Přiznám se, že k k starobylé obci Police nedaleko historického města Jemnice a Vranovské přehrady i rakouských hranic, mám zcela osobní vztah. Pocházela odtud rodina mého otce a také můj dědeček, který padl jako zdejší občan a desátník Rakousko Uherské armády v 1. světové válce. Jeho jméno se nachází na památníku, který dala před lety postavit obec s necelými 400 obyvateli v pěkném hájku nedaleko zdejšího zámku.
Na památníku je i jméno posledního mužského dědice zdejšího panství, barona Josefa Vraždy z
Kunvaldu, který padl jako nadporučík rakouské armády v roce 1916. Při vjezdu do obce nelze ten památník,
bohužel už dnes trochu zanedbaný, minout - právě tak jako o kousek dál barokní pomník Františka Xaverského z poloviny
18. století na náměstíčku naproti zámku.
Pro předem neinformovaného návštěvníka by mohl být trochu problém polický zámek okamžitě najít, protože je skryt za původně hospodářskými
budovami, obklopujícími dosti rozlehlé nádvoří před ním. Je tu ovšem klenutý průjezd a pak už se nám objevuje pohled na zámek za prostorným nádvořím,
obklopený starými mohutnými stromy. Nad jeho romantickými budovami se tyčí vysoká pětipatrová věž,
ze které je pěkný výhled až do Rakouska.
Tady stávala doložitelně už od první poloviny 14. století tvrz, na které sídlili pánové z Police. Majitelé panství se tu ovšem postupem času střídali, jak byl zdejší majetek děděn, postupován nebo prodáván. Za pánů z Tavíkovic v
16. století tu například proběhla velká přestavba na renesanční sídlo. Z té doby se zachovaly zajímavé kamenné erby nad bránou do zámku. Tady nám průvodkyně ukazuje zevnitř otvory pro lana či řetězy padacího
mostu, které se zachovaly zřejmě z původní brány tvrze.
Z té ještě můžeme vidět nárožní věže, které stavitelé ponechali jako romantické prvky v rozích budov zámku. Jedním z nich byl například známý Baldassare
Fontana, který vyzdobil později vnitřní prostory zámku. To už bylo v první polovině
18. století za Berchtoldů, které pak vystřídal francouzský hraběcí rod Segurů a později,
to už v 19. století i Šternberkové. Až se nakonec majiteli polického zámku stala stará česká šlechtická rodina Vraždů z Kunvaldu, která sice vymřela starým baronem z Kunvaldu po meči, ale podle rozhovoru s místními prý stařičká paní baronka žije v Rakousku a zámek před lety několikrát navštívila.
Prohlížíme si tu romantickou stavbu zvenčí. Za totality byla zanedbávána a až v posledních desetiletích byl zřejmě zámek cílevědomě a svědomitě obnovován,
samozřejmě s omezenými prostředky, které tak malá obec zřejmě může mít. Ale i to je obdivuhodné. Byl obnoven pěkný a dost rozlehlý zámecký park se vzácnými stromy a romantické arkádové nádvoří i věž,
kam můžeme s průvodkyní vylézt a ze střechy se pokochat pěkným výhledem na Polici a krajinu kolem.
Zámek nabízí tři prohlídkové okruhy. V tom historickém si můžeme prohlédnout původní vnitřní místnosti,
ve kterých žili jeho majitelé, černou kuchyni i chodbu, vykládanou dřevěnými štukami. I místnosti, které se ještě restaurují,
protože práce na obnovách zámku stále pokračují. Skutečnou lahůdkou je zámecká
kaple, po léta doslova ukrytá v nárožní věži. Po odchodu majitelů byla uzamčena a zapečetěna.
Otevřena byla znovu až v roce 1986 - takže se v ní zachovala zcela netknutá původní výzdoba,
obrazy, sochy i nábytek. A tak se jí teď můžeme obdivovat. Právě tak, jako další kapli v nižším podlaží a pak krásnému výhledu z rozlehlé zadní terasy do nádvoří a parku za zámkem. Ještě můžeme navštívit dvě velké zámecké komnaty, které využilo vedení obce na pěkné obřadní síně, ve kterých se zachovaly staré krby i původní štuková výzdoba. Všude v zámku to dýchá přes pozdější přestavby původním posláním sídla - opevněnou středověkou tvrzí,
která tady zůstala přes nepřízně věků ve svých věžích a gotických klenbách.
Asi je na každém návštěvníkovi, co si z toho vybere.
My si po prohlídce a návštěvě parku vybíráme zámeckou restauraci,
která nabízí v současnosti jen základní občerstvení u venkovních stolů a jejíž vnitřní prostory čekají na lepší časy v přízemí rohové zámecké věže. Tady se letní návštěvníci mohou posilnit před dalšími prohlídkami. V polickém zámku byly totiž docela nedávno otevřeny dvě docela velké a velmi zajímavé výstavy. První z nich o letcích RAF - samozřejmě hlavně těch českých
- v bojích o Británii, druhá o životě a zpívání Waldemara Matušky. V té druhé nechybí zajímavé originální materiály - jsou tu například vystaveny i Matuškovy kovbojské
boty, které si přivezl z Ameriky a jeho známé bendžo, které jak prohlásil,
se mu podařilo vyfouknout před nosem bolševikům. V informačním centru u vchodu do nádvoří si návštěvník může koupit za přijatelnou cenu nejen vstupenky na všechny tyto tři okruhy a na věž,
ale také všeliké suvenýry a unikátní materiály z výstavy o letcích RAF. Je jen škoda, že zámek je zatím k veřejným prohlídkám otevřen jen v červenci a srpnu v době prázdnin, kdy tady návštěvníky provádí brigádnice z řad studentů, které si ovšem podle mne nezadají s profesionály. Rozhodně stojí za to si počkat a v letním období zámek v Polici navštívit. V obci lze vidět i
renovovanou židovskou synagogu a jen o pár kilometrů dál jsou zámky v Uherčicích nebo ve Vranově a známá Vranovská přehrada. Vladimír Kříž San Francisko, Jihlava |