláži na Porto di Ponente. Díky své vulkanické aktivitě bylo Vulcano ve starověku považováno za dílnu boha Hefaista i za vstupní bránu do podsvětí. Současná vulkanická aktivita spící sopky pod Vulcanem se omezila už „jen“ na solfatáry, tedy pukliny s unikající sirnou párou, sirnatá bahnitá jezírka a bublající bahno, jež má vynikající léčebné účinky. Výstup na hlavní sopečný vrchol trvá asi 2,5 hodiny, na vrchol nižší – severně položený Vulcanello – pak jen zhruba hodinu. Výhledy z obou však stojí za to. Poznávacím znamením ostrova je příznačný zápach sirných plynů, který možná ještě několik dní po návštěvě ucítíte všude kolem vás.

Jan Nechvátal