Totemy a legendy severozápadního pobřeží Kanady

Na totemech se některé výjevy často opakují. Vyobrazují příběhy předávané v rodinách z generace na generaci. V detailech se tyto příběhy mohou lišit, ale základní linka zůstává. Snad nejznámější legendou v kulturách pobřežních národů na severozápadním pobřeží Kanady vypráví o chytrém Havranovi, který ukradl slunce, měsíc a hvězdy a tak dal světu den.

Kdysi byl svět temný, poněvadž chamtivý náčelník schovával slunce, měsíc a hvězdy zamčené ve schránkách ve svém domě a tyto poklady žárlivě střežil. Jen občas nadzvednul víka a nechal světlo na chvilku proniknout ven.

Když se to dozvěděl Havran, byl rozhodnut pustit světlo na svobodu. Ale protože se schránek nikdo nesměl dotknout, mazaný Havran vymyslel plán. Věděl totiž, že náčelníkova dcera chodí každý den pro vodu k řece. Přeměnil se tedy v jehličku stromu tsuga a takto plul po vodě. Když mladá žena naplnila svou nádobu čerstvou chladnou vodou, jehlička tam nepozorovaně vklouzla, a tak se Havran dostal do domu.

Náčelníkova dcera pak vodu vypila, polkla jehličku a v důsledku toho otěhotněla. Narodilo se jí tmavé dítě s očima jako korálky, které úžasně rychle rostlo. A taky hodně plakalo, většinou když toužilo po jasném zářícím míči ze schrány, avšak náčelník mu nedovolil hrát si s ním. Den co den dítě loudilo, naříkalo a plakalo čím dál tím hlasitěji, až to náčelník nevydržel a dovolil svému vnukovi si pro jednou se zářícím míčem pohrát.

Havran využil této dlouho očekávané příležitosti, rychle se přeměnil do původního ptačího těla, sebral míč do zobáku a mávnutím křídel vyletěl z domu kouřovým otvorem. Letěl výš a výš a rozesílal světlo po světě, tak aby si ho všichni mohli dostatečně užít. Nakonec umístil svítící míč na oblohu a tam zůstává dodnes.

Na totemech s touto legendou se obvykle vyobrazuje Havran, náčelník, jeho dcera a slunce, někdy jako zářící obličej, jindy jako míč v Havranově zobáku.

Děkujeme firmě Tilak za podporu cesty na Yukon a Aljašku

Magda Pecoldová