Návštěva Bajkalu

Podívat se k Bajkalskému jezeru na Sibiři, to je sen nejednoho cestovatele. Naštěstí dnes už zase existuje možnost se sem podívat buď samostatně, nebo s cestovní kanceláří. Je to nejhlubší jezero světa (1637m), obsahující asi 20 procent veškeré sladké vody na planetě.

Bajkal je jezero s 336 přítoky (dle dat z roku 2012, 297 stálých potoků a řek) a pouze jedním vytékajícím tokem - Angarou. O Angaře se vypráví pověst: ta začíná tak, že je tomu dávno a dávno, kdy starý Bajkal měl překrásnou dceru Angaru. Aby ji ochránil před cizími zraky, schoval ji ve svých vodách s tím, že on sám jí sežene vhodného ženicha, aby mu neutekla nikam daleko. Vybral jí tedy blízkého souseda Irkuta. Angaře se Irkut nelíbil a nevzbudil v  ní lásku. Jednou jí starý racek vyprávěl o bohatýrovi Jeniseji, který v ní probudil vřelý vztah. Starý Bajkal byl proti, a tak Angara tajně v jedné noci utekla. Starý Bajkal se však probudil, ale bylo již pozdě. Ve vzteku mrštil po Angaře obrovský balvan, aby jí zastavil. Angara však stihla svou hrudí prorazit břeh jezera a vyhnout se letící skále. Dnes je na tom místě, kam skála dopadla, tzv. Šamanský kámen, malý kousek skaliska vyčnívajícího z  hlubin. Angara se šťastně potkala se svým milým, s nímž pak pokračuje společně k oceánu.

Výtok Angary z Bajkalu

Anga v burjatštině či v evenském jazyce znamená tlama nebo huba, což připomíná i tvar rozsedliny, kudy řeka vytéká z  jezera, který je největším takovým tvarem na světě - šířka 863 m, hloubka 4,8 až 1,5 m dle stavu hladiny jezera.

Výtok Angary a Bajkal, šamanský kámen vedle lodičky

Právě v  tomto místě na pravém břehu Angary vznikla osada Listvjanka, která je dnes hlavním centrem cestovního ruchu na Bajkalu. První zmínky o osídlení místa ruskými obyvateli pocházejí z  let 1772-3 od cestovatele Georga. Tehdy tu měl své zimoviště Roman Kyslicyn z  nedaleké vesnice vzniklé 1725 pro lovce sobolů, avšak kdy přesně tu bylo první trvalé osídlení, se neví. Prvními obyvateli v první polovině 18. století byli svobodní přistěhovalci, kozáci a lidé poslaní do vyhnanství. V  sedmdesátých letech 19. století zde trvale žilo asi 200 obyvatel, na počátku 20. století pak již 1500. Význam Listveničnogo (dnes Listvjanka) stále rostl. Pokud jde o neruské osídlení, pak je již připomínáno roku 110 p.n.l. v  čínských pramenech v souvislosti s jezerem zvaným Severní moře. 6. až 8. století je spojeno s odkazy na Kurumčinskou kulturu, 10. až 12. století pak na mongolská plemena, vytlačující místní osídlení k severu. Později zaujímají místo Tungusové. Na počátku 16. st. místo osídlují Burjatské národy.

Bajkal

Vraťme se k  Listvjance. Své jméno dostalo sídlo podle modřínů, které tu v lese na Modřínovém mysu převládaly - Modřínov. Po čase se změnilo na dnešní "Modřínka". Místo má výhodnou polohu a sloužilo jako přístav pro cesty lodí přes jezero. Také již na konci 18. století tu funguje i poštovní úřad a celnice. Tudy prošla dlouhá řada kupců a významných lidí cestujících na východ. Dodnes to je nejvýznamnější přístav na Bajkalu. V  minulosti tu byl i velký podnik na stavbu lodí, z  nichž ještě mnohé stále plují po jezeře. Byly tu na začátku 20. století sestaveny i věhlasné ledoborce zakoupené v Anglii - Bajkal a Angara. Pozdější doba byla spojena se stavbou železnice a v  sovětské době tu vzniklo vědecké centrum pro výzkum Bajkalu. Když byla dokončena irkutská hydroelektrárna, došlo ke zvýšení hladiny jezera a zatopení příbřežní oblasti sídla. Tak se hlavní ulice tvořené dvěma řadami domů stala jednořadou.

Listvjanka je dnes dlouhá asi 5 km a lze se sem dostat po silnici, v létě i lodí z Irkutsku. Místo je oblíbené díky svému podnebí, které se odlišuje od okolního. Je to dáno obrovskou masou vody v  jezeře. Klima ve vzdálenějším okolí je silně kontinentální. To znamená, že v létě tam je horko a v zimě zase teploty klesají hluboko pod bod mrazu. Lze se o tom přesvědčit v Irkutsku (jen 64 km od jezera) nebo v Ulan Ude. V Listvjance je spíš přímořské klima, Bajkal v létě akumuluje teplo, které v zimě zase uvolňuje, tj. zimy jsou pak mírné a léto chladnější. V  přechodné době je jaro chladnější a podzim teplejší.

Hlavním zdrojem současného příjmu je cestovní ruch, který podporuje starší i nově vybudovaná infrastruktura. Listvjanka je známá okolní malebnou přírodou, a tak sem přijíždějí návštěvníci nejenom z celého Ruska, ale též ze  sousedních zemí jako z Číny, Mongolska, Koreje, dále pak z Evropy i Ameriky.

"Pohled" z batyskafu

Ze zajímavostí lze jmenovat Bajkalské muzeum. V roce 1928 byla v  Listvjance otevřena limnologická stanice, která v  roce 1961 dala základ Limnologickému institutu. Bylo to první odborné pracoviště Akademie věd na Sibiři. Tato instituce v roce 1993 dala vzniknout mimořádně zajímavému muzeu, které ročně navštíví asi 160 tisíc návštěvníků. Jezero Bajkal tu je představeno ze všech možných stran, ale nejsilnější dojem si návštěvník odnáší, když se v  batyskafu "spouští" na dno jezera a přes okénka může pozorovat, co se kolem něho v  různých hloubkách děje.

Batyskaf

Zájem je i o Něrpinárium - bazén, kde předvádí cvičené bajkalské tuleně.

Zdejší Chrám sv. Nikolaje (Mikuláše) v současné době (2019) je v  rekonstrukci. Podle pověsti je chrám poděkováním jistého kupce Ksenofonta Serebrjakova, jenž se na počátku 19. století plavil po Bajkalu a v bouři ho stihla katastrofa a byl ohrožen jeho život. Kupec se vroucně modlil k patronu plavců a námořníků sv. Mikulášovi. Ten ho svým kouzlem zachránil a Ksenofont na výraz díků za záchranu nechal tento kostel v roce 1846 postavit. Na současné místo byl přemístěn po dvojím stěhování. Sám Serebrjakov se dostavby kostela nedožil. Tu zajistila jeho žena. Kostel nyní zdobí řada ikon, které sem byly v  poslední době soustředěny z jiných ohrožených kostelů.

Rybí trh nabízí místním i návštěvníkům prakticky po celý den velké množství plodů jezera v  nejrůznějších úpravách. Rybím symbolem jezera je světoznámý omul.

Nad Listvjankou je pak nový lyžařský areál, sloužící svou infrastrukturou i v létě. Z vyhlídkové plošiny nedaleko horní stanice sedačkové lanovky je překrásný pohled na jezero a z něho vytékající řeku Angaru.

Bajkalská železnice

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení