Na hrad Košumberk za pány Slavaty 

Jsme v městě Luže, usazeném v půvabné lesnaté krajině na rozhraní Vysočiny a Labské nížiny. Starobylé město, které bylo založeno už počátkem 14. století, má několik historických památek, které stojí za návštěvu a prohlídku. Malebnou starou radnici z první poloviny 16. století a nádherný poutní chrám Panny Marie na Chlumku z poloviny 17. století s přilehlou jezuitskou rezidencí. Chrám byl od svého postavení a je dodnes cílem poutníků za milostným obrazem panny Marie, původně umístěným na hradě Košumberku.

Obraz je kopií díla L. Cranacha a získala ho darem paní Marie Maxmiliána Slavatová. Luže mají ovšem ještě jednu zajímavou historickou památku, která stojí za návštěvu. Kostel sv. Bartoměje je nejstarší stavbou města a jeho patronem bývala zdejší vrchnost. Gotický kostel pochází z první poloviny 14. století a pro nás je zajímavý tím, že v jeho kryptě byli pohřbíváni páni Slavatové. Dodnes se tu zachovala náhrobní deska pana Diviše Slavaty z Chlumu a Košumberka z roku 1623. Na zdejší vrchnost, nejvýznamnější majitele panství Luže a kdysi mocného a téměř nedobytného hradu Košumberka, tady narážíme na každém kroku. A protože jsme jen pár kroků od jejich slavného rodového sídla,vydáváme se nakonec po stopách pánů Slavatů na blízký hrad Košumberk.

Poutní chrám Panny Marie na Chlumku

Jen pár kroků od poutního kostela máme vstupní bránu do Hamzovy léčebny, která byla založena v roce 19O1 doktorem Františkem Hamzou (1868 až 1930), původně jako léčebna tuberkulozních dětí, později a až dodnes jako rehabilitační léčebna pro pacienty s pohybovými onemocněními. Její zakladatel si dobře uvědomoval výtečné umístění léčebny v pozvolném kopci, který vede až k hradu do výšky 376 m. nad mořem. V kopci kolem léčebných pavilonů, které byly později postupně přistavěny, bylo vybudováno čtrnáctihektarové arboretum s cizokrajnými stromy a keři, které dnes obdivuje množství návštěvníků. A samozřejmě pacientů "vzdušných lázní" kteří se spolu s návštěvníky a turisty procházejí nebo posedávají na lavičkách mezi stromy a mohou si pročítat podrobné informace o bohaté floře a fauně pěkné rezervace, kterou oživují svým zpěvem ptáci, pobíhající veverky a motýli nad omamně vonícími kvetoucími keři.

Hrad Košumberk

Naším hlavním cílem je ale dnes hrad Košumberk, kam jsme se vydali po stopách pánů Slavatů, kteří se svými životy a činy vepsali nejvíc do historie této pěkné krajiny a občas i dost významně do dějin českého království. Někdejší honosné a dobře opevněné šlechtické sídlo se zdálky zdá být jen mohutnou zříceninou, protože nad stromy arboreta jsou při příchodu od léčebny vidět jen zbytky některých částí obytných budov. K hlavní bráně ale vede slušná přístupová cesta, při které může návštěvník docela zblízka vidět malé stádo jelenů v nevelké hradní oboře. Hrad, který byl postaven v první polovině 14. století, získali už v témže století páni Slavatové z Chlumu (později z Chlumu a Košumberka) aby ho měli ve svém držení až do 17. století.

Hrad Košumberk

Dnes je jeho majitelem město Luže, které se stará o jeho obnovu. A jak můžeme brzy posoudit, docela se mu to daří. Svědčí o tom i to, že si lze vybrat ze dvou vstupů do hradu, který je v sezóně otevřen návštěvníkům a na jehož nádvoří se konají zajímavé kulturní akce. Kromě hlavní brány, ve které ve středověku nechyběl padací most, můžeme vstoupit i z druhé strany, kde byla v poslední době vybudována jakási dlouhá dřevěná lávka, vedoucí od Hamzovy léčebny až k jedné z hradebních věží a na nádvoří.

Byl tím umožněn vstup hůře pohyblivým návštěvníkům z pacientů léčebny i turistům. Jdeme tudy i my, protože po cestě se naskýtá pěkný pohled na mohutné zbytky hradeb, věží i hradních paláců docela zblízka.

Vstupujeme pak do velkého hradního nádvoří, kterému dominuje velká patrová budova renesančního paláce ze 16. století, který dal po požáru hradu při rozsáhlých opravách postavit pan Diviš Slavata z Chlumu. V posledních letech byl z velké části renovován a právě v něm se koná nejvíc kulturních akcí.

My ale scházíme do malého nádvoří hned za hlavní bránou. Je to jakási "past na nepřítele". Pokud by totiž obléhatelé vnikli do hradu hlavní bránou, dostali by se právě na toto malé nádvoří, uzavřené ze všech stran a byli by shora z hradeb i střílnami zasypáni střelami z kuší a kamením.

Na prohlídku nejzachovalejší části hradu, někdejšího purkrabství, se vydáváme s průvodkyní, která nás zasvěcuje do historie hradu. Jedním z nejvýznamnějších majitelů byl v 15. století pan Vilém z Košumberka, který byl kališníkem a také jeho následovníci se drželi husitské víry a byli spojenci pozdějšího krále Jiřího z Poděbrad. Ve velkém sále v horním patře je vystavena maketa hradu, jak vyhlížet v dobách své středověké slávy. A také archeologické nálezy z hradu i okolí. Nechybí replika rytířského brnění, dělové koule a husitské železné přilby, které si můžete vypůjčit k fotografování. Jen o poschodí níž je rozlehlá Slavatovská síň, vyzdobená portréty pánů Slavatů. Tady nacházíme snad nejvýznamnějšího z nich, Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, který byl jako císařský místodržící vyhozen z okna pražského hradu v roce 1618. A to ve sporu s protestantskými pány, protože byl na straně císaře, přestože byl sám protestantské víry. Znechutilo ho to natolik, že odešel na čas do ciziny a jako velký příznivec císaře a následovně katolík dosáhl značných poct. Stal se nejvyšším komorníkem českého království, hofmistrem i rytířem zlatého rouna.

V síni nechybí ani portrét poslední majitelky hradu z rodu Slavatů, paní Marie Maxmiliány, která by mohla být na Košumberku jakousi obdobou krumlovské Perchty. Prožila totiž velmi zlé manželství s hrabětem Hýzrlem z Chodů a po jeho smrti vedla prý velmi zbožný a bohabojný život. A právě ona darovala po své smrti panství řádu jezuitů a do poutního chrámu na Chlumku milostný a snad i zázračný obraz panny Marie. Možná se i ona zjevuje občas v noci někde na hradbách, kdo ví ...

Vycházíme na nádvoří, abychom si ještě prohlédli rozsáhlé sklepení renezančního paláce, kde je lapidárium s mnoha kamennými artefakty. A pak vyšli na vyhlídky na vrcholu hradeb, odkud je i pěkný pohled na krajinu a blízko na někdejší košumberský pivovar, kde se sice nevaří pivo, ale budovy se restaurují. Takže se možná návštěvníci znovu dočkají zdejšího piva. Po všech těch vrcholně zajímavých zážitcích a nakonec i putování do české historie si říkáme, že bychom si ho už dnes zasloužili. Snad i proto, abychom si v duchu připili s pány Slavaty.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava