Muzeum piva v Tartu

Město Tartu v Estonsku je známé spíš jako univerzitní město s dlouhou tradicí. Dnes však je i místem vhodným k návštěvě z pohledu cestovního ruchu nebo místem působení "konstruktéra" poledníkového oblouku Struveho či vazbou s naší zemí přes polního maršála de Tollyho, velícího v bitvě u Chlumce, který tu má okázalý pomník. Další nová atraktivita spočívá v Pivním muzeu firmy A. le coq.

V asi dvouhodinové prohlídce staré i nové technologie a na konci ochutnávce produkce pivovaru a limonádovny se seznámíme s celou historií i současností podniku. Firma Albert le Coq, současný majitel a producent, vznikla roku 1807, ale pivovar v Tartu získal až 1826. Tradice vaření piva v Tartu je dlouhá. Již z 15. století (1461) jsou známé instrukce pro vaření piva Tartuské velké gildy. Roku 1783 podle příkazu ruského cara je ustanovena Tartuská pivní společnost a na počátku 19. století je zmiňován nejstarší pivovar B. J. Hesse a později i pivovar Schrammův, které po spojení vytvořily základ pro velký pivovar le Coqa, takto nazvaného až roku 1913. Za sovětské doby to byl Pivovar Tartu a po privatizaci opět A. le Coq (kok). Dnes firma produkuje nejenom pivo, nýbrž i nealkoholické nápoje a je největším producentem v zemi.

Návštěvníci po ukončení prohlídky nových výrobních prostor i starých unikátních zařízení, mohou poté v podnikové prodejně nakoupit nejenom pivo a různé limonády, ale i další upomínkové i praktické výrobky. V přízemí se seznámíme s technologií vaření piva a hlavními součástmi jeho výroby. Je zajímavé, že tu nepoužívají náš chmel, jak bychom se mohli domnívat. K vidění jsou velké kotle na vaření i obrovské cisterny pro fermentaci a uležení piva. 

V prvním patře je již muzejní expozice starých lahví, po stěnách jsou na dřevěných deskách různé výroky o pivu a je tu i degustace po skončení prohlídky muzea. Ve druhém patře jsou vystaveny staré kotle k vaření piva, chladiče, filtry aj. Nebo různé druhy používaného paliva pro pohon celé technologie. 

Velmi zajímavá je prohlídka prastaré sušičky sladu, která je snad jediná dochovaná v širokém okolí. Ve třetím patře je k vidění sbírka etiket nejenom le Coqa, ale i jeho předchůdců. Dále i dopisy carského dvora v Petrohradu a jejich objednávky produkce. Vedle toho pak i staré plnící zařízení a zátkovač nebo stroje ke zpracování sladu. Zajímavý je i „rozvážkový“ vůz pro dovoz piva spotřebitelům i prodejcům v sudech i lahvích. 

Ve čtvrtém patře pak jsou k vidění pivní etikety z celého světa a vyznamenání a ceny pro zdejší pivovar. Dále tu jsou fotografie z historie města Tartu ve vztahu k pivovaru a velké panorama závodu. Zajímavostí je i originální le Coq lahev, která byla i s obsahem nalezena po 150 letech v moři. Dalo by se popsat i dalších mnoho zajímavých exponátů, ale to již přenechám samotným návštěvníkům. 

Návštěva stojí za to a pivní značka le Coq má ve světě piva velkou váhu. O zdejším pivu zpívá i skupina Smilers a píseň je používaná v reklamě. Společnost exportuje své výrobky hlavně do Finska, Švédska, Dánska, Velké Británie, Lotyšska a Litvy. Jejich hlavní vývozní produkce jsou piva, jablečný mošt, dlouhé nápoje a džusy. V roce 2018 vstoupil Le Coq i na hongkongský trh. Muzeum piva lze v Tartu lehce najít. Je nepřehlédnutelné u silnice vedoucí do Tallinnu.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení