Carcross

Městečko Carcross se nachází v kanadské provincii Yukon Territory, asi sedmdesát kilometrů jižně od Whitehorse. Dostanete se do něj po silnici South Klondike Highway, jež pak vede dál na hranici Kanady s jižní Aljaškou a do Skagway.

Původně se osada, strategicky umístěná na spojnici Bennett Lake a Tagish Lake, nazývala Caribou Crossing, protože tudy dvakrát ročně migrovala velká stáda sobů karibu. Jméno dali osadě prospektoři, kteří tu v době zlaté horečky na konci 19. století proudili po tisících.

Totemy v Carcross

Poté, co se dopravili po moři do přístavu Skagway a podařilo se jim zdolat obávaný Chilkootský průsmyk, měli to pak již jen kousek k soustavě jezer, z nichž vytéká řeka Yukon. Po ní byla doprava k  bájným zlatým klajmům na Klondiku relativně snadná. Museli ovšem postavit vory, přeplout dlouhé Bennett Lake, přes kratší Neres Lake najít cestu do Tagish Lake a ještě zbývalo Marsh Lake. Teprve na jeho severním konci se rodí řeka Yukon a nic tady nenaznačuje, že se z  ní stane tři tisíce kilometrů dlouhý veletok, kdysi jediná spojnice severozápadní Kanady s  centrální Aljaškou. U Marsh Lake ovšem Yukon vypadá jako docela obyčejná řeka a k nalezištím na Klondiku je to odsud ještě více než pět set kilometrů.

Caribou Crossing byl tedy zprvu jen zastávkou pro zlatokopy přijíždějící po vodě, ale již v  roce 1900 byla dostavěna železnice ze Skagway přes průsmyk White Pass a osada se stala důležitou zastávkou na trase. Tu dobu zde stále připomíná hotel Caribou a také Matthew Watson´s General Store, nyní nejstarší fungující obchod na Yukonu. Zastávka fungovala jako depo až do roku 1982, dnes po stejné trase v letní sezóně jezdí vyhlídkové vlaky.

Jméno osady se změnilo z  Caribou Crossing na Carcross v  roce 1902, a to díky biskupovi jménem Bombas, který tu založil školu pro domorodé děti a vadilo mu, že dopisy adresované místní škole jsou často doručovány do jiných osad se stejným jménem. Železniční stanice si přesto uchovala původní název ještě dalších čtrnáct let.

 Carcross železniční stanice

Dnes má Carcross něco přes čtyři stovky stálých obyvatel. Je to malé hnízdo, ale za návštěvu určitě stojí. Je tu nové návštěvnické centrum, obchůdek s tradičními řemeslnými výrobky i možnost občerstvení. Hned vedle stojí malá parní lokomotiva zvaná Duchess, to jest Vévodkyně. Jezdívala mezi jezery Tagish a Atlin a cesta stála dva dolary.Také tu je zaparkován starý kolesový parník Tagish, je bohužel ale poškozený požárem. Naproti nádraží jsou zrenovované budovy hotelu a obchodu.

Nu a v létě se samozřejmě můžete vydat na romantickou vyjížďku po staré trati až do Skagway. Ne nadarmo ji už kdysi označili za mistrovské inženýrské dílo. Trať překonává převýšení téměř devět set metrů na pouhých třiceti kilometrech, klikatí se mezi horami a ledovci, je vedena na pilířích nad soutěskami i tunely.

Na takový výlet je ovšem potřeba vyhradit si celý den a má smysl, jen když je opravdu hezké počasí. Hezký zážitek ale můžete mít i z krátké vyjížďky autem podél jezera Tagish směrem na jih. Severním směrem, jen kousek od města, jsou zase k vidění dvě přírodní zajímavosti. 

Emerald Lake (Smaragdové jezero)

Jednak Emerald Lake (Smaragdové jezero) s jedinečně modrozelenou barvou a pak také takzvaná Carcross Desert, o které se říká, že je to nejmenší poušť na světě, má rozlohu jen 260 hektarů. Vlastně to ani není poušť v pravém slova smyslu, její duny nevznikly v důsledku horkého a suchého klimatu, nýbrž jsou tvořeny pískem ze dna velkého ledovcového jezera, které kdysi pokrývalo celé údolí. Díky solitérním jehličnanům, kterým se v písku podařilo zakořenit, je však velmi malebná.

Carcross Desert

Děkujeme firmě Tilak za podporu cesty na Yukon a Aljašku

Magda Pecoldová