Birka

"Vladimíra nám zatkli v Drottingholmu!" sděluje Aleš, řidič druhé Avie, jen co se naše auta znova setkala ve Stockholmu. "Takoví dva hromotluci z královské gardy ho čapli mezi sebe a odvlekli nám ho pryč," chechtá se, nedbaje na výhružnou gestikulaci Vladimíra. "Jak ho drželi mezi sebou, tak ani nedosáhnul nohama na zem a mrskal sebou jako v nějaké grotesce."

Vladimír už to nevydržel.

"Chtěl jsem vyfotit královský palác a všude tam byly jakési ohrady a zábrany, které mi v záběru překážely. Tak jsem je podlezl, udělal pár fotek a zase se vrátil zpátky. Za tím ohrazením jsem byl tak asi na dva kroky a nanejvýš minutu. Sebrali mě, až když jsem byl dávno zpátky na chodníku," vysvětluje Vladimír své provinění.

Vše se pak naštěstí vysvětlilo a Vladimír byl propuštěn.

"No vidíš, a teď máš známosti i mezi královskou gardou," říkám mu a honem uskakuju, protože můj kamarád si to nechce nechat líbit.

Panu profesorovi Elinderovi bylo neuvěřitelných sedmdesát let. Nikdo by mu je jistě nehádal. Právě kolem nás proběhl v teplákové soupravě už potřetí, absolvujíc svou pravidelnou dávku večerního běhu. Odhadovali jsme ho na trochu staršího vytrvalce, který tu trénuje na jeden z pravidelných maratónů pořádaných v ulicích Stockholmu.

Pana profesora však zaujaly nápisy na našich autech - WORLD HERITAGE OF UNESCO - a znak nadace, jejímž jménem jsme pracovali na rozsáhlém projektu dokumentace světově proslulých památek. Trošku se vydýchal a dal se s námi do hovoru. A tak teď sedíme v jeho prostorné pracovně a on vytahuje jednu nádhernou knihu za druhou. Švédsko ze všech možných stran a v těch nejlákavějších barvách se nám představuje v hromadě knih na stole.

"A v Birce jste už byli?" ptá se pan profesor.

"Pokud vím, tak Birka je teprve v návrhu na zapsání do seznamu UNESCO, a to není nikdy jisté, jak to nakonec dopadne," říká Vladimír.

Pana profesora to trochu dopálilo.

"Birka určitě zapsána bude! Vždyť to bylo snad nejslavnější z měst vikingského období."

Starý pán vstal a vybral ze své knihovny další řadu knih.

"Birka stála na ostrově Björkö. To je takový nevelký ostrov v jezeře Mälaren poměrně nedaleko odtud. Díky své poloze byla perfektně chráněna od moře. Vlastně všechny ty ostrovy kolem, včetně úzkého průlivu do jezera, sloužily jako pozorovatelny a v případě potřeby i jako obranné body proti nájezdníkům. Kdo se chtěl dostat k Birce, musel proniknout spletí ostrovů i úžinou, kde stojí dnešní Stockholm. Teprve potom se před ním otevřela široká vodní pláň východního Mälarenu."

Pan profesor vše demonstruje na mapě a my máme pocit, že se vrátil do doby, kdy přednášel na univerzitě.

"Archeologové našli v Birce důkazy, jak mocné a bohaté město to bylo. V žádném jiném skandinávském městě nebylo nalezeno takové množství předmětů. Je jich na tisíce a jsou neobyčejně různorodé. Z Birky pochází většina slavných exponátů stockholmských sbírek."

Od pana profesora jsme odcházeli až pozdě v noci, obtěžkáni množstvím darované literatury.

Potom že prý jsou Švédi chladní a nepřístupní, napadlo mě, než jsem toho večera usnul.

(Birka byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1993)

Lumír Pecold